Jako vejce vejci. Přesto se k sobě zelení a LES neznají

Otevřená Evropa, prozápadní orientace, poloviční zastoupení žen na kandidátce a silný postoj Evropské unie proti počínání Ruska jako jedno z hlavních témat. Téměř stoprocentně se shodnou lídři Strany zelených Ondřej Liška a Liberálně ekologické strany Martin Bursík na tom, čím budou chtít v příštích pěti týdnech oslovit veřejnost před eurovolbami. Přesto dnes již bývalí spolupracovníci a kolegové nechtějí o vzájemných podobnostech nic slyšet.

Pod jejich společným vedením zažila Strana zelených nejlepší časy. Martin Bursík ji v roce 2006 dovedl do sněmovny, kde mu jako poslanec a později i ministr školství a místopředseda strany sekundoval Ondřej Liška. Vypadalo to tehdy, že si zelení našli své voliče, kteří nevěřili zavedeným partajím a se stranou je spojoval zájem o environmentalismus, vzdělání ve všech jeho podobách a modernizaci společnosti.

Strana zelených však zejména svými pozdějšími personálními problémy řadu voličů z roku 2006 odradila, přišla o ně a do dolní komory parlamentu už se znovu neprobojovala. Opakovaně se ukazuje, že tvrdé voličské jádro straně k úspěchu nestačí. Po vleklých sporech navíc zelené opustil i Martin Bursík (prohrál s Liškou souboj o post šéfa strany, kterou kritizoval za přílišný odklon doleva), který o necelý rok později založil LES – Liberálně ekologickou stranu. A vyvstala tak logická otázka: udrží zelení svůj tradiční elektorát, nebo přijde další štěpení voličstva a vymaže veškeré šance obou stran na uspokojivý volební výsledek?

Bursík: Nejsme ekologická strana

„My nestavíme druhou Stranu zelených. To je v základu vadná premisa, že je základní soutěž mezi námi a Stranou zelených.“ odmítá Martin Bursík dotaz ECHO24.cz, zda založením nové strany nepřipravil sebe i zelené o možnost prosazovat v České republice environmentální myšlenky. „Přicházíme s konceptem liberální strany, která má sice silnou environmentální dimenzi, ale nejsme ekologická strana. V celé řadě politických postojů jsme značně odlišní na to, aby to volič pochopil,“ dodává.

Stejně jako bývalý šéf zelených se srovnávání brání i jejich současný předseda Ondřej Liška. Ve straně se prý o konkurentovi z LES vůbec nebaví. Jenže vyjádření obou politiků směrem k evropským volbám dokazují podobnost jejich stran. Možná až přílišnou na to, aby běžný volič dělal rozdíly.

„Jestli někde mají šanci tyto malé, mimoparlamentní, úzce vyprofilované strany, tak jsou to evropské volby," míní Daniel Kunštát z CVVM. Ale ani jedné ze stran příliš šancí nedává.

„Naše priority vychází z představy o tom, že se Evropská unie – pokud chce uspět – musí zásadně změnit. Musí být mnohem silnější a nezávislejší, aby nemohla být vydírána diktátory třeba prostřednictvím ropy a plynu, jak to dnes vidíme s Ruskem na Ukrajině,“ nastiňuje Liška obrysy kampaně, jejíž horkou fázi spustí zelení v úterý.

„Naší prioritou je téma Ruska a toho, jak důležité pro Evropu je, aby mu byla schopná čelit. Jsme silně proevropsky a prozápadně vyprofilovaní,“ odpovídá jako přes kopírák Martin Bursík.

A opět. Také Liška vidí zelené jako výrazně proevropské uskupení, které se chce v europarlamentu zasadit o aktivnější roli Česka v unii.

Liška: Nebudeme ve vzduchoprázdnu

Další a další podobnosti se při srovnání stran nabízejí. Ať už jde o spojení s odkazem exprezidenta Václava Havla nebo o to, že obě strany vysílají do Evropského parlamentu stejný počet žen i mužů.

Jeden zásadní rozdíl – který akcentuje především Bursík – tu přeci jen je. LES se profiluje jako liberální strana cílící především na středové a pravicové voliče. Ve svém manifestu odmítá komunismus a vypichuje ostražitý postoj k zásahům státu do tržního hospodářství.

Strana zelených se zejména v posledních letech přeci jen prezentuje jako strana sociálně citlivější a pod Liškovým vedením například opakovaně kritizovala reformy Nečasovy vlády. Bursík proto upozorňuje, že primárně nepovede boj o voliče zelených. A i podle odborníků by mohl cílit spíše na voliče TOP 09.

Lepší výchozí postavení mají před eurovolbami zelení. Jsou v Česku již tradiční a zažitou stranou, kterou voliči znají. Mají zastoupení v Senátu i krajích a – co je důležité – neztratili by se ani v europarlamentu.

„My máme tu výhodu, že nejsme ve vzduchoprázdnu, ale že velmi úzce spolupracujeme ze čtvrtou nejsilnější frakcí v europarlamentu, se zelenými. Právě před pár minutami jsem dokončil telefonickou konferenci s předsedy všech 28 zelených stran v Evropě. Mluvíme spolu téměř každý týden, sdílíme poznatky, máme společnou evropskou kampaň. V europarlamentu bychom měli celé expertní zázemí,“ vypočítává Liška.

LES nikdo nezná, zelení jsou bez progresu

Skepticky se k možnému úspěchu obou stran v květnových volbách staví odborníci. Zatímco zelení mají tradičně jednu z nejlepších kampaní na sociálních sítích a internetu a loni se jim podařilo správně časovat i gradaci kampaně, LES je velká neznámá.

„V našem posledním šetření se strana Martina Bursíka neobjevila v odpovědi jediného respondenta, nebyla zmíněná ani jedním člověkem. Což mě docela překvapilo. A naznačilo to trochu, jaký ta strana může asi mít potenciál,“ přiblížil deníku ECHO24.cz sociolog Daniel Kunštát z CVVM s tím, že když nová strana nevyužije prvního efektu publicity a nedokáže strhnout veřejnost hned při svém vzniku, těžko už později získává pozornost. „Nemyslím, že by v tak krátké době stihli přijít s něčím bombastickým. Je to jeden z projektů, který asi žádnou velkou díru do světa neudělá,“ doplňuje.

Jenže vyhráno podle něj nemá ani Strana zelených, která se od svého rozštěpení za působení v Topolánkově vládě už nikdy nedokázala přehoupnout přes hranici pěti procent. A sociologové u ní výrazný progres nevidí ani tentokrát. Strana nadále dokáže oslovovat silné voličské jádro, ale získat větší počet nových voličů se jí nedaří. Jedním z vysvětlení je, že jsou zelení dlouhodobě spojení s jedinou mediálně známou tváří – Ondřejem Liškou.

„Jestli někde mají šanci tyto malé, mimoparlamentní, úzce vyprofilované strany, tak jsou to evropské volby. To jsou klasické volby druhého řádu, kde fungují dva důležité momenty. Volí se protivládní strany – což ale nebude náš případ, protože vláda vznikla nedávno – a lidé těmto volbám nepřikládají takový význam, takže jsou ochotni mnohem více experimentovat. Jak se říká, nevolí tolik rozumem, ale srdcem. Ale to je teorie. Myslím, že tentokrát půjde hlavně o to, jaká strana zmobilizuje a přitáhne k volbám nejvíce voličů. A v úspěch zelených nic nenasvědčuje,“ uzavírá Kunštát.

Oběma uskupením zřejmě také uškodí, že je řada voličů, kteří často vybírají rychle a bez hlubší znalosti souvislostí, nedokáže rozlišit. „Určitě mezi nimi existuje nějaká ideologická distance, ale řekl bych, že je dost nerozlišitelná pro běžného voliče, který se nezajímá o programy, ale volí spíše pocitově či protestně,“ potvrzuje politolog Ladislav Mrklas.

Zatímco Bursík je v eurovolbách téměř určitě mimo hru, Strana zelených může ještě kalkulovat s tradičně nízkou volební účastí. Aby získala alespoň jednoho europoslance, potřebovala by k volebním urnám dostat nejméně polovinu svých voličů z voleb do Poslanecké sněmovny.

Kromě křesel v Evropském parlamentu ale strany bojují také o peníze na úhradu volebních nákladů. Na ty má nárok každá strana, která získá alespoň jedno procento hlasů. Za každý hlas pak dostane 30 korun.