Bouřlivé ruské vody před námi. A my se pereme o lehátka

Na horní palubě zámořské lodi propukla hádka mezi cestujícími o poslední místa na lehátkách. Přestože loď směřuje do nebezpečných proudů a na východě i na jihu se na obzoru převalují těžká mračna, v první třídě jakoby to nikoho příliš nezajímalo. Hraje podmanivá hudba, blíží se čas na aperitiv.

Kapitán se dívá do map, kouří jednu cigaretu za druhou a potutelně se usmívá, jakoby si říkal, co posádce a celému osazenstvu připravit za překvapení. Muž u kormidla, který velí posádce složené ze tří rozdílných týmů, mlčky sleduje zápas mezi cestujícími, jakoby přemýšlel o službě, která ho čeká do vystřídání.

Když si do této scény nyní obsadíme osoby a obsazení, může nám vyjít docela zajímavý obrázek. Boj o lehátka připomíná hašteření mezi našimi politiky. Pro samé spory možná přehlédli kalendář a nestihnou dokončit ratifikaci asociačních smluv se zeměmi Východního partnerství. Jednání v parlamentu totiž několikrát přerušili. A to u České republiky, tedy země, která se hlásí k tomuto projektu jako jeden ze zakladatelů, je přinejmenším škoda.

Summit Východního partnerství v Rize se koná již za tři týdny. Delegaci České republiky povede prezident Miloš Zeman. Jak se postaví k politice sankcí vůči Rusku, kterou podpořily na březnové všechny členské státy EU? Co asi řekne k dezinformační kampani Kremlu, proti níž se státy rozhodly v rámci EU koordinovaně vystupovat? A jak bude hodnotit vývoj v zemích jako Bělorusko, Gruzie, nebo Moldavsko? A co nového řekne k Ukrajině, u níž se odchýlil od svých kolegů v EU natolik, až to vyvolalo otázky?

Otázky pro pana Kauckého

Ukrajinská krize v minulých dnech inspirovala některé členy sociální demokracie k výrokům, které nelze přejít bez komentáře. EU prý naprosto selhala. Postavení Ukrajiny je strategické a tuto zemi nelze přičlenit ani k EU, ani jinam, měl říci na semináři v Lidovém domě 30. dubna Lukáš Kaucký. To stojí za pozornost ze dvou důvodů.

Jednak proto, že o budoucnosti Ukrajiny by nám měli říci především samotní Ukrajinci. Na Ukrajině narozdíl od Ruska nikdy nebyly zpochybněny výsledky voleb nějakými manipulacemi s volebními lístky, takže zvolení politici mají silnou demokratickou legitimitu. A říkají nám něco jiného: nechtějí se připojit do celní unie s Ruskem a dávají přednost spolupráci s EU.

Druhým důvodem, proč se zajímat o slova pana Kauckého, je jeho funkce. Působí v Zastupitelstvu hlavního města Prahy a též jako náměstek ministra zahraničí. V těchto týdnech byl dokonce odvolán z místa politického náměstka a jmenován byl náměstkem odborným. Jeho slova tedy mají zcela zvláštní váhu.

Kdopak mu připravoval podklady na konferenci? Za koho tam vlastně vystupoval? A jak bude podporovat export, je-li právě Ukrajina mezi našimi prioritními zeměmi? A jak vystupuje v EU, aby vysvětlil, v čem vlastně EU selhala? A co by navrhoval jako další kroky – pokračovat v implementaci asociační dohody s Ukrajinou?

Připomeňme, že Lubomír Zaorálek mluví jinak a vcelku jasně: o ruském prezidentovi prohlásil, že je nepředvídatelný a že veřejně lhal. V tom je ministrovi třeba dát za pravdu: Vladimír Putin totiž nedávno přiznal, že nemluvil pravdu, neboť území Ukrajiny obsadili regulérní vojáci ruské armády a že “ničeho nelituje”, neboť v zabrání Krymu prý šlo o “historickou spravedlnost”. Kde by mohl podobně zkoušet interpretovat historii za pomoci dělostřelectva a těžkých zbraní příště raději ani nedomýšlet.

Na straně opozice však státotvorná slova chybí rovněž. Před deseti dny Karel Schwarzenberg měl vyhlásit, že Putin chce Ukrajinu zabrat celou a že se mu to zřejmě nejspíše nakonec podaří, i když před tím proběhne několik dalších neúspěšných summitů v Minsku. Ta slova nejsou pokračováním politiky ČR. Zazněla téměř jako špatná vzpomínka na Prognostický ústav.

Vždyť Karel Schwarzenberg jako předseda zahraničního výboru Sněmovny nás nemusí seznamovat se svými osobními odhady a skepsí, ale jako ústavní činitel může jednat, a to dokonce s autoritou. Například pozvat do parlamentu na jednání výboru ministra zahraničí, nastolit odbornou diskusi a pomoci vládě připravit mandát k dalšímu jednání. A o tom, že je třeba vyjasnit mnohé, není pochyb.

Země naší velikosti totiž nemůže aspirovat na roli hegemona, který si určuje pravidla hry sám. Naším zájmem je, abychom měli na utváření pravidel podíl a aby se dohodnutá pravidla dodržovala. Z tohoto pohledu je okupace Ukrajiny porušením pravidel rovnou šestinásobným.

Rusko jednu úmluvu za druhou

Ruská federace porušila Chartu OSN, kde se mluví o neporušitelnosti státních hranic. Závěrečný akt z Helsinek se v roce 1975 na zakládací texty OSN odvolává a doplňuje, že nelze obhajovat užití hrozby a nelze vojensky okupovat zemi cizí armádou. Rada Evropy v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině rozhodla, že Rusko porušilo mezinárodní závazky a pozastavila mu členství. Budapešťské memorandum, které poskytlo bezpečnostní záruky územně celistvé Ukrajině výměnou za to, že se vzdá obrovského arzenálu jaderných hlavic, je další text, který byl porušen. Zde stojí za pozornost, že mezi těmi, kdo garanci Ukrajině roku 1994 poskytli, bylo také Rusko.

Porušeny byly dokonce dohody v rámci Společenství nezávislých států, které mezi Ruskem, Ukrajinou a dalšími zaručovaly, že své armády nechají operovat výhradně na svém území, tedy nikoli u sousedů. A nakonec Rusko vpádem na Ukrajinu a anexí Krymu porušilo ústavu suverénního státu Ukrajina, která změnu hranic podmínila schválením v rámci celonárodního referenda. Jak víme, jedno malé „referendum“ se sice konalo, ale pouze na území Krymu a za vydatné asistence ozbrojenců cizího státu.

Vraťme se nyní do naší situace. Miloš Zeman pojede do Rigy na summit Východního partnerství. Zvykli jsme si, že mu v případech, kdy s ním opozice nesouhlasila, zkoušela nasadit čepičku s rolničkami. To je ale z hlediska fungování státu a ústavy výkon nedůstojný. Miloš Zeman je nejvyšší ústavní činitel, na ústavu přísahal a osvědčil, že je zastáncem parlamentní demokracie. Je vrchní velitel ozbrojených sil a má za úkol reprezentovat stát navenek. O závazku koordinovat zahraniční politiku jsme toho od něj i od vlády slyšeli již mnoho. Nastala příležitost pro koordinovanou akci.

Podívejme se nyní nazpět na náš příměr s velkou zámořskou lodí. Mezinárodní závazky, které Putinovo Rusko porušilo v šesti parametrech, jsou jako mapy, podle nichž je třeba kalibrovat navigační přístroje. V tomto světle působí dosavadní výroky našich politiků vskutku jako epizoda mezi několika cestujícími na palubě. Nenechme se touto etudou rozptylovat. Nastává totiž chvíle, kdy by všichni měli osvědčit odvahu, odložit partajní legitimace, zasednout za stůl a vážně začít jednat.

Nezačínáme od nuly. Máme na co navazovat. A očekávání spojená s naší zemí jsou v Kyjevě a v dalších městech stále vysoká. Nepromarníme příležitost?