Rusové korumpují švédské nacionalisty? Politik po skandálu rezignoval
Bezpečnostní riziko pro stát
Egor Putilov se stal v posledních dnech hojně skloňovanou osobou ve švédských médiích. Člen parlamentní nacionalistické strany Švédských demokratů se dostal do povědomí kvůli napojení na odsouzeného ruského byznysmena a také kvůli řadě různých identit, pod nimiž vystupuje. Veřejnoprávní stanice Sveriges Radio v pátek informovala, že by Putilov svými aktivitami mohl představovat bezpečnostní riziko pro stát. V sobotu švédská média přinesla zprávu, že Putilov rezignoval.
Putilov, známý také pod jménem Alexander Fridback, pracoval od letošního února v parlamentní kanceláři Švédských demokratů a měl volný přístup do celé parlamentní budovy. Švédské rádio upozornilo, že během této doby systematicky používal přinejmenším pět falešných jmen ke komunikaci s úřady, na sociálních sítí nebo jako autor novinových článků.
Švédský rozhlas v pátek přinesl informaci, že Putilov v roce 2014 zakoupil dům od vlivného a nyní odsouzeného podnikatele z Petrohradu, který má podle ruských médií blízké kontakty s ruskými úřady. Putilov měl od podnikatele koupit nemovitost za polovinu její přibližné hodnoty, aby ji hned nato prodal za dvojnásobnou cenu. Přišel si přitom na šest milionů švédských korun (téměř 17 milionů Kč).
Ředitel centra bezpečnostních studií a Švédské univerzitě obrany Lars Nicander se domnívá, že Putilov musel za tak výhodnou koupi určitě nabídnout jistý druh protislužby.
Čtěte také: Nepřijímáte uprchlíky? Přijde trest, navrhuje švédská ministryně
„Je možné, že zaslechnete důvěrné konverzace, můžete slyšet, jaké postoje strany zastávají vůči rusko-německému ropovodu Nord Stream, vůči NATO nebo obchodním smlouvám,“ řekl Nicander s tím, že takové informace by Rusko rozhodně ocenilo. Nicander nevyloučil ani případnou instalaci nahrávacího zařízení.
Putilov se k výhodné koupi domu odmítl vyjádřit, nicméně v sobotu oznámil, že ze své funkce rezignoval. Muž se nechal slyšet, že byl nucen odstoupit po „nenávistné kampani v médiích, která pravděpodobně ve švédské mediální historii nemá obdoby“. Kvůli tomuto „nenávistnému tažení ze strany médií“ onemocněl a byl tím postižen i jeho osobní život, postěžoval si.