Chodorkovskij má plán: Čeká nás budoucnost po Putinovi

Opoziční předák Michail Chodorkovskij na svém webu v pátek zveřejnil příspěvek, ve kterém se snaží vyzvat Rusko, aby se připravilo na chvíli, kdy Vladimir Putin odejde z funkce. Domnívá se totiž, že lidé na Putinovu smrtelnost často zapomínají. V textu mj. zmiňuje i ukrajinskou krizi a navrhuje novou formu sankcí. Příspěvek zveřejňujeme v plném znění.

Naše země se po hlavě řítí do izolace. Včerejší diplomatický krok v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) je dalším důkazem toho, že se Rusko vydává směrem, který nepotřebuje.

Příčiny nejnovějších vyhrocení? Mariupol a Naděžda Savčenková. Přece není nutné dál dokazovat, že mrtví z Mariupolu jsou oběťmi bombardování zbraněmi, které pochází z Ruska. Všechny, které takové důkazy zajímají, odkazuji na k tomu utvořené webové stránky.

Otázka, kterou si musíme položit, je „Proč?“. Odpověď: Je to úmyslná provokace ze strany státních činitelů začít utvářet „situaci“ pro jarní období. Cíl? Aby Putinovi nevadilo obsazení Mariupolu a Chersonu. Cíle? Ty klasické – peníze a skóre.

Dalším kamenem úrazu je Naděžda Savčenková, v současné době držící hladovku. Ruský vyšetřovací výbor tvrdí, že Městskému soudu v Moskvě dokáže, že Savčenková připravovala dělostřelecký útok, který zavinil smrt našich čtyř novinářů.

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že vyšetřovací výbor je neschopný mluvit pravdu (i když se jich zeptáte, co je právě za den). Stejně jako si Městský soud v Moskvě vysloužil přezdívku „moskevská výdejna razítek“. Poslušně budou následovat postup: požádat o radu prezidentskou kancelář – být připraven bezmyšlenkovitě orazítkovat jejich rozhodnutí s takovou jistotou, jakou pondělí následuje neděli. Jejich postoj je příkladem obyčejného pokrytectví: „Nejsme zúčastněná strana konfliktu, nicméně i tak budeme soudit jeho účastníky. Jen ne všechny, pouze ty, které chceme.“

V takové situaci můžeme zastávat pouze jeden postoj: každý člen ruské vlády, poslanec, státník, včetně ruského prezidenta, by měl být zatčen jako pachatel nebo spolupachatel válečných zločinů – za dodávky výzbroje, munice, za poskytování placených „dobrovolníků“ do bojů, za drancování majetku obyvatelů Krymu, za zabavení majetku druhých s pistolí v ruce, bez žádné kompenzace.

Pokud se brzy neocitneme v právní slepé uličce, jejíž výsledek by mohl být extrémně krvavý, tak musíme Naděždu Savčenkovou okamžitě propustit z vězení. Viníci takového právního nihilismu by měli být potrestáni za zavinění tak zbytečné újmy Rusku.

Sebeizolace

Zastánci izolace tvrdí, že je Rusku ku prospěchu, když nahradíme „jejich špatné“, západní potraviny našimi „dobrými“. Že Soči a Krym jsou lepší prázdninové destinace než Turecko nebo Egypt. Že investice do obrany mají větší ekonomický význam než technologické inovace. Že naši vědci mohou studovat a pracovat dobře bez jakékoliv mezinárodní spolupráce a že Čína vyřeší všechny naše finanční problémy. Holá fakta každopádně říkají něco jiného. Investice do obrany jsou jen dalším korytem, ruští vědci opouští zemi, služby poskytované v Soči a na Krymu se nedají srovnat s těmi v Turecku a Egyptě, zboží se zdražuje – to naše úplně stejně jako to importované a Amerika je pro Čínu mnohem důležitější než Rusko.

Za válku zaplatí každý. Ale ten, v jehož zájmu byla rozpoutána, by měl zaplatit více.

Mýty

Příčiny války nemají nic společného s rusky mluvící populací na východní Ukrajině, ani s nějakými domnělými základnami NATO. Pokud opravdu chtěli zvednout důchody našich lidí na Krymu, mohli jim vyplatit příplatky, zatímco by veškeré otázky o postavení ruského jazyka mohly být vyřešeny v rámci smysluplných, politických vyjednávání. Co se týče základen NATO na Ukrajině – naprostý propagandistický mýtus. Vzhledem k jadernému arzenálu, jakým Rusko disponuje je pravděpodobnost agrese z jejich strany naprosto nulová. Toto chápe snad každý, asi výjimkou těch, kteří nejsou dostatečně chytří na to, aby tomu porozuměli.

Co je tedy příčinou války? Peníze, samozřejmě. Když začaly klesat Putinovy preference kvůli stále častějším korupčním skandálům, když Majdan ukázal, že zlodějské vlády mohou být sesazeny, začali místo boje s korupcí přesměrovávat společenskou pozornost jinam, zatímco ještě výrazněji pokračovali ve vysávání veřejných fondů. Jenom s následky se trochu přepočítali. V současné chvíli bylo zabito asi tři sta ruských občanů a tři až pět tisíc Ukrajinců. A to je jenom začátek. Kolik jich ještě bude? Kolik lidí je zmrzačených a zohavených, kolik z nich ztratilo úplně všechno? Ukažte mi jedinou zemi, kde rusky mluvící populace, kterou „chráníme“ utrpěla takové ztráty. I přes to všechno se tyto bezvýznamně ztracené životy a ničení dějí jen kvůli nezákonnému zisku pro malou skupinu lidí upínajících se k ruskému prezidentovi a jeho systému.

Trest

Všichni tito lidé musí být potrestáni, pokud se ve vhodnou chvíli nestáhnou. V rámci země musí být potrestáni pomocí lustrací a zabavením nezákonně nabytého majetku a za hranicemi pomocí správně cílených sankcí. Sankce musí zasáhnout všechny, jejichž zájmy nebo za jejichž tichého přihlížení začala tato bratrovražedná válka. Zasáhnout všechny, kteří považují za přípustné dostávat příjem od této korupční moci. Příjem, který značně přesahuje plat běžného vládního úředníka. Pokud státník nebo šéf státní firmy považuje za vhodné obdržet 30 až 50 milionů za rok, pak by měl pochopit, že tyto peníze jsou cena za jeho duši. V právním jazyku by se to dalo klasifikovat jako napomáhání zločinu, nesplnění povinnosti nahlásit trestný čin nebo členství v kriminální organizaci.

Kdo že jsou tyto lidé? Všichni z nich, s několika výjimkami, mají oficiální pasy. Všichni z nich, s několika výjimkami, jsou vládními úředníky, státními zaměstnanci, jejich přáteli nebo partnery, veřejnými činiteli, kteří vlastní majetek v řádech několika milionů.

Mluvíme o asi 100 až 150 tisících prospěchářů, kteří profitují ze zvráceného ukrajinského dobrodružství, mluvíme o těch, kteří jsou připravení podporovat mezinárodní loupení v zájmu zachování příležitosti napěchovat si své kapsy penězi z ruského rozpočtu v zájmu udržení si svých privilegií.

Z těchto důvodů nesouhlasím s necílenými sankcemi a z tohoto důvodu odmítám označení „sankce proti Rusku“.

Pravicově smýšlející občané chápu, že cílem sankcí by nemělo být Rusko, ale zlodějové a prvotřídní lupiči, kteří si vzali Rusko, náš lid, jako rukojmí. Jako rukojmí, které nutí trpět a zároveň se spojit se svými vězniteli. A to není fér. I přes to, že rukojmí trpí stockholmským syndromem.

Až toto přejde

Až toto přejde. Je důležité pochopit jednu věc. Putin není pouze nepřítelem Západu, on je i našim nepřítelem, nepřítelem Rusů a moderní ruské společnosti, nikdy naším přítelem nebude.

Všichni lidé, kteří 1. března znovu vyjdou do ulic ruských měst v ruce držíc transparent s protiválečným sloganem, ukáží, že chceme, aby naše země a děti měly ve světě jiné místo.
Pro Putina to není Rusko. Po Putinovi existuje budoucnost. Naším úkolem je se na takovou budoucnost připravit dnes.

- Michail Borisovič Chodorkovskij