Stížnosti na silný zápach má vyřešit novela zákona

Lidem žijícím v blízkosti průmyslových areálů, které jsou zdrojem silného zápachu, by se v budoucnosti mohlo ulevit. Ministerstvo životního prostředí více než dva roky poté, co před zápachem a jeho nedostatečnou regulací varoval úřad veřejného ochránce práv, přichází z rozsáhlou novelou zákona o kvalitě ovzduší. Zatímco však zpráva ombudsmana upozorňovala na chybějící regulaci emisí a stanovení limitů u zapáchajících látek, ministerstvo stanovení limitu emisí považuje za neefektivní a chce problematiku řešit stanovením vzdáleností zdrojů zápachu od obydlených oblastí.

S vysoce obtěžujícím zápachem, především během slabého větru, který není schopný zápach rozptýlit, se už několik let potýká například město Hostivice. Zdrojem obtěžujícího zápachu je místní areál pro zpracování plastů. Město si dokonce nechalo vypracovat studii, která potvrdila oprávněnost stížností obyvatel, podle kterých je zápach styrenu velmi obtěžující. „Styren, který se při výrobě taveného polystyrenu dostává do ovzduší, znepříjemňuje život všem, kteří v sousedství areálu firmy žijí. Město hledá řešení i přesto, že nemá žádné zákonné pravomoci, které by mu umožnily do situace účinně zasáhnout,“ uvedla pro Echo24 radní Michaela Petránková.

Úřad ombudsmana v roce 2020 začal vypracovávat obsáhlou studii mezi inspektoráty životního prostředí o problematice a stížností na nepříjemný zápach. Ze studie vyšlo najevo, že většina inspektorátů považuje současnou právní úpravu za nedostačující a to především v souvislosti s tím, že zákon neřeší pachové limity tzv. fugitivních emisí a tím významně ztěžuje možnou regulaci zápachu.

„Takové emise vychází odjinud než z komínu či výduchu. Mohou být způsobené například netěsnostmi v daném provozu (okna, dveře, větrací průduchy, rozvody), ale může jít také o emise z určitých typů provozu jako takových – například ze zemědělského areálu. Stížností na obtěžování zápachem dostává ombudsman jednotky ročně. Ve většině z nich stěžovatelům poradíme, co mohou dále dělat. Důležité je zdůraznit, že ombudsman nemůže řešit přímo obtěžování zápachem jako takové. V jeho působnosti je prověřit, jak případ stěžovatelů řešily úřady – většinou tedy orgány ochrany ovzduší, které jsou součástí odborů životního prostředí,“ uvedla pro deník Echo24 mluvčí ombudsmana Markéta Bočková.

Podobně na dotaz reagovala i česká inspekce životního prostředí. Její mluvčí Miriam Loužecká upozornila, že minulý rok k inspekci doputovalo 249 stížností na zápach, což odpovídá téměř desetině všech stížností. Zároveň upřesnila, co může inspekce v takových případech dělat, i vzhledem k tomu, že nejsou určeny emisní limity zápachu. „V případě, kdy je identifikován přímý původce zápachu, lze ze strany inspekce provést u tohoto původce kontrolu dle kontrolního řádu, zda nedošlo k porušení legislativy či podmínek provozu stanovených v povolení,“ uvedla Loužecká pro Echo24. V některých případech dojde po upozornění inspekce kvůli stížnostem například k investicím do modernějších filtrovacích zařízení.

Ministerstvo životního prostředí v reakci na tyto podněty zakomponovalo do novely zákona o ovzduší, která by v příštích týdnech měla doputovat na vládu, nové možnosti, jak se samosprávy mohou se zápachem vypořádat. Překvapivě však nesáhlo k nastavení limitů zápachu, ale k jinému řešení.

Podle ministerstva životního prostředí se v minulosti stanovení emisních limitů neosvědčilo. „Zejména proto, že emisní limit lze stanovit pouze na definovaný výduch (komín), ale zapáchající látky do okolí většinou unikají nedefinovanými výduchy (netěsnostmi, okny světlíky apod.). To emisní limity postihnout nedokáží. Emisní limit, který byl v minulosti stanoven a platil obecně, i přesto, že byl zdroji dodržován, nedokázal zajistit absenci stížností na zápach. Zápach je subjektivně vnímaný. V jiných případech zase jeho splnění nebylo možné dosáhnout ani všemi technicky dostupnými prostředky,“ uvedla pro deník Echo24 mluvčí ministerstva Veronika Krejčí.

Ministerstvo proto v novele navrhuje stanovení minimálních limitů vzdáleností zástavby od zdrojů zápachu. „Dodržování minimální vzdálenosti pozitivně ovlivní rozvoj obcí. Díky tomu v územním plánování nebude docházet k nevhodnému umisťování zdrojů zápachu z průmyslových objektů do blízkosti obytných zón a naopak,“ uvádí Krejčí. Konkrétní detaily, které bude řešit vyhláška ještě nejsou známy. Úřad ombudsmana však upozorňuje, že novela detailně neřeší co se stane s průmyslovými areály, které nové limity vzdálenosti nesplní. „Změna právní úpravy, která má potenciál dopadnout na celou řadu nevhodně umístěných zdrojů znečištění ovzduší, by však měla být následována obligatorním přezkumem závazných podmínek povolení u těch provozů, které nově nastavovaným parametrům (minimálním vzdálenostem) nevyhoví,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček.

K podobným závěrům po mnoha letech jednání s úřady dochází i radní Petránková. „Podle vyjádření oslovených institucí nebylo shledáno porušování stanovených povinností. Za zásadní argument v celé situaci považují selhání územního plánu z roku 1994, který povolil obytnou zástavbu v přímém sousedství průmyslového areálu v době, kdy už tu existovala výroba,“ uvádí Petránková. Právě případ Hostivic, které problematiku zápachu řeší několik let, byl dle Petránkové podkladem pro novelu.