„Jsem zamilovaná do AI přítele.“ Co dělá umělá inteligence s lidskými city a vztahy

ChatGPT dnes aktivně užívá více než půl miliarda lidí a považovat jej za přítele či důvěrníka není nijak výjimečné. A to už vede k otázce, co takový vztah vlastně znamená – a co s námi dělá. City jsou totiž věc, kterou nemáme plně pod kontrolou. Sama společnost OpenAI loni v létě připustila, že u nové verze schopné mluvené konverzace bude muset počítat s rizikem „emocionální závislosti“. Tématu se věnuje nová posila Týdeníku Echo Adam Růžička.

Deník New York Times se na začátku roku věnoval příběhu osmadvacetileté ženy Ayrin, která se do modelu zamilovala. Vytvořila si zde postavu kýženého muže, pojmenovala jej Leo. Postupně s aplikací trávila více než dvacet hodin týdně a Leo pro ni přestal být jen zdrojem erotického fantazírování. „Mám AI přítele a jsem do něj zamilovaná,“ konstatovala. Případ není tak ojedinělý, jak se může zdát. Více v tématu zde.

Abychom nedopadli jako v Koreji. Co je za propadem plodnosti a porodnosti českých žen. Data Českého statistického úřadu jsou neúprosná. Za první čtvrtletí letošního roku se oproti prvnímu čtvrtletí 2021 v České republice narodilo o 35 procent dětí méně (18 tisíc). Úhrnná plodnost spadla z 1,85 k 1,37 dítěte na ženu. V rozhovoru s Danielem Kaiserem se k tomu vyjadřuje Tomáš Sobotka, zástupce ředitele Vídeňského institutu pro demografii a spoluautorem tabulek o porodnosti a plodnosti pro jednotlivé země.

„Spadl drát.“ Blackout se udál blízko přechodu pro zelenou energii z Německa. Páteční výpadek elektřiny, který na několik hodin postihl velké části České republiky, je událostí historického významu. Prý tedy není, zastánci „moderní“, zelené, bezemisní energetiky za blackoutem vidí obyčejnou technickou závadu. „Nejde o selhání obnovitelných zdrojů,“ poučilo nás ministerstvo průmyslu ještě v pátek. Proti vyloučení OZE ze skupiny podezřelých mluví především místo nehody. Vedení velmi vysokého napětí V411, kde měl spadnout onen fázový vodič, se nachází mezi dvěma rozvodnami v severozápadních Čechách, mezi městy Kadaň a Louny. Jako na potvoru zrovna přes toto vedení do České republiky tradičně tečou přebytky zelené elektřiny z Německa, píše v analýze Daniel Kaiser.

Hranice naší výdrže: migrace a dominový efekt. Schengen se pomalu stává minulostí. Před deseti lety, když vrcholila migrační krize, jejímž symbolem se stala německá kancléřka Angela Merkelová se svým heslem „Zvládneme to“, se mohlo zdát, že se nám před očima mění klíčová složka definice státu. Všichni, kteří poukazovali na to, že stát nemůže reálně fungovat bez možnosti kontroly těch, kteří vstupují na jeho teritorium, byli označovaní za – v lepším případě – staromilce, kteří nestíhají držet krok s dobou, v horším za nebezpečné fašisty. Dnes Evropou v chápání vlastních hranic prochází mohutná reakční vlna, která by se dala shrnout heslem „Získejme kontrolu zpět“. Více v analýze Macieje Ruczaje.

Tráva, pot a slzy: ze zákulisí bílého sportu. Právě vrcholí aktuální ročník jednoho z nejslavnějších sportovních klání na světě. O víkendu se dovíme, kdo se stal letošním vítězem Wimbledonu. U této příležitosti jsme zvolili téma: O krásách bílého sport. Pozvání do debaty přijali: tenisový trenér Petr Vaníček, bývalý profesionální tenista Lukáš Dlouhý (v roce 2008 zvítězil ve čtyřhře na French Open a US Open) a stále ještě aktivní hráče zastupuje Tereza Martincová. Debatu vedl Jakub Peřina.

Práce se štítící osoby triumfují. Jak se nejlepším filmem mohl stát Parazit? Žijeme v jednadvacátém století. A to už dost dlouho, takže deník New York Times uspořádal anketu mezi 500 hybateli amerického filmového průmyslu – herci, režiséry, producenty, manažery filmových studií – o sto nejlepších filmů posledního čtvrtstoletí. Každý účastník měl uvést deset filmů a redakce pak z počtu hlasů, které filmy dostaly, sestavila žebříček. Jako nejlepší film jednadvacátého století z toho vyšel korejský film Parazit z roku 2019. Více o tom píše Martin Weiss.

Docent svobody. Kritický intelektuál Anton Springer. Anton Heinrich Springer (1825–1891) byl patrně nejvýznamnějším historikem umění, který kdy působil v českém hlavním městě. Jeho hvězda však zazářila na předních německých univerzitách, neboť ta pražská zamítla jeho žádost o soukromou docenturu. O jeho osobnosti píše Jindřich Vybíral.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.