Senzační reportáž o znásilnění. Teď se Rolling Stone omlouvá

Časopis Rolling Stone je téměř synonymní s historií moderního amerického rocku a popu. Jeho název odkazuje na staré blues; byl založen v roce 1967 v hlavním městě hippies San Francisku. Proslul ale také jinými tématy, psal pro něj legendární reportér Hunter. S. Thompson, v posledních letech v něm publikoval čtivé útoky na Wall Street Matt Taibbi. Teď se ale legendární časopis musí chystat na omluvy a soudy.

19. listopadu zveřejnil časopis reportáž „Znásilnění na kampusu: Brutální útok a boj za spravedlnost na University of Virginia.“ Reportérka Sabrina Rubin Erdelyová v něm popsala příběh Jackie, studentky prvního ročníku, kterou v roce 2012 pozval student třetího ročníku na party organizovanou studentským spolkem Fí Kapa Psí. Pak ji odvedl o patro výš do ztemnělé místnosti, kde ji sedm studentů tři hodiny brutálně znásilňovalo. Traumatizovaná Jackie vyhledala pomoc svých tří přátel, kteří ji však odrazovali od toho, aby znásilnění ohlásila – měli obavu, že už je pak nikdo nebude zvát na večírky. Když se Jackie později obrátila na univerzitní funkcionáře, chovali se k ní chladně a neposkytli ji žádnou zvláštní podporu.

Pokud článek doslova „neobletěl svět“, jak se chlubil Rolling Stone, tak Ameriku určitě. Na samotném virginském kampusu se konaly demonstrace, sídlo spolku se stalo terčem vandalů a rektorka pro jistotu do konce vyšetřování zastavila činnost všech tradičních studentských bratrstev na univerzitě.

Článek padl na úrodnou půdu díky tomu, že se v USA o problematice sexuálního násilí na univerzitách hodně mluví. Kalifornie schválila kontroverzní zákon o podmínkách vyjadřování souhlasu při sexuálních kontaktech, i prezident Obama citoval statistiku, podle níž jedna z pěti studentek zažije v průběhu studia nějakou formu sexuálního útoku. A autorka reportáže se netajila tím, že předcházející tipy, které dostávala, ji neuspokojovaly, až teprve Jackie ji zaujala tím, že v jejím případu je obsaženo všechno: jižanská univerzita, tradiční mužská bratrstva – teprve tam našla všechny ingredience toho, co bývá nazýváno kulturou případně epidemií znásilňování. A skutečně se po celé zemi zvedla vlna solidarity s Jackie a Erdelyová mluvila v televizních talk show o tom, jak je třeba „nakopnout patriarchát.“

Jenže několika novinářům se příběh Jackie zdál až příliš dobrý a začali do něj rýpat. Vedle konzervativců to byl hlavně Richard Bradley, jenž měl tu smůlu, že byl kdysi editorem několika článků proslulého novinářského fabulátora Stephena Glasse, takže je na podvody citlivý. Ten upozornil na to, že příběh až příliš vychází vstříc všem předsudkům, a že novinářka nemluvila s útočníkem a na přání Jackie se ho ani nesnažila kontaktovat, ač jeho jméno znala. A že nemluvila ani s třemi přáteli, kteří se zachovali k Jackie tak necitlivě bezprostředně po znásilnění. „Je důležité říct, že nic v tomto příběhu není nemožné,“ napsal Bradley. „Mohlo se to stát. Ale věřit tomu bez nejmenší pochybnosti a otazníku – jak tomu zřejmě věří takřka všichni, kdo ten článek četli – to si žádá hodně víry. Žádá si to spoléhání na hodně předsudků.“

Tyto veřejně vyjádřené pochybnosti se nesetkaly s laskavým přijetím. „Je příběh o znásilnění na Virginské univerzitě gigantický podvod? ptá se idiot“ - tak o nich referovala přispěvatelka feministického webu Jezebel. Feministky označovaly samotné pochybnosti za typický projev kultury znásilňování, upozorňovaly, že případy falešného obvinění ze znásilnění jsou nesmírně vzácné – údajně 2 % - a pochybovače častovaly přídomky jako „popírač znásilnění“, což zní trochu jako popírač holocaustu, a taky to tak má znít.

Několik dnů se mnoho nedělo kromě toho, že Erdelyová odpovídala velmi vyhýbavě, ale stále sebevědomě na otázky, proč nekontaktovala další aktéry příběhu: „Neslyšela jsme nic, co by mě přimělo Jackie nevěřit.“

„Naše důvěra v Jackie nebyla na místě“

Počátkem prosince ale zveřejnili výsledky svého pátrání po stopách příběhu reportéři deníku Washington Post – Virginie je koneckonců jejich domácí půda. A to, co zveřejnili v několika článcích počátkem prosince, potvrdilo všechny obavy pochybovačů.

Studentský spolek vydal prohlášení, že žádný student jména, které Jackie uvedla, není jejich členem a není ani studentem univerzity a v uvedené datum nepořádal žádný večírek. Tři přátelé Jackie uvedli, že jim onen večer Jackie vyprávěla celý příběh trochu jinak (mělo jít o nucený orální sex) a že postupem času jeho podrobnosti měnila, takže jí nevěří. Popřeli ovšem, že by ji odrazovali od toho, aby útok nahlásila.

To ale nebylo vše. Zatímco novinářka Erdelyová tvrdila, že s ní jeden z přátel, na kterého se obrátila, odmítl mluvit, tento přítel řekl Washington Post, že ho nikdy nikdo z Rolling Stone nekontaktoval – a že by s nimi byl mluvil, kdyby se na něj obrátili. Dále vyšlo najevo, že Jackie vyprávěla přátelům, že se o ní uchází jiný student ze třetího ročníku, a ukazovala jim i jeho fotografie a esemesky. I její přátelé si s ním esemeskovali. Washington Post zjistil, že tento nápadník zjevně nikdy neexistoval – Jackie použila fotografii svého spolužáka ze střední školy, který si ji sotva pamatoval a dnes žije v jiném státě.

Jinými slovy, Jackie byla zřejmě nešťastná, duševně nevyrovnaná fabulátorka a reportérka prestižního magazínu jí její výmysly spolkla i s navijákem a porušila při tom všechna novinářská pravidla. Patrně proto, že si perverzně přála, aby její drastická story byla pravdivá.

Rolling Stone zveřejnil redakční stanovisko, kde přiznává, že byly odhaleny různé „nesrovnalosti“ v článku. „Naše důvěra v Jackie nebyla na místě,“ uvádí se v první verzi sdělení. Teprve později tato věta zmizela a Rolling Stone přiznal, že chyba byla na jeho straně, když si informace neověřoval.

Kupodivu se i teď stále najdou lidé, kteří Rolling Stone obhajují a mluví o tom, že bez ohledu na chybné detaily je důležitá „vyšší pravda“, a ta samozřejmě zní, že americké univerzity jsou zmítány epidemií znásilnění. Do omrzení opakované statistiky byly ovšem opakovaně zdiskreditovány – pocházejí z jedné metodologicky chybné studie. Nejnovější čísla z ministerstva spravedlnosti uvádějí, že obětí sexuálního útoku se stává asi 6 z 1000 studentek, toto číslo je nižší než u nestudujících žen a za posledních dvacet let kleslo asi o 50 %.

Ne všichni jsou přesvědčeni. Ještě 6. prosince napsala ve Washington Post feministická právnička Zerlina Maxwellová: „Mnoho lidí bude v pokušení vidět v tom připomínku, že oficiální místa, novináři a veřejnost by měli dřív, než dojdou k závěru, že došlo ke znásilnění, vyslechnout obě strany a získat důkazy... To je v některých důležitých ohledech špatně. Měli bychom v zásadě věřit tomu, co říká obviňující. Náklady nedůvěřování člověku, který přežil znásilnění, převyšují náklady toho, když je někdo falešně označen za pachatele znásilnění.“

Erdelyová nyní s nikým nekomunikuje a Rolling Stone oznámil, že celý příběh znovu prověří krok za krokem. Nikdo z redakce zatím nedostal výpověď (Erdelyová byla externistka). Lze počítat s tím, že přinejmenším studentský spolek bude časopis žalovat.