Překvapivá úleva ze Sobotky

Je to pořád nezvyklý zážitek, ale i Bohuslav Sobotka se dokáže vyjádřit jednoznačně, logicky, srozumitelně. V pátek český premiér v Praze hostil summit Visegrádské čtyřky, jehož cílem bylo postavit se kolektivně na odpor proti povinným přistěhovaleckým kvótám EU a současně podržet „jednoho z nás“, maďarského Viktora Orbána. Následně – v sobotním vydání rudého Práva – premiér rozvinul argumentaci, která víceméně vyvrací podezření, že vláda netuší, co tzv. uprchlická krize znamená.

Sobotka občanům České republiky ve zkratce říká následující: bezprostřední důvod pro paniku u nás neexistuje, ti lidé jedou za lepším (do Německa), avšak důvody ke znepokojení středně- a dlouhodobé tu jsou. Unie nemůže udělit azyl vší bídě světa a řešit ji ve svém stávajícím sociálním modelu.

Sobotka zdůrazňuje, že uprchlíci ze Sýrie jsou v probíhající přistěhovalecké vlně zvláštní případ, a viditelně se kloní k názoru, že řekněme uprchlíkovi, jehož vesnice se nachází na území Islámského státu, se pomoci má a že ta pomoc bude trvat dlouho. Přitom ale vidí riziko, že za Syřany se už dnes často vydávají i žadatelé z mnoha jiných zemí, které tak masově postihla ztráta dokladů.

Vysloveně úlevně pak působí slova, s nimiž premiér bere v ochranu českou policii před všemi těmi nejapnými náznaky, jako by si brala vzor v nacistickém Německu. „Odmítám pokrytecké pohoršování nad tím, že v Břeclavi píšeme na ruku čísla lidem, kteří přijeli do schengenského prostoru, projeli celou řadu zemí a nebyli nikde zaregistrováni. Místo pozastavování se nad tím, že jsme chtěli tyto lidi identifikovat, by bylo dobré položit si otázku, jak je možné, že jejich registrace proběhla až v Břeclavi, a ne v Soluni.“

Českýma očima nejsou věcně vzato hlavním problémem dnešní uprchlické krize domácí vox populi a xenofobie českých občanů, ale tvrdá fakta „v terénu“ – tedy rezignace Německa na Schengen, což, pokud ještě platí nějaká logika, už teď pro příští sezónu garantuje novou přistěhovaleckou vlnu převážně z muslimského světa. Přičemž Berlín už teď pro futuro avizuje sklony velkou část té vlny uskladnit skrze kvóty v dalších členských zemích.

Je to zmatečná a vnitřně rozporuplná politika, může za ní být vychytralost – Německo žije v obavách ze stárnutí obyvatelstva, které v každém případě bude dramatické, takže by si mohlo z přistěhovalců vyzobat ty perspektivní a zbytek distribuovat dál -, ale mnohem pravděpodobněji to byla obyčejná touha udělat právě teď tzv. správnou věc a nechuť myslet u toho dopředu.

Německá veřejná debata většinou ignoruje důsledky toho, co v posledních dnech dokázali uprchlíci na cestě z Maďarska. Dokázali zrušit platnost evropských zákonů, ačkoliv nedodržování evropských zákonů například vlády členských států mají zapovězené a Brusel je někdy schopen vymáhat je třeba i pod hrozbou pokut. Úplně každému majiteli televize nebo internetu v třetím světě budou srozumitelné záběry davu, který se potmě a pěšky sune po dálnici, kam přitom evropské úřady domorodce málem už nepustí v autě, které má příliš vysokou uhlíkovou stopu. Takovému divákovi dojde, že EU je z hlediska dodržování zákonů hliněný kolos, s nímž pohne pár tisíc lidí, samozřejmě často zoufalých a z toho zoufalství ochotných chovat se neevropsky průbojně.

V této souvislosti náš premiér kritizuje Berlín za „určitý ústup od pravidel schengenského prostoru“, což je sice zaobalený slovník, ale uvědomíme-li si Sobotkovu vrozenou nevýbojnost a představíme-li si jeho nevolnost při pomyšlení, že by se nějak lišil od hlavního proudu, čímž se dnes v EU myslí Angela Merkelová, je zřejmé, že se musel překonávat.

Sobotkova schopnost analýzy má nějaké meze, viz jeho věcně mylná poznámka o západních politicích, kteří dělali všechno pro to, aby svrhli syrského vládce Asada (neudělali dohromady skoro nic, Barack Obama se omezil na výhrůžky, Davidu Cameronovi odmítli angažmá v Sýrii jeho vlastní poslanci). Konečně si člověk vzpomene na postoje konforministy Sobotky před pěti lety, kdy samozřejmě stál v šiku těch, kdo tehdejšího prezidenta Václava Klause téměř ultimativně vyzývali k podpisu Lisabonské smlouvy. Ta způsobila, že si dnes Sobotka musí dělat starost, aby V4 sehnala dost spojenců na blokační menšinu při nejbližším summitu EU a zhatila povinné kvóty na „uprchlíky“.

Ale nemůžeme chtít všechno. V této chvíli není málo, že premiér projevil smysl pro realitu a že buď čte i něco jiného než mainstreamová česká média, nebo má relativně dobré analytiky.