Dva roky (ne)činnosti ministerstva spravedlnosti

Uběhly dva roky činnosti této vlády, a to je důvod k bilancování a hodnocení kroků jednotlivých ministerstev. Rád bych se v tomto příspěvku blíže zaměřil na dosavadní práci ministerstva spravedlnosti, spravovaného hnutím ANO, kterou z pozici člena ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny mohu detailněji sledovat.

Programové prohlášení vlády určilo ministerstvu spravedlnosti především sledovat některé priority. Z těchto priorit lze přitom považovat za splněnou zatím pouze jednu, a to zlepšení právní úpravy exekucí. V této oblasti již došlo k legislativním změnám, ovšem je nutné poznamenat, že na tom má nemalou zásluhu iniciativa samotných poslanců.

Určitý pokrok byl dále zaznamenán v naplňování priority týkající se reformy vězeňství a změny sankční politiky. Na tomto poli ministerstvo již představilo konkrétní návrhy, z nichž o některých již jedná Poslanecká sněmovna a může tedy dojít k alespoň částečnému splnění tohoto bodu.

Zbylé priority však zřejmě splněny nebudou. Týká se to především ambiciózních plánů na zcela nové procesní předpisy, a to občanský soudní řád a trestní řád.

Nový občanský soudní řád měl zrychlit nyní často neúměrně dlouhá občanská soudní řízení. Vzhledem k tomu, že dosud tento návrh není ani ve stadiu věcného záměru, lze konstatovat, že do konce volebního období nedojde ani k předložení návrhu zákona Poslanecké sněmovně.

Podobný osud stíhá také plánované vytvoření nového trestního řádu. V této oblasti sice ministerstvo spravedlnosti předložilo několik dílčích novel, tyto však rozhodně nemohou nahradit ucelený a systematický kodex, který trestní právo procesní již opravdu nutně potřebuje.

Dalším bodem, který se tato vláda prostřednictvím ministerstva spravedlnosti zavázala zajistit, bylo prosazení nového zákona o státním zastupitelství. Tento návrh sice již existuje, avšak dosud o něm nejednala vláda a s vysokou pravděpodobností tedy k naplnění této vládní priority již nedojde. Navíc představená podoba zákona vyvolává nesouhlasné reakce nejen opozičních, ale i koaličních poslanců.

Se shora uvedeného vyplývá, že ministerstvo spravedlnosti příliš nezvládá úkoly, ke kterým se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Tento přístup se přitom netýká pouze naplňování zmíněných priorit, které jsou však pro vládu zásadní. Například již v prosinci 2014 měl být podle plánu legislativních prací do vlády předložen návrh zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích. Nestalo se tak dosud, přičemž potřeba nové úpravy činnosti zejména soudních znalců je evidentní, jak ukázal také nedávný případ obvinění zdravotní sestry nemocnice v Rumburku. Předložil jsem proto svůj návrh novely stávajícího zákona, který řeší zásadní problémy v činnosti znalců a zavádí například povinné vstupní zkoušky pro znalce a možnost přezkoušet jejich znalosti.

Tento výčet není konečný. V Poslanecké sněmovně stále čekáme na předložení novely insolvenčního zákona. Koaliční strany se také dohodly na záměru zřídit Nejvyšší radu soudnictví. Vzhledem k tomu, že její případné ustavení by si vyžádalo změnu ústavy, měly by k jednání o tomto záměru být pozváni také zástupci opozičních stran.