Blanka má čas, čekejte dál

Když fiasko, tak pořádné. Rozměry investice do tunelu Blanka, který protáhne pražský městský okruh pod Bubenčem, jsou tak ohromné, že se nelze vyhnout superlativům. Největší a logicky také nejdražší městský tunel v Evropě musí mít i rekordní zdržení. Na druhé straně ovšem nejde o překvapení ani o výjimku v průběhu obdobně monstrózních staveb kdekoli na světě.

Při dalším odkladu tunelu Blanka magistrát raději nestanovil přesný termín dokončení a právě tím vzbudil největší emoce. Politizace dopravních staveb v zemi dosahuje vrcholu a tak je možné, že i nové vedení Prahy přijde zdržením Blanky o svou pověst. O mnoho přitom nejde. Už koncem minulého roku stavitelé dobře věděli, že kabely bezpečnostního systému zničily průsaky vody z Vltavy, se kterými se v projektu nepočítalo. Trvalo tři měsíce, než se magistrát odvážil tento fakt přiznat. Teď budou stavitelé zjišťovat rozsah škod, pak vypracují projekt na jejich výměnu, a pak kabely prostě vymění. Nic víc v tom není, jen se v této chvíli nedá říci, jestli zdržení potrvá do léta nebo do konce roku.

Hroutit se nad dalším selháním českých politiků, inženýrů a stavitelů opravdu není třeba. Upozornil na to zcela věcně místopředseda ODS Martin Kupka, když připomněl, že obdobné potíže mají s gigantickými stavbami také tolik výkonní a pečliví Němci. V čem vlastně spočívá selhání tunelu Blanka? Přípravné práce byly zahájeny v roce 2003, kvůli protestům veřejnosti se skutečně začalo stavět o čtyři roky později, provoz měl být zahájen v roce 2011, nakonec však budeme rádi, když se začne jezdit koncem roku 2015. Plánovaná cena vyrostla během posledních deseti let z jednadvaceti miliard na dvojnásobek.

Na Němce stejně nemáme

Obdobné parametry by si však při stavbě Polabské filharmonie pochvaloval Senát města Hamburku. Nejlepší koncertní sál v celé Evropě se začal stavět v roce 2004 a měl být do čtyř let hotov. Kvůli komplikacím při veřejné soutěži se začalo stavět o tři roky později a dnes se plánuje, že první koncertní mistři do sálu nastoupí v lednu 2017. O důvodech zdržení by se dala napsat celá kniha, klíčovou roli však hrál posudek hudebního experta Jasuhisy Toyoty, který upozornil, že stavba podle původního projektu bude mít špatnou akustiku. Cena vyrostla z původních 114 milionů eur na současných 789 milionů, tedy na sedminásobek.

Ještě větší rozměry má selhání berlínské a braniborské zemské vlády při stavbě nového berlínského letiště. Stavět se začalo v září 2006 a slavnostní otevření Němci plánovali v květnu 2012. Teď se počítá se zahájením provozu v druhé polovině roku 2017. Původní cena 766 milionů eur se mezitím zvýšila na šestinásobek, tedy 4,5 miliardy. Mimo jiné i z toho důvodu, že se projekt během stavby rozšiřoval a že bylo třeba postavit mnohem víc protihlukových zdí.

Blanka je v tomto srovnání uměřenou stavbou. Leccos má ovšem s filharmonií i letištěm společného. Politici a inženýři propadli přinejmenším ve střední Evropě megalomanskému pocitu, že možné je všechno. Největší městský tunel pod úrovní hladiny blízké řeky, kulturní superstavba na nepevné přístavní půdě, letiště konkurující počtem odbavených cestujících terminálu Heathrow v Londýně, do výčtu patří i projekt dálnice D8 přes České středohoří, ve kterém chtěli bohorovní inženýři dokázat, že se dá stavět i na úbočí, kde se často sesouvá půda.

Zbičujte Vltavu

Z pohledu stavebnictví přitom opravdu všechno možné je, pouze je třeba mít dobrý projekt, který počítá s tím, že v přístavu nebo pod řekou není pevná půda, že se horský svah při deštích sesouvá, nebo že počet cestujících na letišti hlavního města Německa poroste. Středoevropské země tedy získaly cennou zkušenost, že se megalomanské stavby nevyplácejí, protože nikdy nejde uhlídat všechny detaily. Není pochyb, že průjezd Prahou bude nakonec nejrychlejší ze všech měst Evropy,, že smělé dálniční mosty protnou Středohoří, že světoví virtuosové budou obdivovat Toyotovu akustiku v Hamburku a londýnští piloty přistávací dráhy v Berlíně. Jen to všechno mohlo stát méně času a peněz.

Nepříjemné je i to, že při stálém odkládání staveb přichází o pověst mnozí politici, například neúspěch letiště ukončil kariéru dosud mimořádně oblíbeného berlínského starosty Klause Wowereita. K udržení prestiže se nabízí vzor perského krále Xerxa. Když bouře poničila u řeckých břehů jeho invazní flotilu, udržel svůj kredit nejmocnějšího vládce světa tím, že nechal řetězy zbičovat mořskou hladinu. Jinými prostředky to nakonec dokázal i hamburský starosta Olaf Scholz. Občanům vysvětlil, že za předraženou filharmonii může stavební firma, kterou donutí, aby nakonec složila účty do posledního centu. Před týdnem vyhrál městské volby se ziskem 46 procent hlasů.