„Užitečný“ AB Bartoš
Policisté včera na demonstraci Národní demokracie zatkla Adama B. Bartoše, známého českého extremistu. Na hlavy členů „vlastizrádné vlády“ přivolával „trest nejvyšší“, přítomní strážci zákona došli k názoru, že je to už trochu moc. Jako stoupenec svobody slova omezované jen v nejnutnějších a naprosto krajních případech bych nad tím měl cítit pohoršení, nejsem ale nějak schopen se k němu vybičovat, pořád se mi do cesty plete škodolibá radost, přiznávám, jsem slabý člověk jako všichni ostatní.
Nahlíženo striktně přes čísla je Bartoš odpudivá barvitá figurka (se značným podílem hnědé) z politického suterénu. Na jeho „tábory lidu“ moc lidí nechodí, jakkoliv se na nich hřímá proti uprchlíkům, což by v současné atmosféře přece mělo táhnout. Jeho stranu prakticky nikdo nevolí. Je součástí malé scény, na níž se střetají přerostlá ega, která soupeří o postavení v čele obskurních skupin, případně hrstek odštěpenců od obskurních skupin. Jeho charisma je nulové a jeho ideologie nenávistný mišmaš plný rozporů a nesmyslů. Chrání národ před islamisty, s nimiž sdílí představu, že za vše zlé na tomhle světě může židovstvo a jeho prodloužená ruka – Spojené státy. Slovně se vymezuje proti nacismu, mnohé jejich „myšlenky“ ale sdílí. Převrat v roce 1989 se podle něj děl v režii „komunistů židovského původu“, pro bývalé kágébáky má ale jinak slabost a k soudobým komunistům má v mnohém blízko, podobně jako oni se našel v novodobém slavjanofilství a jeho agresivním šovinismu a konspiračním myšlení. Vydává knihy temného ruského ideologa Dugina a Protokoly Sionských mudrců (připouští sice, že jsou možná podvržené, ale stejně je to důležitá kniha, po Bibli ta nejčtenější, no nekupte to). Obrana křesťanských hodnot pro něj je ukájet se představou zabíjení druhých ve svátek Vzkříšení. Pro lidi stoupence opačného tábora slouží jako karikatura, terč výsměchu, který je vždy po ruce a málokdy zklame, pokud vůbec někdy.
Jenomže AB Bartoše je možné popsat i jako osobu jistým způsobem vlivnou, významem přesahující rezervaci politického extrému. Bývalý prezident Václav Klaus Bartošovu zálibu v sestavování z prstu vycucaných seznamů ocenil přívlastkem „geniální“ a přijal ho na Hradě. Současný prezident používal Bartošovy výmysly v předvolební kampani, velmi zemanovským způsobem se za to omluvil, Bartoše ale stejně pozval na oslavu státního svátku. Předseda KSČM, třetí nejsilnější strany v zemi, vystoupil před několika dny ve Sněmovně s velmi „bartošovským“ projevem o „válce proti Evropě“, v jehož úvodu citoval i autoritu nejvyšší – Karla Gotta.
Při vší okrajovosti a bizarnosti je AB Bartoš figura vlastně docela zavedená, pro určité představitele politického establishmentu hraje roli člověka, který ve svých vyjádřeních překračuje hranice, před níž se oni už kvůli nejrůznějším ohledům musejí zastavit. V kontrastu s jeho excesy pak mohou hrát ty moudřejší. Možná by se jeho úloha dala popsat Leninovým termínem „užitečný idiot“, v horším případě se na něj dá vztáhnout jiný populární komunistický obrat – avantgarda vývoje.
