Případ Vorotnikov. Co čtenáře Dostojevského nemůže překvapit

Zpráva o zatčení Olega Vorotnikova, v České republice žijícího ruského aktivisty a umělce, způsobila zprvu pobouření, zvláště u pokrokově smýšlejících intelektuálů. Ruský umělec, proslulý tím, že před šesti lety v Petrohradě namaloval na most penis, který se pak spolu s mostem zvedl, čímž se zapsal zlatým písmem do dějin umění, byl zadržen českou policií, což bylo považováno za hanebné.

Ještě než se však mohla zvednout vlna solidarity, přišla studená sprcha. Vorotnikov poskytl českým médiím několik rozhovorů, které zapůsobily, jako když se oblíbený hrdina přizná, že polévá malé děti kyselinou. Jednak vyšlo najevo, že policie ho zadržela, když kradl v Albertu, a to ne z hladu, ale prostě proto, aby „osvobozoval zboží od ceny“. To by snad ještě tak nevadilo, neboť anarchismus se nějak projevovat musí. Horší bylo, když se ukázalo, že Vorotnikov obdivuje Vladimira Putina a současné Rusko považuje za lepší místo pro život než Evropu, jíž opovrhuje a zdejší způsob života nemá rád. Každý večer prý uléhá s nadějí na návrat do Ruska, neboť to je země, která je ještě plná mystických tajemství a život tam ještě stojí za to žít. Evropa a Západ jsou ztracené, všichni jsme valutové prostitutky. Kdysi jsme měli snad kulturu, teď nám ji vzali primitivní a zaostalí Američané. Zatímco v Evropě vždy předem vědí, kdo co bude říkat a dělat, u Rusů se nelze spolehnout na nic, jsou nevyzpytatelní, takže mohou člověka stále znovu a znovu překvapovat. To nepovažuje za problém, nýbrž naopak ze přednost – a sám to na sobě dokumentuje. Ruský umělec, pochválí se pak, je vůbec unikátní typ člověka, neboť na rozdíl od umělce západního, který je pouhý klaun, on má poslání z „lidské hmoty vytvářet nějaký vyšší smysl“. Cílem umělce je totiž pokračovat v cestě tak, „aby za každým rohem nebyla jen pivnice, ale nebeský ráj“. To říká v české hospodě, kde za něj novináři, jak se přiznali, při tahání rozumů zaplatili několik piv. Jejich větší počet by některé výroky mohl vysvětlovat.

Na sociálních sítích se pak zvedla vlna značného pobouření. Dva Vorotnikovovi význační podporovatelé se od něj přímo distancovali a v upřímných zpovědích vylíčili své hořké zklamání nejen z jeho názorů, ale vůbec z chování v celém průběhu doby, kdy mu a jeho rodině (je tu se ženou a třemi malými dětmi) pomáhali. Vše bral jako samozřejmost, s jitotou, že má na pomoc nárok, že naopak on uděluje poskytovatelům pomoci milost, když ji přijímá. Psali o něm ti zklamaní altruisté, že je běžně podváděl, lhal jim a že lže i v těch rozhovorech, když například tvrdí, že ho nezajímají peníze, že je dokonce nikdy neviděl. „Jisté ale je, že by nedostávali ten nejlepší olivový olej nebo tu nejlepší vepřovou panenku, což jsou potraviny, které u nich může překvapená návštěva vidět. Vysvětlení jsme původně hledali ve finanční podpoře 80 000,- liber od Banksyho, což je informace běžně dostupná na internetu,“ napsal člověk, sám umělec, jenž Vorotnikovovi pomáhal.

Dle všeho tedy s námi nějakou dobu pobýval originální člověk. Nikoli však tak originální, aby si ho nebylo možné představit jako pokračovatele jistých rysů a projevů, které se shodou okolností vyskytují velmi často právě v ruské tradici. Především čtenáři F. M. Dostojevského mohli mít pocit, že se tu v reálu setkávají s nějakou typickou figurou z jeho románů, v nichž je takovým běsovským postavám věnován značný prostor.

Jejich hlavním rysem je naprostá ztráta skrupulí, ohledu na druhé, absence prosté lidské slušnosti. Tím tito samobozi hluboce pohrdají, mají to za slabost, zženštilost a projev měkkého charakteru. Oni jsou naopak schopni jakékoli špinavosti, nízkosti a úskoku a nečiní jim nejmenší problém druhé vysávat, zneužívat, podvádět. Sami jsou bezohlední a sobečtí, ale od druhých vyžadují službu, obdiv a solidaritu. Jsou to parazité, kteří se přisáli na tělo druhého, a ještě mají pocit, že ten vysávaný má být vděčný. Vše si jsou schopni omluvit a zdůvodnit, v první řadě tím, že oni stojí vysoko nade všemi, lidmi i hodnotami, zvláště pak nad něčím tak směšným, jako je morálka a slušnost. Omluvou jim je, že oni jsou vyvolení, neboť mají poslání. Namlouvají si, že jsou umělci, a že tedy už jen tím, že se za ně prohlásí, stávají se nepostižitelnými a nedotknutelnými. Jejich umělectví spočívá však pouze v neustálém provokování, skandalizaci a zesměšňování obyčejných lidí a obyčejně slušně vedeného života, tedy v duchovním i materiálním týrání druhých. V podstatě toho moc neumějí, jen skvěle ovládli techniku manipulace a sebeoslavného žvástu, jímž hypnotizují své publikum.

To se buď nechá takovými běsíky ovládat, nebo jim řekne, ať jdou… do Ruska.