Pád Evropy, nový socialismus... Ruská agrese urychlila naplno rozjeté trendy

Rok 2022 se vysmál do očí všem, kdo se před jeho začátkem pouštěli do odhadů, co se v něm bude dít. Byl to z mnoha pohledů nejtěžší rok v Evropě od pádu železné opony v roce 1989. Svými společenskými následky a změnou kurzu výrazně tvrdší než rok 2008 a to, co po něm následovalo. Poslanec Evropského parlamentu Alexandr Vondra (ODS) před pár lety zmiňoval, jak přednášel studentům na letní škole v britské Cambridgi. Na začátku se jich zeptal, jestli považují za více přelomový rok 1989, nebo 2008. Z pohledu země, kde rok 1989 úplně změnil společenský systém a směřování, banální otázka. Jenže tak to vnímalo právě jen těch pár studentů z postkomunistických zemí. Všichni ze západní Evropy za větší zlom považovali rok 2008.

Z mnoha různých důvodů. Vlna podvodů a maskování podvodů ve velkých finančních institucích kulminující v hypoteční krizi a v Evropě následně krizi eura a státních dluhů otřásla u mnoha lidí důvěrou v kapitalismus, svobodný trh a globalizaci. V tentýž rok začíná válka mezi Gruzií a Ruskem. Scénář v některých ohledech připomíná to, co se potom odehraje v letech 2014 a 2022 na Ukrajině. Byť měřítko je naprosto nesrovnatelné. V únoru 2008, ještě měsíce před srpnovou válkou v Gruzii, vychází kniha Edwarda Lucase Nová studená válka: Putinovo Rusko a ohrožení Západu. Lucas v ní varuje, že Putin je připraven použít strategické suroviny od plynu po ropu jako zbraň proti Západu. O dva roky později, v dubnu 2010, se začíná stavět symbol energetického propojení Ruska s Německem, plynovod Nord Stream 1. V červnu dalšího roku ho otvírají tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv a německá kancléřka Angela Merkelová.

Ještě před rokem 2008 přichází známý finanční historik Niall Ferguson s pojmem Chimerica. Označuje jím mimořádně silné finanční propojení mezi Čínou a Spojenými státy. Tím, kdo v té chvíli Americe nejvíc půjčoval, aby se v ní mohly nafouknout finanční bubliny, které praskly v září 2008 pádem Lehman Brothers, byli právě Číňané. Tehdy to vypadalo, že jde o symbiózu, která oběma největším světovým ekonomikám vyhovuje. Detaily Ferguson v onom roce 2008 rozebírá v knize Vzestup peněz. Po rozpoutání finanční krize nastupuje éra levných peněz nebo peněz shazovaných z vrtulníků. Známých též jako kvantitativní uvolňování QE. Centrální banky nastavují negativní úrokové sazby v obavách, aby se nezadřel finanční systém, krevní oběh ekonomiky.

Všechny ty události značně poznamenávají západní společnosti. A ze zpětného pohledu už dnes máme luxus vidět, jak moc jsou to zárodky a kořeny roku 2022. Nejtěžšího roku přinejmenším pro Evropu. Naivní důvěra ve Vladimira Putina, kterou provozovali především Němci, mu dodávala jistotu, že si může troufnout napadat kohokoli a Evropa nic moc neudělá. Jako neudělala v roce 2014 po anexi Krymu a východní Ukrajiny.

Ze zpětného pohledu vidíme i ničivé následky levných peněz, které hrnuly do ekonomik centrální banky. I věty tehdejšího guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, že pro záchranu eura „udělá, cokoli bude potřeba“. Když pak v roce 2020 vlády ve velkém začaly nalévat další peníze opět ve strachu, aby se po zavření ekonomiky (lockdown) hospodářství úplně nezhroutilo, byl to další krok do pasti levných peněz, která skončila největší inflací od sedmdesátých let. Konec je stále v nedohlednu. Do toho se kolem roku 2016 do plných obrátek roztáčí evropské tažení za bezemisní ekonomiku a tlak na vypínání fosilních zdrojů.

To všechno jsou ingredience dnešních krizí. Rekordní inflaci, pád životní úrovně ani zdražení energií na násobky cen nezpůsobila Putinova agrese proti Ukrajině. Ta byla jen urychlovačem mnoha trendů, které už byly v Evropě naplno rozjeté.

Lenka Zlámalová dále popisuje čtyři zásadní fenomény, které budou ovlivňovat rok 2023. Celou analýzu si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.