„Svobodka“ prozatím pokračuje
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Když Donald Trump během volební kampaně prohlašoval, že do 24 hodin po svém zvolení zajistí příměří na Ukrajině, jen málokdo to bral doslova. Pro mnohé to však ...
Americká administrativa bude dál financovat vysílání Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda (RFE/RL). Přijala tak předběžné opatření soudu, podle něhož vláda nemůže neposkytnout peníze, o nichž už dříve rozhodl Kongres, a měnit ho ex post je proto nezákonné. Neznamená to záchranu stanice v dlouhodobější perspektivě, zaručuje to jen přežití po nejbližší měsíce.
Je to také uznání dílčí prohry Trumpovy administrativy v širším střetu s justicí, v němž jde o to, jak moc mohou soudy korigovat rozhodnutí exekutivní moci. Představitelé nové administrativy se snaží prosazovat představu, podle níž by moc exekutivy ve sféře její působnosti měla být fakticky naprostá.
Zpráva o konci vysílání RFE/RL mnoho lidí v Česku a dalších zemích bývalého východního bloku emocionálně zasáhla. Mají na „Svobodku“ vzpomínky, přinášela jim zprávy, které by se k nim v dobách komunistického režimu jinak nedostaly, pracovaly v ní významné osobnosti české společnosti a kultury (Pavel Tigrid, Ferdinand Peroutka, Ivan Diviš, Karel Kryl a další). Stanice navíc sídlí v Praze. Takové sentimentální rámování ovšem věci RFE/RL moc neprospívá. Popisuje stanici jako relikt starých časů, k němuž mají někteří lidé z těch dob citovou vazbu a cítí vůči ní vděk, to ale nemusí nic vypovídat o smyslu jejího fungování dnes. Zaznívat tak mohou i námitky, že RFE/RL je přežitkem i jaksi konceptuálně, kvůli tomu, jak zásadně se v posledních letech změnil mediální svět, jakou úlohu v něm hraje internet a tak dále a tak podobně.
Taková argumentace ale opomíjí fakt, že existují země, kde ta proměna mediálního světa má jinou podobu než na Západě. Internet je předmětem soustavného dohledu a člověk, který se na něm dívá, kam z hlediska režimu nemá, na to může dost doplatit. Představa, že internet je nezastavitelná a nekontrolovatelná emancipační síla, vzala velmi rychle zasvé. V Rusku se člověk může dostat do vězení za „špatný“ lajk. Loni na podzim byla například odsouzena devětapadesátiletá zdravotní sestra Olga Menšiková za to, že na sociální síti V kontaktě (měla tam patnáct sledujících) odsoudila bombardování divadla v ukrajinském Mariupolu. Dostala osm let v trestním táboře, takových případů jsou stovky.
Spíš než vzpomínání na to, jak jsme kdysi pokoutně poslouchali Svobodnou Evropu, by asi bylo namístě se ptát, jestli v podobné situaci jsou nějací lidé dnes a jestli stojí za to se je pokoušet nějak oslovit. Rád přiznám, že pro mě zpravodajství „štvavých vysílaček“ před rokem 1989 znamenalo docela dost, ne proto, že by mě tolik zajímaly postoje amerických administrativ, jež je financovaly, ale proto, že přinášely novinky z „mého“ světa, z Československa, a dalších zemí sovětského tábora, o nichž bych se jinak nemusel dozvědět. Věřím, že podobní lide dnes žijí i v Rusku a dalších zemích, kam RFE/RL vysílá. Stanice tvrdí, že se její zpravodajství dostává ke 47 milionům lidí, že dokáže obejít režimní kontrolu, vysíláním přes Telegram a jinými způsoby. Elon Musk sice její programy označuje za z řetězu utrženou „woke“ propagandu, stačí se ale podívat na její stránky, aby si člověk ověřil, že to je jinak.
O přežití RFE/RL nakonec bude rozhodovat to, koho bude nová americká administrativa chtít v Rusku a dalších autoritářských zemích oslovovat, koho bude považovat za svoje přirozené spojence, kteří sdílejí její hodnoty. Pokud to bude ruská věrchuška, mocipáni s všelijakou minulostí i přítomností, těžko pro ni bude mít vysílání RFE/RL nějaký praktický smysl, a až nastane možnost dosáhnout svého procedurálně správným způsobem, dopadne na „Svobodku“ sekera. V myšlenkách na kluky a holky podobné mně kdysi dávno, ubíjené režimní propagandou, doufám, že se to nestane. Ale nemůžu říct, že bych v tom ohledu přetékal důvěrou.
RÁDIO SVOBODNÁ EVROPA
RÁDIO SVOBODNÁ EVROPA