Inkluze exkluze ladiče pian

Zákon na ochranu památkového fondu, který schválila vláda (tisk 666) otevřel a otevře řadu dalších souvislostí. Ozývají se především profesní asociace, kterým leží na srdci úroveň péče o naše kulturní dědictví uložené v movitých i nemovitých památkách. Vznikla také iniciativa, zatím neúspěšná, která chce ustavit komoru restaurátorů.

Hlavním zájmem je dbát o profesní, a s tím spojený morální a společenský, kredit těch, kteří realizují záchranu a obnovu našeho kulturního dědictví. Diskuse se samozřejmě dostala k otázkám kvalitní přípravy těchto lidí. Ve jmenovaných oborech nestačí jen odborné vedení, každý, kdo s cennou památkou zachází, musí být zároveň řemeslník a zároveň umělec.

Pěstování umělecko-řemeslných oborů a jejich podpora nejen zajistí ochranu památek, ale má pozitivní vliv na kultivaci současné společnosti. Stále nedoceňujeme roli umění při vzdělávání a výchově našich dětí, zejména ve světě vzácnou tradici základních uměleckých škol. S tím souvisí také péče o hudební nástroje. K trvalému servisu patří například ladič. Tento zajímavý umělecko- řemeslný obor nabízí Střední škola pro zrakově postižené, která součástí již sto let trvající Konzervatoře Jana Deyla na Malé Straně.

Škola je zřizována Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, a přitom zde – jistě k velkému překvapení řady z nás, existuje situace, kterou bych nazvala inkluzí naruby, neboli exkluzí. Ředitelka totiž může přijímat pouze uchazeče s diagnostikovaným zrakovým postižením, jiným je přístup uzavřen.

Pro úplnost, výrobu a údržbu hudebních nástrojů lze studovat nejblíže v Hradci Králové. Můžeme namítnout, že současný trh práce zdánlivě nepotřebuje tisíce ladičů a opravářů hudebních nástrojů, že múzy jsou teď, bohužel, méně v kurzu než zbraně. Nesmí to však znamenat, že vzdáme úsilí o všestranný rozvoj našich dětí. Je-li cílem ministerstva inkluze, i když v našich představách by se mělo jednat o velmi citlivé a ve správném tempu prováděné společné vzdělávání, pak by mělo jít příkladem na svých školách.