Anketa: Jaká je vaše první reakce na výsledky britského referenda?

Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu:
V bruselských institucích převládne duch po­msty – taková facka se neodpouští. Juncker a Schulz budou chtít z Británie udělat odstra­šující příklad. Nedá se vyloučit ani neoficiální subversivní podpora teritoriální dezintegrace Spojeného království. Střízlivější tón pak za­znívá z národních vlád, které samy čelí vlně eu­roskepse vlastních obyvatel. Je třeba si uvě­domit, že Evropská komise a Evropský parla­ment se cítí ohroženy, budou kopat za své in­stitucionální zájmy. Ve „zbytku“ EU teď na pů­dorysu jednání s Británií proběhne mocenský boj o to, kdo v EU definitivně drží otěže – jest­li národní vlády, nebo Brusel (Evropská komi­se a Evropský parlament). Jednání ukáže, zda v čele (některých) zemí stojí stále ještě politi­ci, nebo už jen obchodníci s upatlanými kom­promisy. Současná česká vláda bohužel nepo­chybně spadá do té druhé kategorie.

Alexander Tomský, politolog a nakladatel:
Překvapení velké, většina Angličanů a Velšanů (55:45) čili bez Skotů a Irčanů se nedala za­strašit masivní Cameronovou kampaní (včet­ně mezinárodních institucí i masivní převahy ekonomů), líčící Británii po výstupu z EU jako naprostou hospodářskou katastrofu a rozhod­la se pro nezávislost. Pravda, jde zejména o ty méně vzdělané, chudší občany, kteří trpí maso­vou imigrací (přetížené školy, stagnace mezd, nedostupná lékařská péče) a často mají pocit ztráty domova. Znamená to snad, že jejich in­stinkt sebeobrany není správný? Selhala vlá­da „jednotného národa“ a příval nevzdělaných přistěhovalců byl v Unii nezastavitelný. V inže­nýrské konstrukci Unie nefunguje mnoho věcí, pro intelektuální třídu musí být šokující, že ani tento tolik oslavovaný princip budoucího ev­ropského členství. Tisícileté státy žádná nad­národní organizace nikdy nesjednotí.

Ondřej Krutílek, analytik evropské legislativy:
Britové řekli ďáblovi ne. Ovšem ten stále zů­stává skryt v detailu. Mechanismus vystoupe­ní z Evropské unie ještě nikdo nikdy nevyzkou­šel a neznámých v bilaterálním vztahu EU – Velká Británie je celá řada, což nezůstane mi­nimálně bez mezinárodněpolitických důsled­ků. Z pohledu Česka je situace mnohem jas­nější: brexit hodnotím jednoznačně negativně, především proto, že EU přijde o důležitého ba­lancéra schopného efektivně tlumit snahy Ně­mecka a Francie, které jsou více než častěji v rozporu se zdravým rozumem. Což nám kon­venovalo. Souhlasím s názorem, že EU s brexi­tem dostala jednu z posledních šancí (ne-li úplně poslední) se skutečně vnitřně změnit a že Česko by v tomto procesu mělo hrát ak­tivní úlohu. To ale předpokládá dvojí: zaprvé, že si to unijní elity uvědomí, o čemž nejsem zrovna přesvědčen, a zadruhé, že se v Česku shodneme na tom, co v EU skutečně chceme.

Všechny Newslettery ve formátu PDF najdete zde na webu Pravého břehu.