Školství v r.  2016? Kompromisy, evidence a bezradnost

Byl to rok technického vzdělání, vlastně měl být takovým rokem. Ale více se o technickém vzdělání mluvilo, než se konkrétně udělalo. Vlastně jedna taková podstatná drobnost se odehrála. Ministryně školství opět posunula povinnou maturitu z matematiky. A to je roce technického vzdělání hořký dárek pro budoucnost českého vzdělávacího systému.

Konec roku samozřejmě vybízí k rekapitulaci a hodnocení končícího období. Osobně považuji tento rok za stejně rušný jako ty předchozí. Výměna ministrů už patří k nepřekvapivé součásti školské politiky. A každého zajímá, co nás čeká v následujícím roce. S jistotou můžeme říci, že to bude opět bouřlivý rok. Do finále přichází projednávání novely školského zákona, vysokoškolského zákona i novely zákona o sportu.

Sám fakt, že u všech těchto materiálů se jedná o novely, nikoli nové zákony, je výmluvný. O novém vysokoškolském zákoně se hovoří od roku 2004. Současná novela bývá označována jako kompromis kompromisů. Tedy nic, co by mohlo přispět k výrazné podpoře znalostní společnosti a prosperity země. Na moderní normu, která bude řešit dlouhodobé financování škol, studentské půjčky, aby se mladí lidé mohli už v době studia osamostatnit, budeme tedy stále čekat.

Velké rozpaky vzbuzují i předložené novely školského zákona a novely zákona o podpoře sporu. Administrativní a evidenční povinnosti ubírají práva rodičů (viz povinnost předškolního vzdělání), neřeší kritéria a priority pro rozdělování peněz pro sport a funkčnost registru sportovců.

Ukazují vlastně bezradnost řešit problémy školství, mít jasný cíl a zaměření. Novelizování a přešlapování je toho symbolem. Zdá se, že to bude leitmotiv příštího roku ve školství.