České soudy čistí dokonale. 70 % agentů StB vyhrává

Ministerstvo vnitra vede v současnosti osmnáct lustračních sporů, v nichž žalující tvrdí, že je StB evidovala jako agenty komunistické tajné policie neoprávněně. Na základě předchozích rozsudků mají žalující asi sedmdesátiprocentní šanci, že jim soud skutečně vyhoví a oni budou ze seznamu spolupracovníků vymazáni. Proč stát tolik soudních pří s údajnými udavači prohrává? Jiřina Bohdalová, Jan Kanyza, Karel Voříšek... To jsou jen některá ze známých jmen, která v posledních letech uspěla u soudu, když se domáhala vymazání svého jména ze seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti. Především ale vyhrály stovky „neznámých“ lidí z celé republiky.

Ministerstvo vnitra ve sporech o takzvané určení neoprávněnosti evidence v materiálech bývalé StB eviduje 1034 žalob. Přesnou statistiku vyhraných a prohraných sporů vnitro nevede, ale úspěšné moc není. „Lze odhadnout, že asi v 70 procentech případů je soudem žalobě vyhověno, ve 20 procentech případů je řízení zastaveno a v 10 procentech je žaloba jako nedůvodná zamítnuta,“ uvedla pro Týdeník ECHO mluvčí resortu Hana Malá.

Dodala, že všichni v žalobě přímo nebo nepřímo uvádějí, že s StB nespolupracovali. Jenže soudy podle mluvčí ministerstva vnitra nezkoumají, jestli dotyčná osoba spolupracovala, ale zda byla v dokumentech tajné policie evidována oprávněně, či neoprávněně.

Výsledky konkrétních soudních řízení závisí do značné míry na množství dobového archivního materiálu, ale také na jeho kvalitě. Dokumenty totiž byly ve většině případů uchovány pouze na mikrofiši, nikoli v originále. „V mnoha případech se dochovala pouze řádka z registračního protokolu,“ vysvětluje mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.

Z materiálů, které byly archivovány pouze na mikrofiši, nelze podle ní provést znalecké posouzení pravosti podpisu a písma – například na slibu ke spolupráci či slibu mlčenlivosti. „Výpovědi svědků – bývalých příslušníků StB – jsou často účelové a v mnoha případech si svědci s odstupem času nedokáží či nechtějí na konkrétní případ vzpomenout,“ konstatuje Hana Malá.

Ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková potvrzuje, že pro soudy je skutečně velmi často rozhodující vlastnoručně podepsaný vázací akt, který se navíc dochoval v originále a nikoli na mikrofiši. Jenže podle platných směrnic podpis ani nemusel být vyžadován, pokud by to „narušilo důvěru spolupracovníka v kontrarozvědku“. „Navíc každý historik a archivář, který se danou problematikou zabývá, ví, že i když chybí vázací akt, často existují ,nepřímé' důkazy, jejichž řetězením vzniká celkem jasný obrázek skutečnosti,“ uvedla pro Týdeník ECHO ředitelka archivu Ptáčníková.

Přečtěte si celý článek v Týdeníku ECHO.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.