Reflexe evropských politických elit je protimluv

Již studenti na střední škole se v rámci českého jazyka a literatury učí, co je to oxymorón – contradictio in adjectio, protimluv, básnický prvek, jež spojuje slova, která se vzájemně vylučují a vytvářejí logický spor – mrtvé milenky cit, černé světlo apod. Na základě událostí několika posledních týdnů je možné konstatovat, že zdaleka nejvýstižnějším příkladem takového oxymorónu, protimluvu dnešní doby, je reflexe evropských politických elit a skrze ni reforma evropské unie.

Je až neuvěřitelné, jak houževnatá je snaha protagonistů evropského integračního procesu na jakýkoli problém (způsobený unifikací a centralizací) reagovat jen jedním jediným možným způsobem, a sice další unifikací a centralizací pod hlesem – „více Evropy“, což je vždy právě onou příčinou a spouštěčem všech evropských, s železnou pravidelností přicházejících, krizí. Reakce a diskuse po hlasování o tzv. brexitu jsou v tomto ohledu signifikantní.

Hned vzápětí po ohlášení výsledků referenda zde byl návrh na zrychlené přijetí eura v těch zemích EU, kde se jím ještě neplatí, ve střední Evropě zejména v Polsku; německá ministryně obrany Ursula von der Leyen se pak zase nechala slyšet, že bez Británie bude možné zrychlit budování společné obranné politiky na platformě EU, tedy v konečném důsledku jednotné evropské armády; a zatím poslední návrh vzešel z iniciativy Komise, která navrhla společný rámec přesidlovacích programů z třetích zemí do EU.

Jinými slovy, reakce na brexit potvrzují pozoruhodnou míru intelektuální nedostatečnosti a politické neschopnosti, či spíše pravděpodobně již asi absolutního odtržení evropských politických elit od občanů v národních státech, kteří stavbu novodobé babylónské věže pořád tak vehementně narušují, naposledy právě rozhodnutím vzít vládu nad sebou samými do vlastních rukou ve Spojeném království.

To vše jsou jen další důkazy toho, že zahradilovsko-cameronovská teze o reformovatelnosti EU neplatí. Reforma EU je protimluv!