Chcete pochopit Donalda Trumpa? Čtěte server Breitbart

Ve Spojených státech se prohlubuje válka mezi novým prezidentem Donaldem Trumpem a podstatnou částí velkých, tzv. celonárodních médií. Trumpův mluvčí z poslední tiskové konference minulý pátek vyloučil korespondenty CNN, New York Times a řady dalších tzv. protitrumpovských redakcí. Byla to bezprostřední reakce na předchozí zprávu CNN, že Bílý dům požádal vedení FBI o dementi posledního článku New York Times na téma údajných kontaktů Trumpových lidí s Ruskem.

Eskalace se děje v době, kdy sociologové v USA hlásí rekordní nedůvěru vůči novinářskému stavu: podle šetření skupiny Pew Research z listopadu jen 18 procent Američanů důvěřuje zpravodajství celonárodních médií, naopak tři čtvrtiny je považují za tak či onak tendenční. Od té doby se průzkumy s podobnými výsledky opakují, zatímco celostátní média dál stupňují svůj boj s novým prezidentem. Jeff Gedmin (58), který byl za Bushovy republikánské administrativy jmenován ředitelem Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda, vidí zodpovědnost za tento katastrofální stav u obou táborů.

Před pár dny byl zveřejněn průzkum, z něhož vyplývá, že 53 procent Američanů velkým médiím důvěřuje ještě míň než politickým institucím. Má ještě smysl mezi velkými médii a politickým establishmentem rozlišovat?

Američani, ne všichni, ale velká část z nich, získali v posledních letech pocit, že hlavní celostátní média – New York Times, CNN, ABC a další – se stala součástí exkluzivní elity, že se proti svému publiku spojila s politickými a hospodářskými elitami, s prostředím, v němž už nefunguje meritokracie, tedy kde přestává hrát roli váš skutečný výkon nebo zásluhy. A v Trumpovi jako kdyby vykrystalizovaly různé, delší dobu zrající trendy.

A vy byste podepsal výtku, že velká média přeběhla na druhou stranu, kterou by pro své publikum měla kriticky popisovat?

Ano. Jistě. USA jsou velká země s 350 miliony obyvatel. Města a bohatá předměstí versus venkov, jih versus sever. Stalo se módou mluvit o selhání průzkumných agentur, jak prý se netrefovaly v odhadech. Rutinně se to vysvětlovalo tím, že lidi, kteří volí Trumpa nebo v jiných zemích populisty, se výzkumníkům nechtějí otevřít. Ale to přece vůbec není pravda. Průzkumy byly víceméně přesné, respondenti upřímní – a přesto byli novináři z velkých měst Trumpovým úspěchem zaskočeni. Chyba tedy logicky není v agenturách pro výzkum veřejného mínění, ale spíš v metropolitních novinářích. Přestali jsme – teď myslím obecně Washington, nejsem přímo součástí médií – vnímat, co se děje mimo velká města na pobřeží, jaké pocity se rozmáhají v Ohiu, v Pensylvánii.

Pozorujete také, že se novinářský stav jakýmsi samopohybem posouvá doleva, tedy že dnes je mediální mainstream víc nalevo než před dvaceti nebo ještě deseti lety?

New York Times nebo CNN tradičně měly blíž k demokratům než k republikánům. Jestli jsou dnes ještě víc nalevo než dřív? V těchto médiích pracuje hodně redaktorů, šéfredaktorů, manažerů, kteří se identifikují s progresivním křídlem Demokratické strany hlavně ve společenských, mravních otázkách. A je zřejmé že progresivní křídlo Demokratické strany ve svých názorech natolik předběhlo názory normálního Američana, že potom spolu s Demokratickou stranou ztratila kontakt s běžným Američanem i zmíněná média.

Mě na novinařině víc než posun doleva zaráží rostoucí názorová monolitičnost. Máte to v Americe taky tak?

Do jisté míry. Ale znovu bych si posloužil širší perspektivou. V amerických médiích přece jen existuje dosti silná pravicová subkultura, kam patří právě ti spíkři konzervativních rádií. Vyhranily se oba tábory. Za posledních dvacet let v Americe nejvíc oslabil střed, politický i žurnalistický. Na pravici jsme byli svědky zrodu Tea Party, hnutí za volné držení zbraní, názory na potraty, manželství pro homosexuály na pravé části jaksi zatvrdly, jsou konzervativnější. Zatímco na demokratické levici mnohem víc než dřív dominují upřímní a ovšem vášniví liberální aktivisté.

Kam byste zařadil Breitbart, server blízký Trumpovi? V Evropě je rutinně označován za krajní pravici, někdy skoro za fašisty.

Není ani jedno z toho. Breitbart reprezentuje populistickou, pravicovou variantu konzervatismu. Breitbart je pro omezení přistěhovalectví, chová nepřátelství k německé kancléřce Merkelové za to, že předloni otevřela hranice imigrantům, je kritický k EU, protože věří, že vždycky je lepší větší množství národní suverenity v liberálně demokratickém státě. Dokáže být provokativní a paličský, něčím připomíná britské bulváry. V evropském kontextu bych řekl, že politicky je na pozicích bavorské CSU a napravo od CDU. Ale na žádný fašismus jsem v něm ještě nenarazil, a to ho čtu denně. Je to – opakuji – populistický, protiglobalistický server, a vzhledem k tomu, že šéfredaktor Breitbartu Steve Bannon nedávno přešel do Bílého domu, kde patří ke klíčovým poradcům prezidenta, byste ho měli číst vy všichni, kdo chcete nahlédnout do Trumpova myšlenkového světa.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst na stránkách EchoPrime nebo v Týdeníku Echo po zakoupení předplatného zde.