Lidé bloumají bez cíle. Děsivé svědectví z Debalceve

Jednomu z týmů Lékařů bez hranic se podařilo dostat do boji poničeného ukrajinského Debalceve jen tři dny po tom, co se ho zmocnili proruští separatisté. Když přijeli do města, spatřili rozbořené domy, poničené ulice a zoufalé lidi, kteří vypadali jako omráčení. Jako jedni z prvních tak mohli z místa podat nezávislé svědectví.

Hned po příjezdu do Debalceve začalo být zřejmé, že boje byly opravdu tvrdé. Město vypadalo na první pohled opuštěně, humanitární pracovníci si kladli otázku, jestli ve městě vůbec někdo zůstal. Po zemi se válely větve stromů, dráty vysokého napětí vlály ve větru a ve střechách domů byly vidět obrovské díry po ostřelování.

Naproti tomu centrum města bylo plné lidí. Většina jich pouze bloumala sem a tam bez jasného cíle. Jejich pohledy byly prázdné, vypadali jako omráčení… Chvíli jim trvalo než překonali stud a začali Lékaře prosit o pomoc. „Ptají se nás, kde mohou sehnat léky a jak mohou odvézt své příbuzné, kteří se nemohou pohybovat,“ popsal situaci krizový koordinátor Olivier Antonin.

Telefonní síť byla zcela mimo provoz, vše bylo potřeba řešit osobně. Ve městě nešla elektřina, pokud si lidé chtěli nabít mobil nebo baterku, museli vystát frontu u generátoru. Další fronta se stála na potraviny. Pracovníky humanitární organizace překvapila spořádanost, která tu všude vládla. Problémy byly i s pitnou vodou, pro kterou museli místní chodit ke studním.

Humanitární pracovníci rozdávali místním zejména potraviny a předměty denní potřeby – olej, cukr, konzervy, rýži, přikrývky, hygienické prostředky, svíčky… Ve městě zůstalo po bojích mnoho domů s vysklenými okny. Při teplotách pod nulou podlahy bytů pokrývaly ledové plochy. Lékaři proto rozdali lidem igelitové plachty, kterými se dají prázdná okna zakrýt.

Elderly residents queue up for hot tea and biscuits at a makeshift soup kitchen on Lenin square in Debaltseve pic.twitter.com/ka36CNOMUz

— Agence France-Presse (@AFP) March 3, 2015

Kvůli bojům většina obyvatel město opustila. Ne všichni si to však mohli dovolit. Mezi těmi, kdo museli zůstat, je i Jekatěrina Prokofjevna (88). Ta žila sama ve svém domě, dokud se k ní nenastěhoval soused, který kvůli ostřelování o svůj dům přišel. Ve svém věku má problémy s kolenem.

„Mám artritidu a k pohybu potřebuji chodítko. Při bombardování jsem nemohla utéct do sklepa. Zůstala jsem zde, v této místnosti. Bylo to strašné, opravdu strašné. Ten rámus byl ohlušující. Chtěla jsem zemřít. Měla jsem strach. Usnout bylo nemožné. Bombardování bylo tak prudké, že mě vyhodilo z postele. Celý dům se třásl a část stropu v kuchyni se propadla. V naší ulici zůstalo jen pět nebo šest lidí. Všichni ostatní odešli…,“ vylíčila Jekatěrina.

Z nemocnice je mraznička

Kromě nedostatku potravin je v Debalceve podle Lékařů bez hranic hodně citelný i nedostatek zdravotní péče. Před začátkem bojů fungovaly ve městě dvě nemocnice – Železniční a Centrální. Ta Železniční se během bojů změnila v bitevní pole. Nyní slouží jako útočiště pro přibližně dvacet místních.

Centrální nemocnice sice utrpěla méně škod, ale při ostřelování se vysklila většina oken, takže „se proměnila v mrazničku“. V současné době jsou využívány pouze dvě místnosti s neporušenými okny, které zařídil vedoucí lékař Dr. Valerij Lucenko a které mají kapacitu pouze 10 lůžek. Neutěšenou situaci umocňuje fakt, že v celém městě podle Antonina zůstali všehovšudy tři lékaři.

Před začátkem konfliktu na východní Ukrajině žilo v Debalceve celkem 25 000 lidí. Kolik jich ve městě stiženém krutými boji zůstalo, nedokáže v tuto chvíli říct nikdo. Antonin uvádí, že podle počtu rozdaných věcí odhaduje počet zbylých obyvatel na nejméně pět tisíc. „Ti všichni museli za více než tři týdny bojů prožít v nekonečném ostřelování peklo…,“ prohlásil Antonin.

Čtěte také: Syrové fotky z fronty: jak povstalci získali Debalceve

V doněckém dole explodoval metan, úřady odhadují desítky mrtvých