Vzpoura idiotů? Co dovedlo Brity k rozhodnutí opustit Evropskou unii?

Velká Británie, přesněji řečeno Anglie s Walesem, už s námi nechce být v EU. V pátek 24. června ráno byly oznámeny výsledky: v absolutních číslech nejmasivnější hlasování v historii britské demokracie, 52 procent hlasů pro odchod a pouhých 48 pro setrvání. První, kdo utrpěl šok, byl premiér David Cameron.

Ještě večer předtím, když se uzavíraly volební místnosti, mu jeho poradci suverénně věštili, že vyhraje s 56 nebo více procenty. V pátek dopoledne tedy Cameron oznámil rezignaci, místo něj je dnes v šoku Evropa a evropský establishment má přirozeně potřebu si ten šok nějak vysvětlit. Proto se už od minulého víkendu šíří výklad, který má při vší té bídě působit útěšně: v referendu staří, nevzdělaní, chudí porazili mladé, vzdělané, světu otevřené a bohaté; vyhrál strach z cizinců, z přistěhovalectví (a v tom především z nás, Středovýchodoevropanů, doplňuje se u nás.) Jiné důvody, jako je anglický smysl pro suverenitu a nedůvěra k vládním kampaním, zůstávají nepochopitelně stranou výkladu. Vnitřní průzkumy tábora brexitu přitom ukazují, že právě snaha získat zpět kontrolu nad rozhodováním byla hlavní motivací.

Mladý muž, s titulem, hledá Evropu

Pojďme se na jednotlivé stavební dílky tohoto narativu podívat podrobněji. Nejprve argument o struktuře obou táborů: na sociální studie je pochopitelně ještě brzy a exit polly se při tomto referendu žádné neprováděly. Ale vypadá jako nepopiratelný fakt, že dělicí čára do jisté míry skutečně byla třídní. V průzkumu agentury YouGov, uskutečněném ještě před referendem, 70 procent absolventů univerzit a 62 procent příslušníků nejvyšší společenské vrstvy podporovalo další členství v EU. Zrcadlově obrácené podíly příslušníků nejnižší třídy a také lidí s maturitou se naopak vyslovily pro odchod.

V nejmladší, tedy jakoby nejprogresivnější a světu nejotevřenější kategorii 18 až 24 let skutečně zastánci setrvání zvítězili se 73 procenty nejvíc, a s každou starší věkovou kategorií rostl počet brexitérů. Ale nejmladší kategorie měla taky nejnižší volební účast, 36 procent, takže v této skupině se obtěžovalo hlasovat pro Evropu pod třicet procent ročníků. Přesto v Evropě vzniká dojem, že mladá Británie je zimní medvěd na kře, která ho unáší od pevniny do moře. Jeden německý ministr o minulém víkendu tweetoval: „Co se teď počítá: Odvaha místo deprese a nenechat mladou generaci v GB samotnou.“

Vzdělání je v debatách kolem brexitu lehce zavádějící údaj. Británie podobně jako řada evropských zemí prodělala v posledních dvaceti letech prudký nárůst počtu vysokoškoláků, standardy výuky se snížily a rozhodně nelze tvrdit, že 25letý absolvent univerzity má dnes stejně kvalitní vzdělání jako řekněme šedesátiletý absolvent. Takže ano, mladý Brit s univerzitním diplomem tíhne víc k Evropě než jeho otec, ale není to plakátová pravda, z níž by se například dalo vyvozovat, že podpora pro evropskou integraci je věcí inteligence a mladého optimismu.

Pokračování a další články k tématu najde v novém čísle Týdeníku Echo ZDE.