Polovina mladých muslimů ve Francii dává přednost právu šaría před zákony

Z různých evropských zemí přicházejí v posledních letech dost znepokojivé signály, jak integrace tamních muslimů do evropské kultury nabírá opačný směr. Lidé této víry se s klesajícím věkem čím dál víc vzdalují pravidlům zemí, do nichž kdysi jejich rodiče nebo prarodiče přišli, a upínají se k pravidlům takových, z jejichž kulturního okruhu ti rodiče utíkali – buď před pronásledováním, nebo za lepším životem.

Když francouzští starostové na Azurovém pobřeží a Korsice zakázali zahalování žen na plážích, které později jako protiústavní zrušil tamní Nejvyšší správní soud, objevovaly se ve francouzských médiích velmi často příběhy střetů kultur v muslimských rodinách, které v zemi žily už několik generací. Matky dívek, jež jsou dnes těsně před hranou dospělosti, byly celý život ve Francii zvyklé koupat se v bikinách jako ostatní Francouzky. Jejich dcery naopak odmítají chodit na pláž s odhaleným tělem.

Obsáhlý výzkum agentury Ifop (respektovaný průzkumník společenských nálad, jehož výsledky se tradičně používají při volbách) přinesl podrobný pohled do nálad, hodnot a smýšlení tamní muslimské komunity. Nejpodstatnějším trendem je, že integrace se pomalu, ale jistě změnila v dezintegraci.

Výzkumníci z Ifopu upozorňují, že 29 procent francouzských muslimů dává přednost respektu k právu šaría před zákony země, v níž žijí. Sekulární Francie vyznání svých obyvatel tradičně nezjišťuje, podle dřívějších odhadů ale v zemi žije kolem šesti milionů muslimů. Nejvíce v celé Evropě. Ifop teď tvrdí, že je to nejvýše čtyři a půl milionu. I při tomto nižším odhadu ale ve Francii žije 1,3 milionu lidí, pro něž jsou tamní zákony pravidly druhé kategorie. Otázka v průzkumu mířila na psaná pravidla, nikoliv na francouzské hodnoty.

Francouzští muslimové se podle výzkumníků z Ifopu dají rozdělit do tří skupin. Zhruba polovina jsou sekularisté. Muslimové, kteří zcela přijali francouzské hodnoty a styl života. Jsou pro ně tím nejvyšším, respektu hodným principem. O další necelé čtvrtině se mluví jako o „hrdých muslimech“, kteří ale zcela respektují francouzské právo a jsou proti nošení burek nebo nikábů. Zbývajících 29 procent nadřazuje šaríi nad francouzské právo. Schvaluje mnohoženství i nošení burek.

Drtivá část této skupiny jsou mladí, méně kvalifikovaní, velmi často nezaměstnaní lidé většinou z předměstí velkých měst. Do této kritické skupiny, pro niž je šaría víc než francouzské právo, patří téměř polovina muslimů do pětadvaceti let. V generaci nad 40 let je to už jen dvacet procent.

Je to další z varovných signálů, že Francie se radikalizuje z obou stran. Na jedné straně přibývá, jak upozorňuje Ifop, radikálních muslimů, na straně druhé těch, kteří z jejich radikalizace mají obavy, žádají radikální řešení a chystají se dát hlas politikům typu Marine Le Penové.

Ti radikální muslimové jsou mladí lidé, kteří vyrůstali v umírněných rodinách, ale kvůli slabě vymáhané integraci, jež jim dovolila žít ve vlastních ghettech, se z nich stávají radikálové. Dokud se něco nezmění, bude se ta radikální spirála dál roztáčet. Oni, na rozdíl od svých umírněných rodičů, nebudou své děti vychovávat v úctě k francouzským hodnotám, ale k právu šaría.

Dobrých průzkumů, jak vlastně žijí a smýšlejí muslimské komunity, je v Evropě poskrovnu. Těch pár, které máme, signalizuje, že Francie má tu vrstvu lidí, jež odmítá respekt k tamním pravidlům, největší. To ale neznamená, že ji Británie, Německo, Švédsko, Nizozemsko nebo Rakousko nemají vůbec.

Hlubšímu průzkumu brání přehnaná korektnost i strach zjistit, jak ti lidé skutečně smýšlejí, čemu věří a co respektují. Bez toho poznání se ovšem úspěšná integrace nemůže podařit. Teprve po přesném nahlédnutí reality můžou přijít odpovědi na otázky, proč se to stalo a jak se dá dnes nejlépe zcela evidentní společenské napětí z masového přistěhovalectví z muslimského světa snížit na únosné minimum. Stav, kdy více než milion občanů nerespektuje zákony své země, únosný není. Nedá se řešit tím, že se ti radikálové označí za nešťastné oběti diskriminace, jak se to dnes v Evropě při zametání nepříjemné reality pod povrch čím dál častěji děje.