Od sociálního hororu k pornografii bídy a zpátky

Tuto neděli se budou v Dolby Theatre v Los Angeles centre opět rozdávat Ceny Americké filmové akademie. Velké šance odnést si jednu z nich má i nejnovější film Davida Finchera Zmizelá (Gone Girl), adaptace poslední stejnojmenné novely (2012, česky 2014)americké novinářky a spisovatelky Gillian Flynnové. Ta sice dosud napsala jen tři romány, zato všechny již byly nebo budou zfilmovány, a to nijak lajdácky. Fincherova Zmizelá patřila mezi události minulého roku, předchozí autorčino dílo, Temné kouty (Dark Places, 2009, česky 2014), které natočil Gilles Paquet-Brenner s hollywoodskou hvězdou Charlize Theron v hlavní roli, přijde do kin letos. Prvotina Ostré předměty (Sharp Objects, 2006, česky 2013) nabude podoby televizního seriálu v produkci Entertainment One co nejdříve.

Zájem filmových a televizních studií odpovídá úspěchu u čtenářů. Flynnové knihy zaujímají pravidelně přední místa v žebříčcích bestselerů, sbírají nejrůznější prestižní ceny žánrové literatury a dosahují milionových nákladů. New York Times označil Zmizelou za událost roku 2012 vedle dnes již proslulé, super úspěšné pseudo-erotické slátaniny Padesát odstínů šedi – otázka je, jestli zrovna tohle je pochvala, ale tak či onak vypovídá opravdu mnoho o komerčním úspěchu knihy. Kritické reflexe ovšem také nešetří chválou, Reader‘s Digest například napsal, že Zmizelá je mnohem více než jenom obyčejný thriller.

A to je určitě pravda a platí to i pro zbylé dvě knihy Flynnové, které jsou zařazovány do žánrů mystery thrilleru, podžánru tzv. domestic noir, ba dokonce i hororu. Podíváme-li se na zápletky všech tří dosud vydaných knih, vyhlíží jejich obvyklé žánrové zařazení velmi logicky: Vždy jde o nějakou dosti krvavou záhadu, jejíž kořeny spočívají hluboko v rodinném nebo manželském soužití, jeho dávné i nedávné historii a jež ovlivňuje rozhodujícím způsobem životy a osobnosti všech důležitých protagonistů vyprávění. Všechny tři knihy obsahují jednu nebo více brutálních vražd, jejichž detailní popisy si nezadají s texty vládců současného krvavého thrilleru, atmosféra všech tří knih je přiměřeně vražedně tíživá a dusivá. Nicméně je otázka, zda právě tohle je základem úspěchu knih Gillian Flynnové. Krváky, především americké ale i evropské (skandinávští autoři vedou) byly, jsou a budou oblíbené a budou se vždycky dobře prodávat, i když naprostá většina z nich je ušitá tak horkou jehlou a s tolika klišé, že jejich četba pro zjevnou hloupost a nerealističnost někdy až bolí. Trochu hloupé a nerealistické (co je ovšem v krváku realistické, že) jsou některé zápletky, respektive jejich rozuzlení, rovněž v knihách Gillian Flynnové (platí především pro Temné kouty). Kromě toho, samotné zápletky se nijak zvlášť neodlišují od zápletek v záplavě dalších knih stejného žánru, kterých jsou na knihkupeckých pultech desítky. To znamená, že základ výjimečného úspěchu Flynnové nebude tak úplně v nich.

Lze říci, že kromě psychologického rozměru, velmi umně rozpracovaného především ve Zmizelé, což Flynnové vyneslo přirovnání ke královně psychologického thrilleru Patricii Highsmithové, jsou kvality jejích knih v sugestivním, detailním popisu každodennosti v dysfunkčních rodinách nebo (v případě Zmizelé) manželských vztazích. Tyto pasáže tvoří sice většinou součást zápletky (velmi organicky zabudovanou v Ostrých předmětech), ale pravda je že by se hlavní téma, totiž „pátrání po vrahovi“ bez nich mnohdy i docela dobře obešlo. Jsou to ovšem právě ony, které u čtenáře navozují pocit napětí a hrůzy mnohem větší než jakkoliv detailní a napínavý popis jakkoliv originálně vymyšlené brutální vraždy. Jsou to zřejmě právě ony, které stojí za výjimečným čtenářským zájmem. Flynnové knihy jsou totiž hororem nového druhu – hororem, jehož centrem není vrah, vražda nebo duch vraha a tak dále a tak podobně, nýbrž pád na sociální dno. Vše ostatní, o čem Flynnové knihy vyprávějí, není zdaleka tak děsivé jako právě líčení průběhu a následků ekonomického a vzápětí i společenského úpadku jedince a rodiny, který vede k totálnímu osamění, bezvýchodnosti a zoufalství. K zoufalství, materializovanému ve výsledku v brutální vraždě nebo vraždách. Především Temné kouty a Zmizelá navozují u čtenáře přesně tento hororový pocit – že se právě setkává s něčím, co se velice lehce může stát i jemu – že ze dne na den ztratí stabilní zaměstnání kvůli firemní racionalizaci (Zmizelá), že si nabere půjčky na dalších dvacet let, které v jednu chvíli přestane být schopen splácet (Temné kouty), že přestane být schopen zvládat svůj život, platit účty, že ztratí přátele, rodinu, domov, své místo ve společnosti, že nebude schopen postarat se o své děti. Totální bezvýchodnost, do které Flynnová uvrhává své postavy, je téměř fascinující. Postava matky čtyř dětí (jedním z nich je hlavní hrdinka novely) z Temných koutů nikdy neměla, nemá a ani nebude mít jakoukoliv šanci se ze spirály sociální a ekonomické tragédie vymanit. I její poslední pokus (pozor: spoiler), asistovaná sebevražda za účelem záchrany její životní pojistky pro děti, skončí naprostou katastrofou a zpečetí zkázu celé rodiny.

Právě tak jako cenami ověnčená dystopická novela Cesta (The Road, 2006, česky 2008 ) Cormaca Mc Carthyho byla hororovou metaforou zoufalství otce, který není schopen nebo mu není dovoleno postarat se o své dítě (viz k tomu výbornou studii Michaela Chabona z The New York Review of Books 2007), jsou Flynnové knihy metaforami současných sociálně ekonomických obav a nočních můr středních vrstev euroamerické společnosti. Jde o horory ze sousedství, které je celkem obtížné číst s klidnou myslí jako výtvory umělého světa žánrové literatury, protože se dotýkají našich nejhlouběji uložených hrůz. To, že jsou tyto hrůzy nikoliv psychologické a sexuální povahy (jak bylo oblíbené ještě v docela nedávné minulosti – i prvotina Flynnové Ostré předměty, napsaná před začátkem hospodářské krize v roce 2008 s nimi pracuje), nýbrž sociálně ekonomické, vypovídá hodně o tom, v jakém stavu se současná společnost nachází.

Stejný hyperrealismus v popisu bezvýchodného sociálně-ekonomického pádu na dno jako Flynnová přinesl například vysoce oceňovaný, fenomenálně úspěšný televizní seriál Vince Gilliana Breaking Bad (česky z nějakého záhadného důvodu Perníkový táta), který vypráví s využitím podobných prostředků tentýž příběh jako knihy Gillian Flynové: Americký sen je pryč, začíná boj o přežití. A při něm bude stříkat krev. Přímo k mýtu amerického snu odkazuje jedna z nejdepresivnějších scén ve Flynnové Temných koutech (pozor: spoiler): Výše zmíněná postava matky dostane zdánlivou poslední šanci zachránit domov (farmu, která čelí exekuci) pro svoji rodinu. Na schůzku s mužem, který jí nakonec za tučný poplatek nabídne, že ji zavraždí, aby tak její děti mohly získat její životní pojistku, vyráží s nevědomostí a nadějí, že teď jí nakonec přece jenom někdo pomůže, právě tak jako nakonec bylo pomoženo hlavnímu hrdinovi z klasického amerického filmu Franka Capry It‘s a Wonderful Life (Život je krásný, 1946). Flynnové hrdiny (právě tak jako hrdiny v Breaking Bad) ale žádný krásný život nečeká. Chybí jim pro něj to nejpodstatnější: Peníze. Peníze, které jsou cennější než život.

Je otázka, čeho se bát víc: Jestli sociálního pádu, který tato současná díla tak sugestivně popisují, nebo toho, že to vůbec dělají, a že s tím mají tak obrovský úspěch. Sociálně kritická díla klasické americké literatury ponechávala svým hrdinům, když už nic jiného tak důstojnost a naději – za všechny: John Steinbeck: The Grapes of Wrath (Hrozny hněvu 1939). Právě tohle ovšem jejich současným následovníkům (a je lhostejné, že se vyjadřují jazykem „pokleslého“ žánru thrilleru) chybí. U nich je jediným možným východiskem – násilí.