Osobní karusel. Babiš obchoduje sám se sebou. Stát přichází o miliony

Fake audity o původu osobních legálních příjmů na dluhopisy, které Andrej Babiš pokoutně vypustil na veřejnost, mají svým způsobem kouzlo nechtěného. Vypovídají o podstatě jeho bohatnutí víc, než chtěl odhalit. V čisté a srozumitelné podobě ukazují, jak se ministr financí Andrej Babiš, který chce přes EET koukat do pokladny každého živnostníka s tržbami pár desítek tisíc korun, vyhýbá placení daní.

Jeho systém na obcházení daní je velmi jednoduchý. Andrej Babiš vydělává na tom, že obchoduje sám se sebou. Přesněji řečeno: soukromá fyzická osoba Andrej Babiš si vydělala za posledních dvacet let miliardu korun za to, že prodala firmy nebo půjčila peníze společnosti Agrofert, kterou vlastní Andrej Babiš.

Fake audity PricewaterhouseCoopers a Ernst & Young potvrzují, že Andrej Babiš si vydělal 914 milionů korun výhradně na obchodech sám sebou. Jen z těchto obchodů pochází všechny jeho nezdanitelné příjmy. 748 milionů korun je z toho, že prodal jako fyzická osoba tři firmy Agrofertu, který vlastnil. Dalších 166 milionů korun jsou už známé úroky z dluhopisů za 1,482 miliardy korun, osvobozené od daní.

Andrej Babiš rád používá slovo karusel. To jsou fiktivní obchody mezi firmami, které nikdy neproběhly, ale ty firmy za ně od státu žádají vrácení DPH.

Babišovo obchodování s jeho vlastním Agrofertem připomíná karusel. Andrej Babiš nejdřív prodá Agrofertu své vlastní firmy za 748 milionů korun. Jen s těmito příjmy si může dovolit jen pár let nato svému Agrofertu za úrok 6 procent ročně (což je víc než třikrát vyšší částka než 1,8 procenta, za niž si Agrofert v té době půjčuje od bank) půjčit 1,482 milionu korun. Z těch zatím do roku 2015 inkasoval 166 milionů korun.

Jak obchod s akciemi firem, tak dluhopisy jsou na první pohled výhodnější pro soukromou fyzickou osobu Andrej Babiš než pro Agrofert. Cíl je zřejmý: dostat z Agrofertu ven peníze na soukromé účely a vyhnout se přitom placení daní.

Andrej Babiš má bohatou firmu, v níž leží 27 miliard korun nerozděleného zisku. Sám jako fyzická osoba má ale vážný problém s prokázáním soukromých legálních příjmů. A ten problém má proto, že si je nechce z Agrofertu vytahovat standardní cestou, která počítá se zaplacením daní. Ty standardní cesty jsou v zásadě jen dvě. Buď si může vyplatit plat, který ale musí zdanit příjmovou daní, která dosahuje 22 procent plus zdravotní a sociální pojištění. Nebo by si musel vyplatit dividendu, z níž by odvedl státu patnáct procent.

Na všechny ty operace mezi sebou a Agrofertem nejspíš bude mít Andrej Babiš nějaké posudky. Na ty už měla od chvíle, kdy se o příběhu mluví, naskočit jak Finanční správa, tak policie a prověřit, jestli ty obchody byly pro Agrofert výhodné a nebyla to jen maskovaná cesta, jak z něj vytáhnout peníze na osobní potřeby a vyhnout se přitom placení daní.

Andrej Babiš se ohání jakýmisi posudky o příjmech od auditorských firem PricewaterhouseCoopers a Ernst & Young. Samotné formulace auditorů v těch posudcích jsou ale velmi vyhýbavé. Zjevně si uvědomují, jak obrovské reputační riziko podstupují.

Není se třeba nechat mást renomovanými jmény. Auditorský byznys má za sebou těžkou krizi plnou účetních podvodů. V amerických účetních skandálech v letech 2002 až 2008 se ukázalo, že auditoři nebyli kontrolory, ale v mnoha velkých případech kryli podvody svých klientů nebo na nich přímo spolupracovali. Důvěrou v auditorské firmy otřásl rok 2002, kdy vyplavaly na světlo velké účetní podvody ve firmách Enron, WorldCom nebo Tyco. Všechny skončily tresty odnětím svobody v desítkách let. Velká čtyřka byla tehdy ještě pětkou. Patřil k ní i Arthur Andersen, který musel kvůli totální diskreditaci skončit. Výraznými změnami, které měly vrátit tvrdě poškozenou důvěru, prošel i zbytek čtyřky.

Trvalo jen pár let, než se skandály vrátily znovu ve finanční krizi roku 2008. Osmičkou na žebříčku deseti největších účetních skandálů je pád investiční banky Lehman Brothers, který krizi na podzim toho roku spustil. Podílel se na něm i auditor Lehmanů. Auditorská firma Ernst & Young. Ani tím to ale pro Ernsty neskončilo. Loni v září jim americký regulátor kapitálového trhu SEC udělil pokutu 9,3 milionu dolarů (téměř 250 milionů korun) za „nevhodně blízké vztahy svých partnerů s klienty“.

Právě Ernst & Young je momentálně auditorem Agrofertu. Tuto roli převzal po PricewaterhouseCoopers, který ho předtím auditoval patnáct let. Partnera české kanceláře Ernstů Jana Čapka si Andrej Babiš přivedl na ministerstvo financí jako poradce pro daně. Čapek přišel k Ernstům v roce 2002. Do té doby, tedy až do likvidace skandálem Enron, pracoval dvanáct let ve společnosti Arthur Andersen. Symbolu účetních podvodů.

Aby audity alespoň mohly být považovány za důvěryhodné, nesměl by si je zadávat sám Babiš. Příslušnost k velké čtyřce sama o sobě, jak vyplývá z výše citovaných skandálů, není žádnou zárukou důvěryhodnosti.

Andrej Babiš může pochybnosti o svých legálních osobních příjmech vyvrátit jen předložením dokladů, které slíbil už 31. ledna v živém rozhovoru v Událostech, komentářích České televize.

Ministr financí s nejistým původem legálních osobních příjmů, který odpovídá za řádný výběr daní, je pro zemi bezpečnostním rizikem. Koaliční partneři bohužel nejsou schopni na Babiše přitlačit, aby původ svého majetku prověřil, a vytáčky o osobním karuselu bezmocně tolerují.