Neotravujte nás rozpočtovou politikou
Politika je podobně jako jiné druhy lidské činnosti náchylná propadat módám. Česká přítomnost se odehrává ve znamení boje s korupcí, kdy se vedle skutečně kriminálních kauz vážně řeší takové pitomosti, jako je účet za sedačku v ministerské pracovně nebo za kabelky pro ředitelku premiérova sekretariátu.
A protože lidská pozornost nemá nekonečnou kapacitu, pokud je takové módní téma přeexponováno, logicky vytlačuje témata jiná. Dnes například k těm uťápnutým patří tzv. rozpočtová zodpovědnost. Zpráva o tom, že na dluhovou službu je v návrhu státního rozpočtu na příští rok vyhrazeno 72 miliard korun, vydala v neděli na zhruba deset vteřin ve večerních zprávách České televize.
Před deseti lety byla situace v tomto ohledu velmi odlišná. I tehdy sice ministři na denní světlo rituálně vynášeli nepořádek po svých předchůdcích, ale přeci jen jsme žili pod vládou Vladimíra Špidly proslulého bezstarostnou větou „zdroje tu jsou“ a na veřejnosti se smrtelně vážně, až obsesivně rozebíral růst státního dluhu.
Dnes o státním dluhu téměř nepromluví ani tradiční strany občanské pravice. A přitom hlavně díky nemilované vládě Petra Nečase a Miroslava Kalouska se loni podařilo snížit deficit veřejných financí k 1,5 procentům HDP, což je polovina maastrichtských tří povolených procent, které průměrného politika vedou k mylné představě, že hospodařit s třemi procenty dluhu je vlastně jako hospodařit bez dluhu.
Nová vláda tento reálně dosažený schodek plánuje letos a příští rok zdvojnásobit. Ruší se zdravotnické poplatky, přidává se tam či onde, snižovat se bude DPH. Ministr financí, aby to všechno nějak vyrovnal, přišel na nápad vysát z ČEZ na dividendách peníze, které by měl energetický kolos správně shromažďovat na strategické rezervy atd.
Většina české společnosti se momentálně oddává představě, že v provozu státu a penězovodech z veřejných peněz k politickým stranám je značný potenciál úspor. Každá takto ušetřená miliarda by samozřejmě Sobotkově vládě sloužila k věčné slávě.
Dejme tomu, že výsledek je zatím otevřený. Ale i bez ohledu na tento budoucí dílčí výsledek člověka poněkud znervózňuje, do jaké míry společnost zájem o makroekonomickou politiku nahradila zájmem o práci policie a kontrolních orgánů.
