Vedení Prahy hýří jako zlatokopka s cizí kreditkou

Počet zaměstnanců, stejně tak jak objem běžných výdajů, se neustále zvyšuje. Na životech občanů se to ale nijak neprojevuje. Naopak se zdá, že služby, které město poskytuje, jsou rok od roku horší. Městu hrozí navíc obrovské ekonomické problémy.

Zatímco v roce 2008 mělo hlavní město přibližně 1800 zaměstnanců a jejich počet zůstal do roku 2012 stejný (lišil se v jednotkách zaměstnanců), s novým vedením začal počet zaměstnanců prudce růst.

Za primátora Tomáše Hudečka v roce 2013 město přijalo přibližně 150 nových lidí. Hudeček také zaměstnával své známé či přátele, nabízel jim odměny v řádech desítek tisíc, aniž bylo známé, jaké služby pro město skutečně odvedli. 

V roce 2015 se vedení města ujímá ANO a růst počtu zaměstnanců pokračuje. V roce 2017 už má pražský magistrát 2150 zaměstnanců.

Varovný je také růst běžných výdajů. Zatímco ještě v roce 2012 se dařilo běžné výdaje za vnitřní správu města držet na 5,5 miliardách korun, příští rok narostly na 7,5 miliard korun. Poté se tyto výdaje začaly účtovat jinak jako „běžné výdaje“, nejspíše proto, aby se skryl účetními machinacemi jejich růst. V roce 2016 tyto výdaje dosáhly 6,5 miliardy korun a v roce 2017 už mají být 7 miliard korun.

Ač máme stále více úředníků, na efektivitě úřadů se to neprojevuje. Například při schvalování staveb. Zatímco v roce 2008 průměrně trvalo dva roky, nyní to trvá průměrně 6-7 let s tím, že do poslední chvíle nemá investor nic jisté – vzniká tak u nich velká nejistota. Že by Praha tímto postupem zatočila s developery? Možná. Výsledek je ale takový, že v jednom z nejvýznamnějších měst Evropy se stavební aktivita téměř zastavila a nemovitosti kvůli tomu enormně zdražují. Cena za metr čtvereční podle auditorské společnosti Deloitte narostla v minulém roce téměř o čtvrtinu, zatímco ve zbylých městech republiky byl růst poloviční. Praze tak kvůli tomu hrozí obrovský sociální problém. Většina developerských projektů je také u ledu a narážejí na neschopnost samotného magistrátu.

Enormně také rostou náklady Dopravního podniku, které ukrajují už pětinu rozpočtu města a tento poměr neustále roste, ač výkony DPP nerostou.

To, jak je DPP řízen, nejlépe ukazuje stanovisko sociálního demokrata Petra Tomčíka, šéfa ROPIDu, který organizuje a plánuje jednotlivé trasy MHD v Praze. Na otázku, proč neprojíždějí tunelem Blanka autobusy, které by urychlily několik linek, odpověděl, že tato trasa by prý „byla oblíbená a tedy nehospodárná.“ Možná by to podle této logiky chtělo udělat anketu o nejoblíbenější tramvajovou trasu a poté ji zrušit…

Praha se tak vydala velmi nebezpečným směrem utrácení a hýření. Bohužel veřejná kontrola není v tomto případě dostatečná (nejspíše také kvůli majetkovému propojení médií s nejsilnější politickou stranou). Upřímně lituji ty, kteří v roce 2018 magistrát převezmou po stávající primátorce. Přijdou do „vyjedeného krámu“, který nejvíce peněz utrácí sám za sebe a prosazování jakékoliv politiky a investic bude velmi obtížné, ne-li nemožné.