Sobotkovo foto s diktátorem

Bohuslav Sobotka nebyl příliš efektivní premiér a ani česká diplomacie se za jeho vlády nemůže pochlubit žádnými zvláštními výsledky – snad kromě úspěšné invaze mladých sociálních demokratů do Černína. Přiznejme tedy Sobotkovi jednu věc k dobru: držel visegrádskou čtyřku.

To nemusí vypadat jako mnoho a asi to ani mnoho nevyžadovalo – byl to rozjetý projekt, který Sobotka nevymyslel. Aktivní sabotování V4 by vlastně asi byl příliš rázný krok pro Sobotkův pasivní, vyvažovací temperament. Ale Sobotka bývá obviňován z toho, že z ČSSD udělal stranu zajímavou jen pro pražskou kavárnu (zjevně ne až tak zajímavou, je třeba říct), a tudíž si jako ten, kdo nás má vést do „jádra EU“, musel asi vyslechnout nějaké stížnosti. Orbán, Kaczyński i Fico jsou koneckonců obviňováni z toho, že destruují demokracii, jsou pod palbou bruselských institucí i politiků z „jádra“. To, že se vláda vzepřela přerozdělovacím kvótám, musí asi v očích některých vypadat, že se Sobotka dostal pod vliv černých ovcí, které na něj mají špatný vliv.

Nad tím je nejlepší mávnout rukou. Ani není nutné dělat si definitivní závěr, jestli se v těchto zemích koná jakási revanš proto demokracii a sešup k diktatuře, anebo spíš korekce či hledání nějaké vlastní rovnováhy. Diplomacie není od toho, abychom jednali se zeměmi, s nimiž ve všem souhlasíme. Ty země se od nás liší, a to právě proto, že to nejsou stejné země jako my.

Jednat a spolupracovat s nimi neznamená se jimi stávat. Diplomat pak musí konstatovat, že lídři všech těchto zemí projevili schopnost udržet se u moci a požívají doma značné legitimity. Chtít si počkat, až je Štěstěna brzy opustí, by bylo pošetilé. Ekonomický diplomat je zase povinen si všimnout, že navzdory mnohým předpovědím jejich ekonomiky odchylkami od neoliberální ortodoxie zatím nijak neutrpěly (bylo by zajímavé si o tom přečíst nějakou pořádnou ekonomickou analýzu).

Dále si lze všimnout, že ačkoli se Fico i Orbán doma chovají už nějaký ten rok stejně, na unijní scéně tím až donedávna pozornost nebudili. Příčinou je pravděpodobně obratná diplomacie (ta Ficovi pomohla vysmeknout se ze skupiny hříšníků trestaných žalobou Evropské komise, byť Slovensko objektivně jednalo stejně). Dlouhodobě pak je za tím to, že Fico i Orbán poslušně odhlasovávali v Bruselu velké věci, které „jádro“ upeklo, zatímco jejich voliče moc nezajímaly, typu Lisabonské smlouvy. Slovensko a Maďarsko tak byly v minulých letech na tapetě v Bruselu méně než ČR v Klausově éře – tehdy autoritářské tendence nevadily.

Držet visegrádské schůzky, i kdyby se na nich nic nedohodlo, dostalo duševně hygienický smysl ve chvíli, kdy je z Bruselu začali kritizovat. Je třeba trvat na tom, že když všichni považují za samozřejmé, že se před důležitou Evropskou radou sejde a předpřipraví si pozice Německo a Francie, smějí se sejít i jiní.

To nejkonsekventnější, na čem se země V4 shodly, tedy uprchlická politika, nakonec není nic, do čeho by byl Sobotka zatažen. Nemůže popřít, že to byla deklarovaná politika jeho vlády.

Osobně bych byl rád, kdyby Sobotka v rámci V4 víc podpořil Polsko v jeho problémech s plynovodem Nord Stream 2 – Poláci koneckonců usilují o to, aby se jím víc zabývala Evropská komise, a mohou se opřít o to, že Nord Stream si dělá legraci z oficiálně platné evropské politiky Energetické unie. Ale jít tolik proti Německu by asi bylo na Sobotku příliš.

Stejně tak nevadí, že se Sobotka spolu s kolegy sešel s egyptským prezidentem Sísím. Je to prakticky jediný vůdce v regionu, který má svou zemi pod kontrolou a který netoleruje islamisty a aspoň nastoluje problém reformy islámu a ochrany náboženských menšin. Že není demokrat a destabilizující elementy potírá brutálně, je zřejmé. Bohužel to nevypadá, že by země regionu v dohledné době měly být jiné.

S kým bychom vlastně mohli udržovat styky? Máme si přát, aby takoví vládci nebyli? Na důsledky takových přání nepřímo, ale neúprosně upomíná jiná zpráva ze stejného dne: Rakousko je připraveno rozmístit v Brennerském průsmyku čtyři obrněné transportéry a 750 vojáků, pokud bude narůstat proud uprchlíků mířících do Itálie.