Co stojí za vidění ve Varech: výběr nejlepších filmů den po dni

Co stojí za vidění na 58. MFF Karlovy Vary? Přinášíme průvodce programem, výběr toho nejlepšího pěkně den po dni.

PÁTEK 28. 6.

15.00 Kino Čas

GRAND TOUR (Portugalsko, Itálie, Francie 2024, režie: Miguel Gomes)

Portugalsko, Itálie, Francie, to není predikce medailových příček na mistrovství Evropy ve fotbale, ale seznam zemí, které nám dopřávají ideální začátek letošního festivalu. „Je pro mě záhadou, jak může být někdo tak houževnatý,“ říká Edward na adresu své snoubenky Molly, před níž utíká a která ho neúnavně pronásleduje napříč asijským kontinentem v roce 1917. Stejný poznatek by se dal uplatnit na režii Miguela Gomese, oceněnou na nedávném festivalu v Cannes. Jeden z nejoriginálnějších režisérů současnosti. Cinefilní lahůdka!

18.00 Kino Čas

PEPE (Dominikánská republika, Namibie, Německo, Francie 2024, režie: Nelson Carlo De Los Santos Arias)

Nezvedejte se ze sedadel a zůstaňte v kině Čas. Cválá k vám Pepe, potomek kokainových hrochů Pabla Escobara. Hrošík ví s jistotou pouze dvě věci – už není mezi živými a kdysi dávno se narodil kdesi v Africe. Jeho neblahá smrt ale není překážkou pro to, aby vyprávěl svůj životní příběh s mnoha hravými zákruty. Film naštěstí nevznikl v Česku, kde by byl možná osočen z toho, proč se raději netočí poctivé snímky o velikánech našich dějin. Bajka o stesku po domově, neutuchajícím násilí a strachu z neznámého.

20.00 Kinosál B

NASTY (Rumunsko 2024, režie: Tudor Giurgiu, Cristian Pascariu, Tudor D. Popescu)

Čím lepším zahájit večer než humorným a živelným příběhem z Rumunska, že. Ilie Năstase je skutečný hráč s velkým H. Někdy klaun, někdy spratek. Lamač ženských srdcí. V Cannes premiérovaný dokument spojuje výpovědi pamětníků včetně Năstaseho samého a množství dobových materiálů – samozřejmě včetně dramatických výměn, ať už šlo o výměny míčků, nebo výměny slovní. Năstase byl jednou z prvních tenisových superstar, živel, na který nebyl světový tenis na počátku sedmdesátých let připraven. Ostatně i dnes před ním současní „bouřliváci“ typu Tsitsipase působí jako z mateřské školy. Podvratnost, výbuchy vzteku i nonšalance, páteční večer jako malovaný.

SOBOTA 29. 6.

9.00 Kino Drahomíra

DVĚ ANGLIČANKY A KONTINENT (Francie 1971, režie: François Truffaut)

Restaurovaná verze, již ve spolupráci se společností MK2 uvádí festival ve světové premiéře. „Během vzniku Dvou Angličanek a kontinentu jsem pochopil řadu věcí o filmu, ale i o životě, o lásce, citovém násilí a krutosti, jíž se milenci častují se zvláštní nevinností,“ napsal Truffaut o snímku, jehož děj se odvíjí na začátku 20. století mezi Francií a Walesem. K Truffautovi mám blízko od let dospívání, v jeden čas jsem dokonce na různých fórech používal přezdívku Antoine Doinel (fascinující postava objevující se hned v několika jeho filmech). Kvůli tomuto filmu se opravdu vyplatí si v sobotu trošku přivstat. Pak si užijete takřka celodenní volnou zábavu a do kina půjdete zas až v pět, nebojte.

17.00 Kino Čas

INVAZE (Nizozemsko, Francie, USA 2024, režie: Sergej Loznica)

Co znamená invaze pro obyčejného člověka a jaké důsledky s sebou přináší? Pro někoho to znamená bojovat v armádě či odminovat zasažené oblasti, pro jiného zbavit se ruských knih, pro dalšího dál žít svůj život – oženit se, mít děti, opravit rozbořený dům, nebo zemřít. Nový dokumentární film režiséra Sergeje Loznici, o kterém jsme v dubnu mluvili v „ukrajinském“ dílu našeho kulturního podcastu Muži za pultem. Loznicův poslední hraný film Donbas byl přijat poměrně rozporuplně, v dokumentech je režisér přece jen kovanější.

22.30 Velký sál

SUBSTANCE (Velká Británie, USA, Francie 2024, režie: Coralie Fargeat)

„Snili jste někdy o lepší verzi sebe sama? Jste to pořád vy. Jen ve všech ohledech lepší. Vážně. Zkuste tento nový produkt. Jmenuje se Substance a MNĚ ZMĚNIL ŽIVOT!“ Na tuto reklamní upoutávku narazí stárnoucí hvězda Elizabeth Sparkle (Demi Moore). Její kariéra uvadá podobně jako její tělo a zoufalá situace si žádá zoufalé činy. A tak se na scénu dostává její mladší, podstatně svěžejší, ale také řádně dravé já (Margaret Qualley). Show může začít! Satirická komedie? Pořádně krvavý body horror? To je tak, když vyrůstáte na filmech Davida Cronenberga. Právě Substance měla na letošním festivalu v Cannes asi vůbec největší hype. Velké těšení!

NEDĚLE 30. 6.

10.00 Karlovarské městské divadlo

PROUDY LÁSKY (USA 1984, režie: John Cassavetes)

Už zas brzy vstávat? Dokonce v neděli? Ale jsou pro to dobré důvody. Když se řekne Cassavetes, okamžitě si vybavím Slapped Actress, svou nejoblíbenější píseň od kapely Hold Steady. Zpívá se v ní: „Budu tvůj John Cassavetes / Dej mi vědět, až budeš připravená“ a dýchá z toho krásná nostalgie. „Před Cassavetesovými nezkroceně autentickými rentgeny mezilidské komunikace není možné se schovat,“ píše umělecký ředitel festivalu Karel Och a má samozřejmě pravdu. „Některé noci je to jen zábava, jindy je to skutečné,“ odpovídá mu Craig Finn z Hold Steady v nádherném závěru oné písně. A to by bylo i krásné motto celého letošního ročníku.

20.00 Velký sál

MORD (Česko, Slovensko, režie: Adam Martinec)

Kamarád, který pochází z Krnova (i takové věci se dějí), mi několikrát důrazně připomínal, abychom v této filmové příloze nezapomněli na Adama Martince, taktéž krnovského rodáka. Nezapomněli jsme, je tu s ním rozhovor a návštěvu kina doporučujeme i zde. Nevím, jestli se v Krnově všichni znají osobně, ale rozhodně umějí dělat skvělé zabijačky. Právě zabijačka na staré usedlosti je totiž pro našeho hrdinu Karla už zavedenou tradicí, na kterou se těší rok co rok. Je to jediná příležitost pro celou rodinu, aby se sešla, pobavila, pohašteřila a dobře najedla. Jenže tentokrát je všechno jinak! Celovečerní debut je podivuhodně trefnou studií české nátury, která niterným vykreslením postav i břitkým humorem evokuje vrcholná díla československé nové vlny. Intimní osvětlení s jitrnicemi z Krnova? Přidám si!

22.30 Velký sál

MILÉ LASKAVOSTI (Irsko, Velká Británie, USA 2024, režie: Yorgos Lanthimos)

A po zabijačce si dáme stifado. Užili jste si film Chudáčci? Výborně. Máte ho za nudnou rebelii pro maloměšťáky? Ještě lépe. Prodloužit či spravit chuť si můžete s novým Lanthimosem, který krátce po Chudáčcích natočil, snad až pro radost, povídkový film zasazený do současnosti. Mladík zoufale snažící se získat zpět kontrolu nad vlastním životem. Policista vítající manželku, která přežila neštěstí na moři, podléhající však sžíravému pocitu, že jde možná o jinou osobu. Žena s úkolem nalézt nadpřirozenými schopnostmi nadanou dívku, jež se má stát duchovní vůdkyní. Jesse Plemons, Emma Stone, Willem Dafoe, manipulace, posedlost hraničící s šílenstvím a podle zpráv z festivalu v Cannes i lehká tvůrčí otočka a návrat k estetice raných filmů tohoto plodného Řeka.

PONDĚLÍ 1. 7.

13.00 Pupp

PANOPTIKON (Gruzie, Francie, Itálie, Rumunsko 2024, režie: George Sikharulidze)

Když se otec adolescentního Sandra rozhodne, že zasvětí život Bohu a odejde do kláštera, sebere to mladému introvertovi základní životní jistoty. Opuštěný otcem i matkou, jež pracuje v zahraničí, se mladík ve snaze najít sebe sama otvírá novému přátelství s radikálním Lašou, jenž má vazby na ultrapravicové organizace, ale i zkoumání vlastní sexuality. Jak by řekl Ladislav Fuks: No… Má kamarádka, která Gruzii nedávno navštívila, mi vyprávěla, že místní lid spojuje jedno: velkolepá naštvanost. A to je vždycky dobrá filmová ingredience.

16.30 Kongresový sál

POSTAVA K PODPÍRÁNÍ (Československo 1963, režie: Pavel Juráček)

„Od začátku se v příběhu vrší podivné události – hrdina si z půjčovny koček odnáší jednu domů, a když ji chce druhý den vrátit, zjistí, že půjčovna zmizela. Atmosféra potemní ještě víc poté, co se nešťastník obrátí pro pomoc na úřady. Juráček hned ve své prvotině prokázal, že je typem intelektuálního tvůrce a že má blízko ke Kafkovu nahlížení na lidský úděl i ke způsobu jeho psaní,“ píše filmová teoretička a pedagožka Zdena Škapová a vybírá snímek do sekce Touha stát se indiánem: Kafka a film. Letos už je trochu překafkováno, ale tohle je důstojné finále. Juráčka není nikdy dost.

22.00 Karlovarské městské divadlo

SVATOSTÁNKY (USA 2024, režie: Nathan Silver)

Pozor, utajený skvost festivalu! Za kamerou stojí Sean Price Williams, kamarád a spolupracovník Safdie Brothers, snad těch nejpozoruhodnějších režisérů, kteří se v Hollywoodu za posledních deset let objevili (filmy jako Bůh ví, co, Dobrý časy a Drahokam). Sám Williams natočil můj nejoblíbenější film z loňských Varů, svůj režisérský debut Sladký východ. Satirický komentář k současné Americe i ironické zesměšnění nezávislé, do sebe často zahleděné scény, to vše zabalené v naprosto fascinujícím vizuálu. Zde se Williams vrací zpátky za kameru a režíruje Nathan Silver. Taktéž muž jisté rozšafnosti. Zatímco chazan Ben, který stále žije se svými dvěma matkami, přichází kromě hlasu i o víru, jeho bývalá učitelka zpěvu Carla se rozhodne tu svou teprve objevit. Dvě ztracené bytosti se k nelibosti jejich rodinných příslušníků sbližují víc, než je záhodno. Komedie kladoucí si otázku: Co znamená být „mensch“?

ÚTERÝ 2. 7.

11.00 Velký sál

PAMĚŤ (Mexiko, USA 2024, režie: Michel Franco)

Je úterý dopoledne, nějaké zážitky už máte za sebou, a tak trošku přitvrdíme. Sylvia je sociální pracovnice a vede na první pohled nevzrušivý život s několika pevnými body: dcera, práce, setkání anonymních alkoholiků. Rutinami vyztuženou jednoduchou a důstojnou existencí zatřese setkání se Saulem, jenž bezděčně donutí Sylvii ke konfrontaci s dávnými traumaty, zatímco je sám sužován příznaky demence. Tak prosím, takový nástřel filmu by nevymyslela možná ani Linda Bartošová. Žena, alkoholismus, traumata, muž, demence! Chybí snad už jen zmínka o hereckém koncertu, ale i ten asi přijde. Výkony Jessiky Chastainové a Petera Sarsgaarda loni ocenil filmový festival v Benátkách.

14.30 Kongresový sál

TO NEJSEM JÁ (Francie 2024, režie: Leos Carax)

Enfant terrible filmového jazyka! Pro účel nikdy neuskutečněné výstavy byla kurátory ze Centre Pompidou režisérovi položena otázka, jež měla být zodpovězena formou obrazů: Kde je teď Leos Carax? O odpověď se pokusil, jenže ta byla opět plná otázek, o něm i o „jeho“ světě. A tak vznikl autoportrét s příznačným názvem To nejsem já. Kultovní filmový samouk Leos Carax a jeho čtyřicetiminutový úder na smysly diváka. Další z filmů, které měly světovou premiéru na letošním festivalu v Cannes.

19.30 Divadlo Husovka

TWENTYNINE PALMS (Francie, USA, Německo 2003, režie: Bruno Dumont)

Nejen filmovými novinkami živ je návštěvník festivalu. Zrovna tvorbu Bruna Dumonta je vždy příjemné si osvěžit. Dvojice projíždí v červeném hummeru zdánlivě nekonečnou kalifornskou pouští v okolí města Twentynine Palms. On je Američan, ona Ruska. Společně hovoří francouzsky, řečí, kterou ani jeden neumí dobře natolik, aby dokázali vyjádřit, jak se cítí. Milují se, hádají a zas usmiřují. Předzvěst něčeho zlého je možná pronásleduje od počátku cesty... Třetí celovečerní snímek Bruna Dumonta je atmosférickou love story i tísnivým hororem, který se nevyhýbá explicitní nahotě a násilí. Ideální program na úterní večer.

STŘEDA 3. 7.

10.30 Divadlo Husovka

PROKAŽ STATEČNOST, NEŽ SHOŘÍŠ NA POPEL (Velká Británie 2024, režie: Joseph Wilson)

Co by to bylo za filmový festival, kdyby na něm „nestříkal pot z chlapů“, jak s oblibou píše novinář Filip Titlbach? Ano, chápete správně, konečně se dočkáte i doporučení od Viktora Paláka, patrona festivalové LGBT dramaturgie. „Růže, třpytky, jocksy. Boží pohled se nevyhýbá ani gay sauně, zvlášť když se nad ní vznáší opar nebezpečí. Joseph Wilson i ve svém nejnovějším filmu potvrzuje status filmaře s mimořádným citem pro queer estetiku, když se znovu pohybuje mezi prvky campu i autentického prožitku, mezi vyzývavostí a nekonečnou hravostí. Zážitek opojně intenzivní, ale o kus trvanlivější než nádech z lahvičky poppers.“ Panebože! Aspoň že to promítají v 10.30, to se snad ti nejhorší delikventi ještě nestačí probudit!

14.00 Kinosál B

KDYŽ PŘIŠLA NOC (Peru, Španělsko, Mexiko 2024, režie: Paolo Tizón)

Křehká maskulinita v peruánské armádě. Co chtít víc? Skupina mladých dobrodruhů se přihlásí do jednoho z nejnáročnějších armádních výcviků v Latinské Americe. Mají se z nich stát obávaní válečníci, kteří budou operovat v nebezpečné oblasti VRAEM, v místě, kde se objevují různorodé ozbrojené skupiny a obchoduje se s drogami. Debutující režisér Paolo Tizón vykresluje nejen portrét jedné instituce, ale i konkrétní lidské osudy a s nimi spojené úvahy o mužské identitě, možnostech sebeurčení a křehké maskulinitě. Citlivost vedle násilí, krása vedle zranitelnosti, kokain vedle minerálních pramenů.

23.59 Kino Čas

STEPNÍ VLK (Kazachstán 2024, režie: Adilkhan Yerzhanov)

Čas trochu napoví. Minutu před půlnocí sotva budou dávat vztahovou komedii s Macháčkem. Náš hlavní hrdina je samotářský bojovník, který se dávno přizpůsobil bezohledné realitě. Přesto se rozhodne pomoci vyděšené matce najít jejího ztraceného syna. Lakonicky brutální film nás zavádí do světa prostoupeného násilím, kde panuje věčná válka všech se všemi. Prosím pěkně, Kazachstán se toho nebojí! Film do sekce Půlnoční filmy vybral filmový publicista Antonín Tesař, jeden z autorů výborné knihy s příhodným názvem Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku.

ČTVRTEK 4. 7.

10.00 Karlovarské městské divadlo

VZHŮRU NOHAMA (Španělsko, Francie 2024, režie: Jonás Trueba)

Režisérka Ale a herec Alex se spolu po čtrnácti letech vztahu rozcházejí. Na popud Aleina otce, který jim kdysi vyprávěl o tom, že ukončení vztahu by mělo být důvodem k oslavě, se i oni rozhodnou uspořádat večírek na počest rozchodu. Společně se o svůj nápad podělí s rodinou a blízkými přáteli a spletitá cesta za pomyslnou tečkou jednoho vztahu se stává důležitější než oslava sama. S přáteli byste se toho asi naživo účastnit nechtěli, proč si ale dopoledne v bezpečí kina nedopřát trochu toho člověčenství s ponaučením?

23.59 Malý sál

TETSUO (Japonsko 1989, režie: Šin’ja Tsukamoto)

„Experimentální, cyberpunkový, surrealistický film o úředníkovi, který se začne měnit v kov, vypráví zdánlivě lineární děj, který se ale mnohdy vrací sám v sobě, přičemž pozůstatky z narativních odboček mají vliv na hrdinu i posléze. Úředník se ale neproměňuje v esteticky líbivou kovovou kostru na způsob terminátora, ale v beztvaré monstrum, které během své transformace musí prodělat fáze obrovské bolesti, ale stejně se na konci ‚cítí skvěle‘. Zneklidňující, těkavý, hyperrychlý a recepčně náročný film ale fascinuje nespoutaností, s jakou porušuje veškerá pravidla,“ píše ve své recenzi filmový teoretik a historik Radomír D. Kokeš. Úchvatně bizarní zážitek.

PÁTEK 5. 7.

14.30 Malý sál

UMÍRÁNÍ (Německo 2024, režie: Matthias Glasner)

Lissy se stará o manžela s pokročilou demencí a sama na tom není zdravotně nejlépe. Jejich syn, dirigent Tom, dokončuje komplikované uvedení nové skladby a ne úplně dobrovolně se stává náhradním otcem novorozeného syna své expřítelkyně. Nemá proto čas starat se o rodiče ani o sestru Ellen, která má problémy s alkoholem i se vztahy. Na festivalu Berlinale cenou za nejlepší scénář ověnčená velkolepá freska není zdaleka tak chmurná, jak by název i anotace mohly napovídat. Selhání ledvin, rakovina, něha a humor! Vzhledem k tomu, že jsem sám nějakou dobu pracoval pro domácí hospic Cesta domů, mohu potvrdit, že tahle na první pohled zvláštní kombinace opravdu funguje.

21.00 Kino Čas

LET’S GET LOST (USA 1988, režie: Bruce Weber)

„Renomovaný fotograf sleduje s malým štábem legendárního jazzového trumpetistu a zpěváka od jednoho amerického pobřeží k druhému a po Evropě během tour, jež se posléze stala jeho poslední. Výjimečná možnost zhlédnout na plátně restaurovanou kopii elektrizující koláže záběrů ze studia, raritních úryvků z dávných koncertů a ještě dávnějších scén z italských béčkových filmů s mladým elegánem Chatem, ale i vyslechnout průzračně autentické rozhovory se stárnoucím a křehkým muzikantem,“ píše Karel Och. A ukažte mi člověka, který by nevěřil tipům Karla Ocha. Génius Chet Baker na velkém plátně! Heroin, láska a melodie podzemí. Na tohle se z celého programu těším snad nejvíc.

23.00 Velký sál

MAXXXINE (USA 2024, režie: Ti West)

Skutečná lahůdka! MaXXXine je poslední část trilogie režiséra Tie Westa, jíž předcházely vynikající žánrovky X a Pearl. Filmy spojují nejen postavy Maxine a Pearl, ale také téma chtíče prorazit v Hollywoodu a dosáhnout globální slávy. Poté, co se Maxine už nějakou dobu realizovala ve filmech pro dospělé, to konečně vypadá, že se jí sen splní. Náhlé zjevení záhadného vraha, který začne terorizovat ulice Hollywoodu, ale může mít na Maxine neblahý dopad a odtajnit její děsivou minulost! Slasher z ulic Los Angeles osmdesátých let září neonovým světlem a staří mistři Abel Ferrara s Brianem De Palmou spokojeně vrní ve svých lenoškách.

SOBOTA 6. 7.

18.00 Kino Čas

RJÚIČI SAKAMOTO: OPUS (Japonsko 2023, režie: Neo Sora)

Na závěr festivalu zvolníme tempo. Poslední dobou si mé kočky velmi oblíbily japonský ambient. A já s nimi. Není divu, jde o skutečně uklidňující i povznášející hudbu. Nejraději máme samozřejmě Hiroshiho Yoshimuru a jeho desky Green a Surround. Sakamoto během své dlouhé kariéry o trochu více „hlučil“, často nejde o čistokrevný ambient, jeho poslední deska 12 z roku 2023 (zemřel krátce po jejím vydání) se ale s Yoshimurou skvěle doplňuje. V posledních letech života už Sakamotovi chyběly na živá vystoupení síly, přesto se na sklonku roku 2022 vzepjal k natočení závěrečné performance: koncertního filmu, v němž vystupuje pouze on a jeho klavír. Beze slov, pouze prostřednictvím jím vybraných dvaceti skladeb klene příběh půlstoletí svého tvůrčího života. Počínaje obdobím, kdy spoluzaložil elektropopovou legendu Yellow Magic Orchestra, přes strhující hudební témata k Bertolucciho filmům až po zmíněné závěrečné meditativní album 12. Velká nádhera. Tak zase za rok!