Ty věže jsou novodobé, novogotické; tak vysoko by je ve středověku nehnali, tehdy se první stavěl chór, kde je oltář a pro kostel nejdůležitější věci, věže měly na řadu přijít až jako poslední, takže na ty kolínské se až do poloviny 19. století nedostalo, přestože se stavbou se začalo už v půlce 13. století.
Foto: Jiří Peňás
4
Z porodnice ve vídeňské čtvrti Favoriten dnes dopoledne zmizelo týdenní novorozeně. Toho, že chybí, si všimla staniční sestra. Jeho matka byla v tu dobu mimo ...
Nádražní hala v Kolíně nad Rýnem byla nacpaná lidmi, kteří čekali, až se přežene večerní bouřka a liják. Stál jsem tam u skleněných dveří a skrz provazy deště hleděl směrem ke katedrále, která tam trčí jako nějaké černé ježaté horstvo. Raději jsem trochu dával bacha, mobil jsem tiskl v kapse, foťak jsem si sundal a dal do batohu a ten jsem držel v náručí, protože přece jenom… Před patnácti lety, když jsem tady byl naposledy, by mě to asi ještě nenapadlo.
Mám to v tom velkém Kolíně rád, líbí se mi mohutný Rýn s železničním mostem, po kterém vjíždějí vlaky rovnou do katedrály, před níž těsně na poslední chvíli uhnou. Líbí se mi jeho muzea, dvě úplně špičková, Ludwig s modernou (nejlepší sbírka pop-artu v Evropě) a Wallfraf–Richartz se starými mistry. Líbí se mi jeho starobylost, kterou sice skoro zničilo bombardování, ale přece jenom se projevuje těmi mohutnými bazilikami, které vypadají jako hradní věže a mají římské základy a v některých se plynule přešlo z uctívání Jupitera nebo Mithry do křesťanství.
Líbí se mi ulice, na kterých si lze představovat, že je vytyčila věštba k tomu pověřených osob, jak to Římané dělali, takže kousek od místa, kde stojí katedrála, jsou dosud zbytky severní brány (Nordtor), porta, od níž vedla na jih hlavní třída, cardo, která se dnes jmenuje Hohe Strasse a je to pořád osa města, teď sice moderně zbanalizovaná, ale s trochou představivosti tam tu římskou dlažbu lze pod nohama cítit. Takže v Kölnu co chvíli ze země vyleze něco opravdu velmi starého, třeba kousek hradeb, které vypadají jako z nějakého italského filmu o pádu Říma, a ony jsou ještě starší, nebo pár metrů antického chodníku nebo třeba nějaká latrína po legionářích. Po Římanech má Kolín samozřejmě i jméno Colonia Agrippinensis, kolonie čili město Agrippiny, té známé manželky koktavého císaře Claudia, ona se totiž tady narodila, jako dcera hrdiny Germanica, který tu Řím rozšířil k Rýnu. Mimochodem, jméno našeho Kolína nad Labem nemusí mít úplně tak vznešený původ, jak se obecně myslí, tedy ne že by ho založili Římané, ale kolonisté ano, ale může to být také jednoduše od kůlů, kterými se zpevňovaly bahnité břehy, takže vlastně Kulín...
Tady na Rýnu de facto končila civilizace – a z jiného pohledu začínala. Na levém západním břehu, tam, kde je starý Kolín, byla Germania Inferior, napravo, na východě, barbaricum. Slovo kolonie znamenalo, že obyvatelstvo má římské občanství, tedy žádné divošské kolové oppidum nebo nějaké hradiště. Města jsou západní vynález, na východ od Rýna jejich čas přijde až tak za tisíc let. V prvním století tady Římanů žilo na dvacet tisíc, ulice byly do pravého úhlu, měli tady vodovod, kanalizaci, thermy, velké lázně, divadla, amfiteátr pro gladiátorské hry, obyčejné i přepychové domy s mozaikami, ta nejkrásnější mozaika s pijáckými a erotickými scénami se našla, když se v roce 1942 hloubily bunkry v očekávání bomb, po válce ji přenesli do Římsko-germánského muzea, které už je drahně let zavřené, kdysi jsem ho ještě stihl: je plné latinských náhrobků bývalých obyvatel Kolína.
Dobré je zmínit dva novější kolínské obyvatele: kancléře Konrada Adenauera (1876–1967) a spisovatele, nositele Nobelovy ceny, Heinricha Bölla (1917–1985), oba, nějakým způsobem lidoví a konzervativní katolíci, lišící se však asi v mnoha věcech, ale snad ne v tom, že společnost bez morálky a identity je odsouzena ke krachu a že kořeny etiky jsou křesťanské. Adenauer, který byl před nástupem nacistů v Kolíně starostou, stojí v zimníku před jednou z románských bazilik, Heinrich Böll má náměstí hned mezi katedrálou, nádražím a muzeem Ludwig, což je místo, které si oblíbili pankáči a somráci, kteří vysedávají na rantlu a vypadají pořád úplně stejně jako před dvaceti lety, kdy jsem je tam viděl naposled.
A ten význam Kolína si uvědomovali protestantští Hohenzollernové, kterým záleželo na tom, aby byli sjednotiteli všech Němců, tak stáli o to, dostavět tady tu největší gotickou katedrálu na světě, protože až ta bude stát, bude Německo opět jednou říší. No, když si člověk před to ježaté monstrum stoupne, dost to s ním pohne – ostatně i její bombardování bylo krátké, bomby se svezly po hřbetu toho ještěra, a i když byla těžce poškozena a všechno kolem se proměnilo v sutiny, ona zůstala stát. Ty věže jsou tedy novodobé, novogotické; tak vysoko by je ve středověku ani nehnali, tehdy se první stavěl chór, věže měly přijít na řadu až naposled, proto třeba katedrála ve Štrasburku má věž jen jednu, druhou jen do půlky. Takže na kolínské věže se až do 19. století nedostalo, přestože se stavbou se začalo už v půlce 13. století a tehdy to měla být nejskvělejší církevní stavba Evropy (Řím byl v úpadku), vždyť Kolín byl tisíc let největším a nejbohatším německým městem a dlouho jím ještě zůstal, dokud přece jen od sedmnáctého století a hlavně po třicetileté válce nezačal ztrácet na síle a jeho místo pak převzal pruský Berlín a pak ho přeskočil i Mnichov a Hamburk a dnes není Kolín ani hlavním městem spolkové země, tou je (Severního Porýní-Vestfálska) blízký menší Düsseldorf, což má asi nějaké vnitroněmecké důvody, já nevím jaké, řekl bych, že jako sídlo arcibiskupa byl moc církevní a katolický a to by mimo Bavorsko Německu stačilo. Teď je přinejmenším z třetiny turecký, aspoň tedy na předměstích, v Kolíně-Ehrenfeldu stojí největší mešita v Německu, ráno jsem se šel k ní podívat. Nedaleko je také známá kolínská televizní věž, taková štíhlá bedla, kdysi tam byla nahoře restaurace a vyhlídka, dal jsem se tam do řeči se správcem a ptal se ho, proč je to zavřené, že to přece byla chlouba staré BRD a on se na mě podíval řekl: Pane, teď už není žádná BRD, teď je úplně jiné Německo než kdysi.
Železniční most se jmenuje Hohenzollernský, a čtyři Hohenzollerni sedí na koni, vždy dva na jedné straně, čímž hlídají kolínskou pruskost. Kolín patřil od roku 1822 Prusku stejně jako kraj kolem od Koblence až po Kleve, tedy Rýnská provincie, Rheinprovinz, ale mentálně a kulturně se rád natahoval směrem na západ, k Francii a do Paříže, a když ho v roce 1794 obsazovala revoluční vojska, tak je měšťané vítali zpěvem, a když sem vjel Napoleon, tak se mohli zbláznit nadšením. V té době se ostatně začala vyrábět v domě č. 4711 nejznámější značka voňavky, po které se voňavky vůbec jmenují, Eau de Cologne, tedy kolínská, což Francouzi zvlášť potřebovali vzhledem k svým hygienickým návykům. Ten dům tam na Glockengasse stojí, ovšem je nově postavený, jako v Kolíně skoro všechno.
Ostatně ve Francii mají původ i ty pravé gotické klenby a oblouky starého kůru katedrály, neboť gotika není německý vynález, ale přišli na ni chytří mniši-inženýři v Clunny a v Citeaux a Francouz možná byl i první architekt kolínského dómu, Mistr Gerhard, podle jehož plánů se začalo roku 1248 stavět. On už tu předtím románský chrám stál, někdy předtím však vyhořel a hlavně bylo potřeba získat důstojné místo pro uložení nejcennější kolínské relikvie, pro ostatky sv. tří králů, které jsou uloženy ve zlatém sarkofágu v centru presbyteria. A kvůli Baltazarovým, Melicharovým a Kašparovým kostem přijížděly do Kolína rok co rok desetitisíce poutníků, protože právě tady začínala pro poutníky ze střední Evropy nejslavnější cesta středověku, tedy svatojakubská pouť do Santiaga de Compostela, tady si sbalili svých pár švestek, vzali do ruky hůl na odhánění prašivých psů, připjali si mušli nebo uvázali poutnický motouz, pomodlili se a vyrazili.
Mezitím přestalo pršet. Náměstí mezi dómem a nádražím bylo zas plné lidí. Před sedmi lety na Silvestra se tady noví občané vrhali na své spoluobčanky, což vedlo k jistým rozpakům: sexuálně tady prý bylo napadeno přes tisíc žen. Já si byl jist, že mě nikdo nenapadne, ale batoh jsem si držel. (A pro jistotu: BRD znamená Spolková republika Německo, a myslím tím to západní s hlavním městem Bonnen. Správce u věže také.)
AKTUALIZOVÁNO
00:02
