Konec éry bruselské převýchovy

KOMENTÁŘ

Konec éry bruselské převýchovy
Když jste vydrželi deset lety naslouchat nadávání Grety Thunbergové, zvládnete několik měsíců poslouchat Elona Muska, řekl Vance. Foto: Bílý dům
1
Komentáře
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

„Lidé by nás pověsili.“ Topolánek, Havlíček a Skopeček o konci Green Dealu a rozpadu EU

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Projev amerického viceprezidenta J. D. Vanceho na konferenci v Mnichově se evropským lídrům a fanouškům současné evropské politiky nelíbil. Jak by také mohl. Vance de facto řekl, že Evropa se odklání od demokratických hodnot Západu a přestala se starat o své občany a voliče, kterých se bojí. A to je klíčové.

Nejde jen o otázku migrace a útoků přistěhovalců, kdy si například němečtí nebo britští občané mohou už zcela oprávněně připadat tak, že pro své vlády už dávno nejsou na prvním místě a že za daně, které odvádějí, se jim nedostává požadované míra ochrany, zajištění bezpečí a dodržování práv.

 

Evropské struktury odmítají občanům naslouchat i v otázkách ekonomiky, respektive hospodářského směřování. „Když jste vydrželi deset lety naslouchat nadávání Grety Thunbergové, zvládnete několik měsíců poslouchat Elona Muska,“ řekl Vance. Je to sice takové heslovité zjednodušení, ale v zásadě má pravdu. A jde o stěžejní vzkaz. Evropa však sdělení stále nechápe. Tedy že po nástupu Donalda Trumpa už její zakonzervované, k smrti zregulované prostředí, kdy jediným cílem je dekarbonizovat ekonomiku, nemůže dál přežívat. A hlavně se nemá o co opřít.

Přitom o efektivní, žádoucí a nehysterickou ochranu životního prostředí už vůbec nejde. Jde jen o ideologii, které má proměnit běžné fungování všech a úspěšně dokončit deindustrializaci. Do celé dekarbonizace je nainvestováno tolik, že bude velmi těžké to stopnout. Celé to stojí na penězích z emisních povolenek (a netransparentním obchodování s nimi), které zničily průmysl, znemožnily vyrábět elektřinu ze stabilních zdrojů (vysoká cena povolenek způsobuje, že výroba je ztrátová) a v případě, že budou zavedeny nové povolenky v rámci ETS 2, to zničí i domácnosti. Ty určitě nechtějí platit nesmyslné částky za benzin nebo topení plynem či uhlím, ale nikdo se jich neptal.

Jak v aktuální debatě Echa (vyjde v příštím týdnu) několikrát zmiňuje Mirek Topolánek, v momentě, kdy do zeleného vlaku naskočil byznys, jsme byli ztraceni. Otočka celého směřování by tedy musela začít zase u byznysu. Ne v Evropské komisi. A byznys zatím raději dělá to, že odchází za Trumpem, čemuž se nelze divit.

Proto to tady nepůjde zdaleka tak rychle jako ve Spojených státech, kde ten velký byznys, banky nebo investiční fondy pochopily, že „čisté“ investice už nepotáhnou a že se vyplatí přejít zase na druhou stranu. Ústup do udržitelného financování a politiky diverzity tam naplno probíhá, zatímco u nás Evropská komise skončila u toho, že možná sníží obří byrokratickou zátěž v podobě různých ESG reportování pro firmy o 25 procent, a pro malé a střední podniky dokonce (!) o 35 procent. Prý tím chce řešit neschopnost Evropy konkurovat.

Americký ministr obchodu Howard Lutnick se proti evropským ESG regulacím už také ozval, protože ovlivňují i společnosti v Americe. Uvedl, že je „znepokojen“ tím, do jaké míry mají environmentální a sociální předpisy Bruselu na americké podniky dopad. Jde mu o evropskou směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Podle ní musejí svoji „udržitelnost“ vykazovat všechny články dodavatelského řetězce. Podle Lutnicka už USA zkoumají obchodní nástroje, které mohou v rámci odvety použít. Na snahu Bruselu převychovávat nejen své občany, ale i svoje obchodní partnery a zbytek světa už jednoduše nikdo nebude zvědavý.

 

×

Podobné články