Práce se štítící osoby triumfují. Jak se nejlepším filmem mohl stát Parazit?

Žijeme v jednadvacátém století. A to už dost dlouho, takže deník New York Times uspořádal anketu mezi 500 hybateli amerického filmového průmyslu – herci, režiséry, producenty, manažery filmových studií – o sto nejlepších filmů posledního čtvrtstoletí. Každý účastník měl uvést deset filmů a redakce pak z počtu hlasů, které filmy dostaly, sestavila žebříček.

Když se soustředíme nikoli na pořadí, ale na vzniklou sbírku jako celek, můžeme být příjemně překvapeni. Stovka je asi dostatečně velký počet na to, aby se do ní dostal každý film, kterému byste to přáli, včetně filmů, u nichž jste se obávali, že jsou na takový výběr příliš svérázné anebo stačily už za to čtvrtstoletí sejít z mysli.

Jiného dojmu ovšem mohl nabýt ten, ke komu dorazila jen zpráva o první desítce. Hlavně proto, že jako nejlepší film jednadvacátého století z toho vyšel korejský film Parazit z roku 2019. Dodejme, že pořadí se sestavovalo z toho, kolikrát se film dostal do něčích deseti nej, což nutně neznamená, že by většina účastníků považovala Parazita za nejlepší film.

Můžeme ovšem taky dojít k závěru, že prvenství Parazita zveřejněné v týdnu, kdy v newyorských demokratických primárkách na starostu zvítězil komunista, je velmi případné.

Parazit je film o tom, jak se rodina ze dna společnosti vetře do přízně bohaté rodiny a podvodnými způsoby z ní tyje. Poškodí přitom několik dalších lidí; bohatá rodina se k nim celou dobu chová slušně. Na konci filmu ale otec té chudé rodiny otce té bohaté rodiny zabodne. Režisér Pon Džun-ho snímek nicméně dokázal natočit tak, že naše sympatie směruje k rodině vraha.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.