Děláme to jako Čína, jen hloupěji

KOMENTÁŘ

Děláme to jako Čína, jen hloupěji
Jak jsme na tom aktuálně s uhelnými elektrárnami u nás? Stále pokrývají přes 40 procent výroby elektřiny, u tepla je to přes 50 procent. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

Jako bychom se všichni nastěhovali do letištní haly. Charles Taylor o ztrátě kořenů

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nedávno proběhla zpráva o tom, že Čína plánuje dál ve velkém stavět nové uhelné elektrárny. Až do roku 2027. A to tvrdí její představitelé teď, žádný závazný termín to pravděpodobně není.

Častý argument je ten, že Čína ale přece trhá rekordy ve stavbě zelených zdrojů, tedy hlavně větrníků a solárních elektráren (nechme teď stranou, že Evropa je na jejích zelených technologiích a solárních panelech nebezpečně závislá, na což se v diskusích záměrně zapomíná). Čína staví OZE, jenomže aby vyrovnala jejich nestálost, nenechává si odumřít záložní stabilní zdroje.

 

Faktem je, že Čína těží a spaluje více než polovinu světové produkce uhlí a loni zahájila výstavbu nejvíce nových uhelných elektráren za posledních deset let. A také připomeňme údaje o produkci emisí. Na prvním místě je Čína, za kterou jde více než 50 procent celosvětových emisí. Spojené státy vyprodukují asi 15 procent a na Evropu připadá „pouze“ asi osm procent. Slovo pouze by asi nemuselo být v uvozovkách, protože srovnáme-li si marginální evropský podíl na produkci skleníkových plynů s klimatickým úsilím EU, je to úsměvné. Tedy spíše by to bylo úsměvné, kdyby tímto bezkoncepčním snažením unijní lídři nezasahovali do běžného fungování občanů a nevyštvávali průmyslové i jiné podniky z Evropy pryč.

Jak jsme na tom aktuálně s uhelnými elektrárnami u nás? Stále pokrývají přes 40 procent výroby elektřiny, u tepla je to přes 50 procent. A jen uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice ze skupiny Sev.en pokrývají stále skoro 15 procent spotřeby elektřiny.

Na konci loňského roku ministr průmyslu Lukáš Vlček představil novelu energetického zákona, tzv. lex plyn. Název je poněkud zavádějící, protože v ní jde o plyn, ale ještě více o uhlí. Ministr přiznal, že bez velkých záložních zdrojů nebude možné zajistit spolehlivé dodávky elektřiny. Novela prošla druhým čtením ve sněmovně. A kromě toho, že má urychlit povolovací procesy pro výstavbu paroplynových elektráren s výkonem nad 100 MW (věří se, že plyn jako dočasně „čistý“ zdroj má nahradit uhlí, pokud se ovšem zvládne potřebný výkon v plynu postavit), mělo by začít platit i dotování velkých uhelných elektráren. Tedy v případě, že je budou chtít jejich provozovatelé zavřít, ale ČEPS a energetický regulátor vyhodnotí, že ukončení výroby je hrozbou pro naši energetickou soběstačnost.

Děláme vše obráceně. Systém emisních povolenek a fakt, že cenu elektřiny zásadně ovlivňuje cena plynu jakožto závěrného zdroje, způsobily, že ztrátovou uhelnou výrobu musí stát dotovat. Protože fungovat bez uhelných zdrojů v následujících několika letech nelze. Plynové elektrárny se postavit nestačily. Plánovaný výkon v zelených zdrojích není, ale zároveň už teď má síť s připojováním dalších nejen fotovoltaik problém a investice do OZE si ve fakturách platí „solidárně“ už dlouho všichni. Aby na provoz mohli pouze někteří pobírat dotace. Takže stejně jako Čína vše dotujeme a chceme dál dotovat. S tím rozdílem, že nám to zdrojově jaksi nevychází.

 

 

×

Podobné články