Český stát: Chudým bere a bohatým dává

Podle akčního plánu vlády je jedním z jejích hlavních cílů konverze, tedy přibližování úrov­ně ekonomiky a životní úrovně občanů zemím na západ od nás, Rakousku, Německu, Francii apod. Vláda ve svém dokumentu konstatuje, že konverze se zastavila již v roce 2008, a tím­to tempem prý nedoženeme ani Rakousko, a to ani do roku 2100. Jsme na tom opravdu tak špatně? Taky máte dojem, že se naší eko­nomice nedaří, že je slabá? Má někdo v ČR po­cit, že české firmy nejedou? Nebo je to jinak?

Nejvíce peněz v historii

Česká republika vybírá nejvíce peněz na da­ních ve své historii. Nezaměstnanost máme jednu z nejnižších v Evropě. Rozpočet ČR je v posledních čtvrtletích přebytkový, hospodář­ství roste, ekonomice se daří. Stát má dost pe­něz, aby utrácel, stát přibírá tisíce zaměstnan­ců, státním úředníkům rostou platy, stát ote­vírá nové úřady a instituce. Má na to, protože firmy a jejich zaměstnanci tvrdě pracují a platí daně. Český stát bohatne.

Bohatnou i občané? Nezdá se. Stále nedo­háníme v životní úrovni ani Rakousko, o té ně­mecké se nám může jen zdát. Platy lidí v sou­kromé sféře nijak zvlášť nerostou. Občané ne­utrácejí výrazně více, občané neinvestují do svého zdraví, do budoucnosti svých dětí, ani si nešetří nijak horentní sumy na stáří. Čeští důchodci neodjíždějí houfně trávit důchod do teplého Španělska nebo Portugalska, jak to dělají Němci či Britové.

Nedosti na tom, ani základní a nejdůležitěj­ší služby, které má poskytovat stát svým obča­nům, se nijak nelepší. Nelepší se stav českého zdravotnictví. Naopak, zoufale chybí zdravot­ní sestry a lékaři odcházejí za prací do ciziny. Prý nejsou peníze na jejich platy. Nelepší se stav bezpečnosti státu. Na obranu dáváme asi polovinu toho, co bychom měli a k čemu jsme se dokonce zavázali. Armáda je malá, její pres­tiž je lepší v cizině než doma. Úroveň vzdělá­ní klesá. Učitelé jsou stále placeni pod průmě­rem české mzdy a bez evropských dotací by naše školství bylo těžce podfinancováno. Na vědu jde, ve srovnání se zeměmi, s nimiž by­chom se rádi poměřovali, zoufale málo peněz.

Jednoduše shrnuto, stát nemá peníze na zdravotnictví, školství, vědu a bezpečnost. A to pomíjím tak „zbytečnou“ oblast, jakou je kultura. Tady něco nehraje. Jak je to možné? Ještě jednou: Stát má mimořádně vysoké pří­jmy, ekonomika jede, a přitom občané nebo­hatnou, životní úroveň se nezvyšuje a základ­ní služby státu jsou podfinancované. Kam ty peníze jdou?

Velcí a malí

Je to prosté a zjevné – na státní zakázky. Ob­rovské sumy protečou státní pokladnou a při­tečou do velkých firem, které se státem úzce spolupracují.

Jednoduše shrnuto, stát nemá peníze na zdravotnictví, školství, vědu a bezpečnost. A to pomíjím tak „zbytečnou“ oblast, jakou je kultura. Tady něco nehraje. Stát má mimořádně vysoké příjmy, ekonomika jede, a přitom občané nebohatnou, životní úroveň se nezvyšuje a základní služby státu jsou podfinancované. Kam ty peníze jdou?

Naše současnost je tedy taková, že malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci pla­tí daně, které potom malá skupina největších firem napojených na stát čerpá a čerpá. Sub­vence, daňové úlevy, investiční pobídky a do­konce i dotace pro velké firmy. Navíc státní podniky vypisují obrovské zakázky, které opět získává jen několik těch největších. Není tedy divu, že nikdy neuslyšíte, že by si velké firmy stěžovaly na výši daní a na povinnosti vůči státu. Proč by to dělaly? Čím větší daně se v ČR platí, tím více peněz k nim doteče.

Velkou část rozpočtu samozřejmě odčerpá sám státní aparát. Stále přibývá úřadů a úřed­níků, stále se zvyšují rozpočty ministerstev i ji­ných státních institucí. Je možné to změnit? Jistě, je to možné. Více peněz zaměstnan­cům. Stát musí nechávat zaměstnancům vět­ší díl jejich příjmů. Dnes jim stát bere více než 60 % ceny jejich práce. Stát se musí zmenšit. Je třeba zrušit zbytečná ministerstva, napří­klad ministerstvo pro lidská práva nebo minis­terstvo pro místní rozvoj. Je třeba zrušit i další nadbytečné státní instituce.

Malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci platí daně, které potom malá skupina největších firem napojených na stát čerpá a čerpá. Není tedy divu, že nikdy neuslyšíte, že by si velké firmy stěžovaly na výši daní a na povinnosti vůči státu. Proč by to dělaly?

Velkým problémem je i hospodaření s veřej­nými prostředky. My, firmy a občané, do stát­ního rozpočtu pošleme svoje peníze a politici a vysocí úředníci je pak zbůhdarma rozhazují. Tu se nepovede nějaký registr, tady se postaví něco úplně zbytečně, jinde se zázračně prod­raží státní zakázka, stavíme nejdražší dálnice v Evropě. Zmenšením státního aparátu a hos­podárným zacházením s veřejnými penězi se ušetří obrovské prostředky, které se okamžitě mohou přelít do zdravotnictví, školství…

Je to jen několik týdnů, kdy se premiér pan Sobotka velmi starostlivě vyjádřil k tomu, že nedoháníme naše západní sousedy v životní úrovni. Vyslovil nad tím politování a slíbil, že s tím určitě bude něco dělat. Tak tady má ná­vod. Méně peněz hladovým velkopodnikate­lům, lépe hospodařit, zmenšit stát a nechat více peněz lidem. Pak doženeme Rakousko do deseti let.

Všechny Newslettery ve formátu PDF najdete zde na webu Pravého břehu.