Náramek si vás už pohlídá

U lékaře odevzdáme lahvičku s močí, sestřička nám „vezme“ vzorek krve. Někdy si lékaři odeberou i další vzorky, např. mozkomíšní mok, výtěr z krku, stolici a kdo ví co ještě. Všechno to putuje do laboratoří, kde je materiál podroben analýzám. Za hodinu, za den, týden nebo i za delší dobu si „jdeme pro výsledky“.

Tenhle důvěrně známý a zaběhaný rituál se může v dohledné době změnit k nepoznání. Revoluci avizuje studie publikovaná v časopise Nature týmem pod vedením Aliho Javeye z University of California v Berkeley.

Vědci z Berkeley a Stanford University vyvinuli malý, ohebný plastický senzor schopný průběžně analyzovat lidský pot a výsledky předávat do chytrého telefonu. Senzor lze zabudovat do plastického náramku, který si člověk připne kolem zápěstí. Od této chvíle je pod dozorem. Neustále, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Přísliby nové technologie jsou zřejmé. Přes mobilní telefon senzor sdělí diabetikovi, že je na čase, aby si píchl inzulín. Seniora zanedbávajícího pitný režim upozorní, že je dehydratovaný a měl by se napít.

Rekordní miniaturizace

Senzory pro analýzy potu nejsou úplnou novinkou. Zatím ale uměly stanovit v potu obsah jen jedné látky a nedokázaly měřit její hodnoty v reálném čase. Obvykle měly podobu náplastí, které se přilepily na kůži, po nějaké době se sejmuly a v laboratoři byly podrobeny analýze.

Nový senzor vyvinutý americkými vědci měří v potu glukózu, laktát, sodík, draslík a k tomu i teplotu těla. Při styku s potem generuje senzor elektrický signál, který je zesílen, vyčištěn od šumu a kalibrován v závislosti na tělesné teplotě. To je pro spolehlivost údajů ze senzoru klíčové, protože činnost senzoru je vysoce citlivá na teplotu a povrchová teplota kůže kolísá v poměrně širokém rozmezí. Signál je pak zachycen mobilním telefonem.

Odborníky udivila míra miniaturizace, jaké Javeyho tým dosáhl. Podobná zařízení mívají obvykle velikost krabice od bot. Zbývá ale ještě vyřešit pár drobností. Například fakt, že člověk se vždycky nepotí jako kůň a senzor tak může „běžet na prázdno“. I proto autoři senzoru zatím počítají s jeho využitím pro monitoring tréninku sportovců. U těch by problémy s nedostatkem potu nastávat neměly. Další problém tkví v tom, že do výsledků se může „zamíchat“ aktivita mikrobů žijících na lidské kůži. Těch rozhodně není málo a každý z nás je má v poněkud jiné skladbě. Analýza potu také nezajistí nikdy tak přesná data o organismu jako analýzy krve. Výhodou senzoru je ale kontinuální měření, které je s to odhalit trendy či výkyvy.

Ohrožené soukromí

Není pochyb o tom, že spektrum analyzovaných komponent potu se v dohledně době významně rozroste. Javey se chce například zaměřit na látky, které se vyskytují ve zvýšeném množství v organismu lidí trpících duševními depresemi. Senzory by mohly dozírat na to, jak pacienti dodržují léčebný režim, jestli nekouří, nepijí alkohol nebo neberou drogy.

Každý technologický pokrok s sebou nese otázky spojené s rizikem jeho zneužití. Elektronické systémy jsou zranitelné ze strany hackerů. Zdaleka nejde jen o počítače a soukromé mailové schránky politiků. Nabourat se dá například do dálkově ovládaných robotů používaných pro chirurgické zákroky. Představme si zločince, který se zmocní takového robota během životně důležité operace a jeho prostřednictvím zabije pacienta na operačním stole. Pro prevenci podobných problémů dělají odbornici všechno možné. Určitá porce nejistoty ale vždycky zůstane.

Představa, že se někdo nabourá do chytrého telefonu, který prostřednictvím senzoru sbírá data o funkcích lidského těla, jistě není nikomu příjemná. Je jistě fajn, že senzor člověka prostřednictvím telefonu upozorní na blížící se duševní depresi. Kdo by si ale přál, aby to věděl i kdejaký všetečka, který se umí hacknout do telefonu.