30 let výměny špionů: Stojí za mnou Rusové, řekl si český agent v CIA

Přesně před třiceti lety, 11. února 1986, byl na Glienickém mostě v Berlíně vyměněn československý komunistický agent Karel Köcher za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského. Akce je označovaná za poslední velkou „výměnu špionů“ studené války. Zatímco Köcher byl skutečně jediným zahraničním špionem, kterému se podařilo proniknout do CIA, Ščaranskij, pozdější ministr izraelské vlády, byl z vyzvědačství obviněn v zjevně vykonstruovaném politickém procesu.

„Byl to velký střih. Byl jsem nadšenej. Za prvé: Jste venku z kriminálu. Domníváte se, že jdete do přátelského prostředí. Můj převládající pocit byl, že teď jim tedy ukážu, teď jsem nedotknutelnej, protože za mnou stojí Rusové,“ vyprávěl mi Karel Köcher, když jsem připravoval knihu o jeho kauze Český krtek v CIA, která loni na podzim vyšla. Jednaosmdesátiletý Köcher, jenž se netají tím, že pracoval především pro KGB, dodnes žije ve vile u Prahy.

Výměna na „mostě špionů“ u Berlína, kde o čtyřiadvacet let dříve, v roce 1962, měnili také amerického pilota Francise Powerse za sovětského zvěda Rudolfa Abela, byla pro Köchera jedním z nejpovedenějších představení jeho krkolomného života. Pouhých osm dní předtím byl newyorským soudem odsouzen za špionáž na doživotí, zasáhly ale zájmy mocností a dohoda, kterou projednal Michail Gorbačov s Ronaldem Reaganem přinesla agentovi s krycím jménem Rino svobodu. „Noty“ připravoval kontroverzní východoněmecký právník Wolfgang Vogel, jenž upekl také transakci Abela za Powerse.

V balíku byl také syn českého tenisty

Spolu s Köcherem se zpět do ráje dělníků a rolníků vracela v rámci výměny také jeho žena Hana, dealerka diamantů a kurýrka tajných zpráv, po jejímž boku si Rino, absolvent pražského matfyzu, v USA užíval  luxusního života na Manhattanu a večírků pro swingery. Balíček zaslaný zpátky na Východ doplnili polský agent Jerzy Kaczmarek, sovětský špion Jevgenij Semljakov a východní Němec Detlef Scharfenorth. Na opačnou stranu spolu se Ščaranským putovali další tři muži věznění na Východě, dva Němci a syn tenisty-emigranta Jiřího Javorského Jaroslav, odsouzeného v ČSSR na třináct let za pokus o útěk ze země za pomocí falšovaných pasů.

Köcherovi ale StB po návratu do vlasti nevěřila, držela ho nějakou dobu v izolaci. Neměla jistotu, že není ve skutečnosti agentem Američanů nebo Izraelců. Že soudruhům neříká celou pravdu, naznačoval výslech na detektoru lži. Čtrnáct let předtím se mu přitom podařilo obelstít polygraf CIA.

Přestože jeho americkou misi ocenila KGB a její dřívější šéf Jurij Andropov mimo jiné tučnou odměnou 20 tisíc dolarů, v normalizačních médiích o Köcherově špionské anabázi nevyšla jediná zmínka. Moskva jej nakonec prosadila do Prognostického ústavu, kde si Köcher podle vlastních slov nejvíc rozuměl s Miloslavem Ransdorfem. Vizáží si je ovšem pletli s Václavem Klausem.

KGB ho aktivovala po pětileté přestávce

Köcher, ale také Američané, přiznávají jen některé zásahy, které se Rinovi podařilo uštědřit CIA, kam coby falešný emigrant vyslaný pražskou rozvědkou nastoupil po osmi letech života v USA v roce 1973. FBI ho vyšetřovala kvůli úmrtí nejcennějšího amerického agenta v Sovětském svazu v 70. letech, Alexandra Ogorodnika, který měl spáchat sebevraždu. U newyorského soudu se ale tato dodnes nevyjasněná kauza neobjevila a Köcher podíl na jeho smrti popírá. Není také zcela jasné, co Rino Sovětům vynesl na začátku 80. let, kdy mezi USA a SSSR hrozil jaderný konflikt a KGB se ho po pětileté přestávce rozhodla aktivovat. Dokud se neotevřou archívy CIA, FBI a KGB (a ty asi nikdy), nebudeme zřejmě moudřejší.

Dnes už mosty pro výměnu špionů vycházejí z módy, jak ukázal česko-libanonský deal z minulého týdne. Obrázek jak z dob studené války byl ale k vidění loni 26. září, když na opuštěném mostě na estonsko-ruské hranici poblíž Pskova byl za ruského špiona Alekseje Dressena vyměněn estonský zpravodajec Eston Kohver unesený o rok dříve do Ruska.