Nešahej na Nohavicu, běž si léčit makovicu
Ve druhé polovině 80. let, ještě pár roků do listopadu, kolovala mezi lidmi kazeta s koncertem Jaromíra Nohavici. Měla to kouzlo, že posluchači onoho koncertu tehdy reagovali na zašifrované, ale zcela jasné politické vzkazy, ať už ve verších či promluvách mezi písněmi samotnými. Byla to tradiční hra mezi tolerovanými umělci a publikem. Čas od času pak museli umělci to či ono vysvětlovat komunistickým úředníkům, jak že to vlastně mysleli.
Na oné kazetě se Nohavica před písní o Závodu míru obrací na posluchače a říká: „Tato píseň je o cyklistice a jestli tam někdo bude hledat něco jiného, je to jeho problém.“ Následuje hromadný smích. Všichni chápou, ano, vtip na druhou.
Dnes po skoro třiceti letech se zdá, že bychom potřebovali pár dní komunismu, aby se nám v hlavě rozsvítilo. Poslední dny si totiž připadám, jako že žiji na nějaké jiné planetě, nebo že na tu moji dorazila invaze mimozemšťanů. Jsou stejní jako já, vypadají stejně, hovoří stejně, člověk by řekl, že to tedy musí být kachna, ale přece není. Chybí jim něco, čím se jasně odlišují od obyvatel té staré planety. Smysl pro humor.
Nejhorší je humor vysvětlovat. Jenže pokud zdejší mimozemšťané vůbec netuší, co to humor je, pak se nedá nic dělat.
Takže, milí spoluobčané, prosím, pusťte si ještě jednou onen krátký záznam s písní o Arabovi. Podívejte se třeba, jak se u toho Nohavica tváří. Opravdu už vězíte po hlavu v bahně svých zákopů, že vám nedochází, jak to Nohavica myslel? Měl by k tomu snad opět udělat onu vysvětlující přednášku?
Že ve válce mlčí múzy, se tak nějak dlouho ví. Ale jak pojmenovat dobu, v níž mlčí smysl pro humor? Kam se vytratily smysl pro ironii a sarkasmus?
A rovnou si námitku, že z takových věcí se legrace nedělá, nechte od cesty. Existuje třeba množství židovských vtipů, které vymysleli Židé. Touhle vaší dnešní optikou by to vlastně všechno musely být antisemitské žerty…
Hledání rasismu a xenofobie tam, kde evidentně není, je parafrázovaně řečeno s Nohavicou „jejich problém“. A přesně takovéhle myšlenkové zkraty zastírají skutečné rasistické a xenofobní nálady.
Pokud by se náhodou ukázalo, že to Nohavica opravdu myslel jinak, sním svůj klobouk. Vtip. Žádný klobouk nemám. (Mám tyhle poslední věty vysvětlit?)