Ideální doba, aby nás objevila mimozemská civilizace

Vánoce jsou ideální doba k tomu, aby nás objevila mimozemská civilizace. Sváteční výzdoba září daleko do vesmíru. Další příležitost nabízí mimozemským pozorovatelům ramadán.

Země v noci

Pokud nějaká mimozemská civilizace pátrá po vesmírných sousedech, nabízíme jí koncem roku jedinečnou příležitost k odhalení inteligentní formy života na naší planetě. Během Vánoc a Nového roku se v řadě zemí rozzáří žárovky i LED-diody v široké škále barev. Jak vyplývá ze zprávy amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), zjasní se americká města slavnostním vánočním osvětlením při pohledu z vesmíru asi o pětinu. Předměstí s rodinnými domky, kde jsou vánoční stromky a stromy, sobí spřežení se Santa Clausem, betlémské hvězdy a další zářící vánoční dekorace hojnější než v městských centrech, se rozzáří dokonce o 30 až 50% silněji.

NASA nekontroluje ze svých satelitů vánoční výzdobu. Měření intenzity osvětlení slouží k odhadům spotřeby elektrické energie a potažmo ke stanovení produkce skleníkových plynů. Společně s Národním úřadem pro oceány a atmosféru (NOAA) k tomu využívá družici z projektu Suomi NPP. V roce 2012 shrnula NOAA výsledky měření do mapy „Earth at Night“ čili „Země v noci“. Tyto velmi atraktivní obrázky vznikly jako souhrn měsíčních průměrů měření a to ještě jen z nocí, kdy byla jasná obloha a kdy nesvítil měsíc.

Záře Vánoc

Nové mapy schopné odhalit sezónní výkyvy v intenzitě osvětlení vznikly pomocí zcela nového algoritmu pro zpracování snímků družice Suomi NPP, který vyvinuli vědci z Goddardova centra pro kosmické lety v marylandském Greenbeltu. Algoritmus umí odfiltrovat ze snímků měsíční svit, oblačnost a dokonce i prachové částice rozptýlené v atmosféře. Díky tomu je možné postihnout změny v intenzitě osvětlení lidských sídel, k nimž dojde i ze dne na den. Zatím však algoritmus nedokáže kompenzovat vliv sněhové pokrývky, která silně odráží umělé osvětlení. Proto se měření omezují na západní pobřeží USA a pak na oblast jižně od čáry spojující St. Louis a Washington. Vědci nevynechali z měření Portoriko, které je známé masivní světelnou výzdobou a výjimečně dlouhými vánočními svátky.

Americká města začínají zářit vyšší intenzitou s Černým pátkem, který následuje po Dni díkůvzdání. Zjasnění nepolevuje až do Nového roku. Navzdory tomu, že se města liší zastoupením různých etnik i podílem vyznavačů různých náboženství, zjasnění ve vánočním čase je patrné úplně ve všech severoamerických sídlech. Vánoce vládnou Americe bez nejmenších výjimek.

Možná někde ve vesmíru sedí jakýsi astronom nad daty z vesmírného teleskopu a láme si hlavu nad zjasňujícími a opět pohasínajícími skvrnami na povrchu třetí planety kroužící kolem jedné tuctové hvězdy. Podobně dumali pozemští astronomové nad záhadnými skvrnami na povrchu asteroidu Ceres. Napadne mimozemského astronoma, že je to projev aktivity inteligentní civilizace? Kdoví? Jestli tuhle šanci prošvihl, nemusí na rozluštění záhady zjasňujících se skvrn čekat až na příští pozemské Vánoce. Další příležitost se mu naskytne od 6. června do 5. července 2016. To začíná v muslimských městech ramadán a města, jako je Káhira, Rijád nebo Ammán se rozzáří podobně jako vánoční města ve Spojených státech. Ba ještě víc, protože jas svitu některých muslimských měst narůstá na Blízkém východě během tohoto měsíce až na dvojnásobek.

Svit ramadánu

Právě prudký nárůst intenzity osvětlení Káhiry při ramadánu upozornil vědce z NASA, že družice Suomi NPP zachytí nejen průměrné hodnoty za delší období, ale její aparatury nejsou slepé ani ke změnám, jež nastávají prakticky ze dne na den.

„Buď jsme měli nějakou chybu v datech, nebo muselo jít o reálnou změnu, na kterou bychom se měli podívat,“ vzpomíná na záhadnou fluktuaci světel nad Káhirou vedoucí projektu Miguel Román.

Během ramadánu drží muslimové půst, aby se přiblížili duchovnímu odkazu proroka Mohameda. Ten právě devátý měsíc muslimského kalendáře dostal první boží vnuknutí k položení základů nové víry. Po západu slunce se muslimové scházejí s rodinou i přáteli, což se souvisí s vyšší intenzitou osvětlení ulic, trhů a mnoha dalších míst.

Zatímco efekt Vánoc je „celoamerický“, efekt ramadánu nezasahuje rovnoměrně všechny muslimské země. Města jako jsou saudskoarabský Rijád nebo Džidda zjasní až o 100 %. V Turecku, Sýrii, Libanonu nebo Iráku se města během nocí o ramadánu nerozsvěcejí. Někde dokonce svítí méně než v ostatních částech roku. Miguel Román a jeho spolupracovníci to přičítají vlivům nestabilní elektrické rozvodné soustavy či zuřícím ozbrojeným konfliktům.

Ani v oblastech, kde je relativní klid a kde se ramadán jasně projevuje zvýšenou intenzitou osvětlení, není zjasnění měst rovnoměrné. Román a jeho spolupracovníci se podívali podrobněji na Káhiru a porovnávali aktivitu obyvatel bohatých čtvrtí s chudinskými okrsky. Chudší vrstvy navzdory vysokému zastoupení silně věřících světlem během ramadánu neplýtvají. Zjasnění v místě jejich bydlišť je výrazně slabší než ve čtvrtích obývaných movitými Káhiřany. Všechny sociální rozdíly se ale smazávají, když nastane konec ramadánu a muslimové slaví třídenní svátek Íd al-Fitr. V té chvíli září Káhira do vesmíru „celoplošně“. Hypotetický vesmírný pozorovatel má zřejmě právě v těchto dnech nejlepší šanci zaznamenat „záhadnou světelnou skvrnu“ na tváři vzdálené planety a zahloubat se nad příčinou jejího vzniku.