Rumrajch v parlamentu. ČSSD i opozice nabídly laciný trumf

Blíží se komunální a senátní volby – a vypadá to, že se ČSSD i demokratická opozice rozhodly s plným nasazením zapojit do předvolební kampaně Andreje Babiše. Je obtížné vysvětlit jinak rumrajch, který se strhl minulý týden při projednávání novely zákona č. 353/2003 Sb. O spotřebních daních.

Smysl úpravy byl znovu zavést v původní výši tzv. zelenou naftu (zemědělcům se má vracet část spotřební daně z minerálních olejů používaných pro zemědělskou prvovýrobu). Vláda zrádné pravice se ji pokusila před dvěma lety nejprve úplně odstranit, pak aspoň snížit. Vzhledem k rozložení sil v PS bylo předem zjevné, že návrh nyní projde.

Jenže pak uvnitř poslaneckého klubu ČSSD došlo neočekávaně ke karambolu, který s podstatou návrhu vlastně nijak nesouvisí. Poslanec Milan Urban předložil pozměňovací návrh (tzv. přílepek), podle něhož by se spotřební daně na benzin a naftu měly snížit paušálně, a sice o 2,50 Kč v případě nafty a o 1,50 Kč v případě benzinu. Jeho návrh se opíral o expertízu z roku 2010, podle níž by se snížením ceny staly nafta a benzin u nás atraktivnější pro zahraniční řidiče a výpadek vybrané daně by se tak nahradil. ČSSD totožný návrh už v roce 2012 předložila, tehdejší vládní koalice byla proti.

Při hlasování o Urbanově návrhu (hlasovalo se o něm ve středu) se k navrhovateli přidalo 16 dalších poslanců ČSSD a návrh byl jejich hlasy a hlasy opozice schválen. Pak byl podle očekávání schválen i celý zákon.

Proti takto upravené novele se okamžitě ohradil předseda ANO a ministr financí Andrej Babiš. Prohlásil, že bude vyšší manko v příjmech státního rozpočtu o 14 miliard, a obvinil sociálně demokratické poslance z nekompetentnosti. Nelibost dala najevo i KDU-ČSL: sociálně demokratičtí navrhovatelé prý „přílepkem“ porušili nepsanou koaliční dohodu o tom, že se partneři nebudou navzájem překvapovat pozměňovacími návrhy.

Zádrhel pobouřil i premiéra Sobotka, a tak po sedmdesáti minutách intenzivního zákulisního jednání jeden se sociálně demokratických „rebelů“, poslanec Šincl, průběh hlasování zpochybnil. Protože jednací řád stanoví, že zpochybnit hlasování lze v jeho průběhu nebo bezprostředně po něm, vyvolalo to tentokrát rozhořčení už v celé opozici včetně té nedemokratické. Posl. Šinclovi bylo nicméně vyhověno a v opakovaném hlasování už Urbanův návrh neprošel: hlasoval pro něj jen navrhovatel (ten ovšem musel). Celá novela pak opět hladce prošla.

TOP 09 a ODS považují opakované hlasování za nezákonné a hodlají se obrátit k Ústavnímu soudu.

Důkladná proměna české politické scény pokračuje, jak vidno, i v okurkové sezoně. Premiér (a předseda ČSSD) Sobotka omlouval poslance, kteří mu problém způsobili, tím, že v chaotické situaci ani pořádně nevěděli, o čem vlastně hlasují. O tom lze pochybovat nejen proto, že při opakovaném hlasování o Urbanově návrhu změnili diametrálně své stanovisko ( z „pro“ na “proti“) jen čtyři z nich, ostatní se buď zdrželi, nebo zašili. Jeden z významných „rebelů“, poslanec Seďa, prohlásil poněkud alibisticky: „Ne že by to byl podraz na premiéra. Jen jsme také jaksi chtěli ukázat, že prostě máme svůj názor i uvnitř klubu či vládní koalice.“ Vnitrostranická opozice v ČSSD, rozprášená po Zemanově neohrabaném pokusu o Sobotkovo svržení, se pomalu vzpamatovává, a to, oč se fakticky může opřít, je Sobotkova přílišná vstřícnost vůči nejsilnějšímu koaličnímu partnerovi.

Dále, pokud jde o postoj TOP09 a ODS: když se o plošném snížení spotřební daně na pohonné hmoty jednalo v roce 2012, byla vládní koalice jako zodpovědný hospodář proti (zvýšilo by to deficit státního rozpočtu), kdežto opozice (ČSSD) je podporovala z populismu (trochu by asi zlevnil benzin i nafta). Totéž platí pro dnešek, jen s tím, že tehdejší koalice je dnes opozicí a ČSSD součástí vládní koalice. Taková výměna stanovisek nutně vyvolává podezření z cynismu (důležitý není věcný problém, ale zásada „car nám zasolil, i my mu zasolíme“), a to v poměrně nevhodnou dobu – zrovna před dvojími volbami.

A konečně: jednoznačným vítězem vnitřního sporu v ČSSD i sporu mezi ČSSD a opozicí a je nový matador nepolitické politiky, Andrej Babiš. Hoří teď hněvem proti politikům, kteří se dva-tři dni jen poflakují po Sněmovně, nechápe, jak může parlament fungovat, tohle nikdy nezažil. Nezná parlamentní procedury a nebude se je učit. „To, co předvádějí politici, co tu sedí posledních dvacet let, je absolutně nechutné... Já se nedivím našim občanům, že pohrdají politiky, a strašně se stydím, že tady vůbec musím být... Omlouvám se všem voličům... Já jsem šel do politiky, abych něco změnil, a ne abych poslouchal nějaké kecy... “ A to vše je okořeněno lidovým humorem 4. cenové skupiny: „To je předvádění se, kdo ho má větší.“ Bohužel se dá očekávat, že to zabere.

Demokratickou opozici čeká zásadní střetnutí o služební zákon. Je to zásadní věc, v němž nemůže a neměla by ustoupit. Je na tom o hodně hůř než kdysi opozice proti Nečasově vládě: je výrazně slabší a služební zákon není nic, co by dokázalo vyhnat na ulici demonstranty. A teď v nechtěné spolupráci s ČSSD dala předem nepřátelům parlamentní demokracie do rukou laciný trumf.