Barma přes růžové brýle?

Známý politický aktivista Htin Kyawa byl před několika dny v Barmě odsouzen k více než desetiletému trestu a nuceným pracím za to, že kritizoval současnou vládu. To byla ještě nedávno zcela běžná praxe, země měla po několik let konstantně přes dva tisíce politických vězňů, některé z nich s tresty na 60 let. Ale dnes? Barma aspiruje na to být ukázkovým příkladem úspěchu zahraniční politiky USA, EU a dalších států včetně Austrálie a Japonska, které po letech izolace nastolily před třemi roky dialog s barmským režimem a přislíbily své investice výměnou za politické reformy. Prezident Thein Sein, který byl čelním generálem vojenské junty a na jehož rukou nejspíš spočívá krev studentů z demonstrací v roce 1988, teď v civilu řídí transformaci země k demokracii.

Slíbené reformy se po zrušení sankcí velmi zpomalily a uvolněné opasky politické opozici, novinářům a občanské společnosti se opět utahují.

Htin Kyaw a jeho kolegové od roku 2007 pomáhají farmářům a dělníkům v továrnách získat povědomí o svých právech a řeší s nimi jejich každodenní problémy. Pořádají školení a vydávají jediný celostátní časopis pro dělníky. Pracují především v odlehlých a zemědělských oblastech, kde se situace navzdory reformám moc nemění a obyvatelé jsou často vystavováni zabírání své půdy a dalšímu porušování práv ze strany autorit.

Z pětičlenné organizace je dnes na svobodě jen jeden. Zločinem, který je stojí roky života, byla protirežimní demonstrace a distribuce letáků s kritikou zkorumpovaného režimu. Jako za starých časů. A jejich zadržení není ojedinělé, po chvilkovém uvolnění byla letos v létě k desetiletým trestům odsouzena skupina kritických novinářů, vězení se nevyhnuli ani ti, kteří informovali o aktivitách Htin Kyawa. Zahraniční reportéři, kteří se věnují kontroverzním tématům, jsou opět deportováni a nejsou jim obnovována víza.

A to vše navzdory příslibu presidenta Thein Seina propustit všechny politické vězně. Jen za letošek se počet politických vězňů zdvojnásobil na osmdesát.

Htin Kyaw a jeho kolegové mají jednoduše smůlu, dotýkají se svou prací palčivých problémů současné Barmy. Upozorňují na neduhy současného režimu a na zločiny, které stále páchá. Generálové v civilu se stále obávají, že je jejich kriminální minulost i současnost dožene a své kritiky s pomocí reformních zákonů nevybíravě umlčují. Vzhledem k tomu, že je dnes nikdo a nic netlačí k tomu, aby se za své činy zodpovídali nebo alespoň omluvili, těžko říct, zda bude Barma někdy opravdu svobodná a to i bez růžových brýlí, kterými se dnes v zahraničí často posuzuje.