Z hlediska prosazování hodnot svobodné a otevřené společnosti, hájení pravdy a principů demokracie nepřinesl způsob zvolení Václava Havla 29. prosince 1989 ...
Uplynulý týden vzbudila mezi občany údiv dvě energetická témata. Zaprvé fakt, že Češi mají v přepočtu na paritu kupní síly nejdražší elektřinu v EU. A zadruhé zpráva o tom, že do distribuční soustavy by se zcela reálně mohly připojit mařiče přebytečné energie vyrobené ze zelených podporovaných zdrojů. Protože záporné ceny jsou stále častější a nápor na síť je stále větší. V důsledku všechno souvisí se vším. Ale popořadě.
Ano, Češi opravdu platí za elektřinu nejvíce v Evropě. Rozhodně pokud na cenu nahlížíme z hlediska domácností a jejich kupní síly. To ukazují říjnová data Eurostatu, kterým se nyní znovu dostalo pozornosti. A to je dobře.
Můžeme se to snažit zpochybňovat tím, že srovnávání skrze paritu kupní síly nemá takovou výpovědní hodnotu jako srovnávání cen v eurech (kde je Česko beztak také na cenové špici), protože elektřina je mezinárodně obchodovaná komodita. Ale s tím moc nepochodíme. Protože to, kolik skutečně domácnosti a menší podnikatelé za elektřinu zaplatí vzhledem k jejich příjmům, je pro fungování společnosti zásadní. Co se týče velkých podniků a průmyslu, tam samozřejmě zase hraje větší roli to, jaké náklady pro ně představují ceny energií ve srovnání s jejich konkurencí v zahraničí.
Každopádně pokud tedy srovnáme data dle parity kupní síly, od prvního pololetí 2021, kdy se ceny začaly lámat, vzrostla českým domácnostem platba za elektřinu nejvíce ze zemí V4. O více než 85 procent. A v první polovině loňského roku měly tuzemské domácnosti nejdražší elektřinu v rámci celé EU. Do toho ještě můžeme připomenout nešťastný výrok ministra průmyslu Lukáše Vlčka, který na podzim tvrdil, že „ceny energií klesají a je to skvělá zpráva nejen pro domácnosti, ale taky firmy a celý průmysl“ a že je to „další ukázka toho, že se nám daří dělat ty správné kroky“.
A proč tedy platíme nejvíc? Nejde o samotnou cenu silové elektřiny. Ačkoli i ta je u nás silně ovlivněna Německem kvůli silnému propojení obou energetických trhů. A naposledy v prosinci jsme zažili situaci, do které se Evropa vlivem propojeného trhu s elektřinou dostala: v Německu byla zima a nefoukalo a větrníky nejely, Němci pálili uhlí a elektřinu masivně dováželi (jádro si vypnuli). A tehdy už to nevydýchali Švédové a Norové, kterým německá energetická politika a nasávání energie z okolních zemí také prudce zvýšily ceny elektřiny u nich doma a začali vyhrožovat odstřižením své soustavy od zbytku Evropy.
Vysoké ceny pro spotřebitele v Česku jsou ale způsobeny tím, jak moc vzrůstá regulovaná složka. A nejde o zdanění elektřiny jako takové, tam jsme zhruba na průměru EU. Jde o o poplatky, které se v rámci státem regulované ceny platí. A ty budou stále růst právě kvůli tomu, jak moc se bude muset do přenosových sítí investovat, aby unesly připojování nových a nových zelených nestálých, hlavně tedy fotovoltaických zdrojů.
Za doby extrémně vysokých cen elektřiny, tedy v roce 2022 a 2023, i u nás vláda ceny různě zastropovala, dotovala, „odpouštěla“ příspěvek na OZE, který domácnosti i firmy stále ve svých platbách za elektřinu hradí (ačkoli celá podstata tohoto poplatku je zcela bizarní). Teď už ale vláda nesanuje nic. Zelený poplatek se v plné výši do faktur také vrátil.
Nezapomeňme ale, že stále platí mimořádná daň windfall tax. Vláda už nikomu nic nedotuje, žádné mimořádné výdaje spjaté s energetickou krizí nemá, ale peníze drtivou většinou jen od ČEZ si bere dál. A tvrdí, že podle její metodiky mimořádné výdaje pořád nejsou pokryté.
Nicméně v okolních zemích státy naopak stále více či méně berou regulované platby „na sebe“. Teď se nabízí otázka, jestli by i Česko mělo cenu elektřiny nebo plynu pro odběratele více dotovat. Respektive že by větší část právě třeba poplatků na podporu OZE hradil stát. Jako to bylo v době krize vysokých cen. Logická odpověď by na to měla být, že ne. To rozhodně není cesta. Ve výsledku to stejně zaplatí daňový poplatník v jiných daních, odvodech a poplatcích.
Chyba je v celém zvráceném systému nastavení evropské energetické a klimatické politiky a v umělém podporování zelených nestálých zdrojů. Lidé si ve fakturách platí za to, aby zelené zdroje dostaly podporu a vyráběly i v dobách záporných cen elektřiny a do sítě se dostávaly přetoky a nabourávala se její stabilita. A do toho si v té stejné faktuře platí za to, aby se ta síť rozvíjela a tento nápor vůbec zvládla. Akumulace není téměř nijak vyřešena, ale výkon zelených zdrojů roste a do sítě se připojují nové a nové.
A tím se vlastně dostáváme k oněm mařičům přebytečné energie nebo fénům, jak je někdo nazývá, o výkonu až tisíc MW, tedy jeden temelínský blok. Ty mají regulovat, rozumějme rozhánět přebytečně vyrobenou elektřinu do okolí. To je samozřejmě opravdu silně ekologické. Ale investoři o to mají zájem, může vzniknout nový dotovaný byznys.
Pak se ještě dostáváme k absurditám typu evropské notifikace na nový dukovanský blok. Tu stále nikdo v plné verzi neviděl, ale v dostupné zkrácené verzi z ní vyplývá, že nový blok má fungovat omezeně. Protože nesmí vytlačovat zelené zdroje ze sítě. Takže se tím zcela popírá fungování jaderné technologie a ekonomika toho stabilního zdroje. Člověk jen žasne, kam jsme se dostali.
00:01
