Špatná zpráva pro turisty. Odškodnění za zpožděné lety se sníží, čekat budou déle

Po dekádě se pohnulo jednání o pravidlech, která zaručují cestujícím kompenzace za hodinová zpoždění na letištích. Podle kritiků však není jisté, že k lepšímu. Lidé mají čekat i o hodiny déle bez nároku na kompenzace, při dálkových letech se jim navíc mají snížit. Ke shodě na nové podobě pravidel nyní dospěli ministři členských států Evropské unie, jejich finální podobu však může ještě změnit jednání v Evropském parlamentu.

Zatím platné nařízení o právech cestujících v letecké dopravě přiznává cestujícím nárok na paušální odškodnění za zpoždění delší než tři hodiny, pokud je zaviněno leteckou společností. Za lety do 1500 kilometrů je to 250 eur, do 3500 kilometrů 400 eur a za lety delší než 3500 kilometrů pak 600 eur. Důležité také je, že musí jít o zpoždění, za která nese odpovědnost letecká společnost, tedy nárok na kompenzaci nevzniká v případech, kdy ke zpoždění dochází například z důvodů nedostatečných kapacit na letištích.

Intenzivně se v praxi na využívání nařízení dostalo například při „chaosu“ na letištích v době po uvolnění protipandemických restrikcí v minulých letech. Nápor cestujících vyvolával v oslabeném leteckém provozu řadu složitých situací. A řada cestujících tak narazila i na to, že dosáhnout kompenzace v praxi nemusí být tak jednoduché, jak nařízení stanoví. Podle kritiků se totiž často letecké společnosti nesnaží zrovna pasažérům vyjít vstříc, žádosti o kompenzace se tak mohou protahovat i na měsíce.

Členské státy Evropské unie nyní plánují, že cestující budou dostávat odškodné ne po třech, ale až po čtyřech a více hodinách čekání na zpožděný let. Pravidlo čtyř hodin se přitom bude vztahovat na lety do vzdálenosti 3500 kilometrů. Pro delší cesty se počítá s limitem šesti hodin, až po jejich uplynutí tedy vznikne nárok na kompenzace. Odškodnění se má přitom v případě kratších letů navýšit z 250 eur na 300, naopak u delších letů snížit z maxima 600 eur na 500.

Nová pravidla však vyvolávají skepsi jak na straně leteckých společností, tak na straně zástupců cestujících. Zatímco zástupci aerolinek jsou zklamaní z toho, že ministři nepřijali původní verzi navrhovanou Evropskou komisí, která by časové hranice posunula ještě více, konkrétně na pět a devět hodin, z druhé strany zní kritika, že i nynější posun hraje do karet spíše leteckým společnostem než turistům.

„Evropa čeká na transparentní a funkční práva cestujících už dvanáct let – a členské státy nakonec selhaly v klíčovém momentu. Místo toho, aby zavedly prahové hodnoty zpoždění pět a devět hodin, které by mohly zachránit až 70 % zrušených letů, členské státy návrh Evropské komise oslabily a celý systém ještě více zkomplikovaly,“ reagovala podrážděně Ourania Georgoutsakouová, výkonná ředitelka asociace A4E, která sdružuje několik evropských aerolinek.

Skepticky se k návrhu staví také místopředseda Asociace cestovních kanceláří Jan Papež. „Myslím si, že jde opět o případ, kdy to bylo řešeno pouze s aerolinkami, ne se spotřebitelskými svazy, popřípadě s cestovními kancelářemi, které jsou také velkým klientem aerolinek. Vše se to ušilo tak, aby to vyhovovalo aerolinkám,“ uvedl pro deník Echo24 s tím, že jde však o jeho osobní názor, jelikož asociace zatím návrh neprojednávala.

Problémem podle něj zůstává, že ani nynější návrh nerozšiřuje povinnost na všechny letecké společnosti, které se účastní leteckého provozu v Evropské unii, ale pouze těch, které v ní mají sídlo. „Když se podíváte na provoz, který z EU a do EU je, evropské aerolinky netvoří ani polovinu toho, co se v Evropě na leteckém trhu odehrává. Pokud mají být oni jediní, kteří mají vyplácet kompenzace, je to nerovný boj. Evropská unie by měla jednoznačně zavést to, že kompenzace vyplácí každý, kdo do EU přilétá nebo z ní odlétá,“ uvedl Jan Papež.

Stále podle něj trvá situace, kdy se letecké společnosti snaží často natahovat řízení o kompenzace či ztížit hledání ze zákona povinných kompenzačních formulářů, které jsou na webech leteckých společností. „Na druhou stranu ne všechna zpoždění, která klienti pocítí, jsou způsobená aerolinkami. Máslo na hlavě má i Evropská unie, protože je nedostatečná kapacita letového provozu. Ten praská ve švech a to jsou věci, které jsou v gesci států a EU, ne aerolinek. Je tam celá řada věcí, které se prolínají a myslím, že se to jen zkomplikuje, místo zjednoduší,“ dodal Jan Papež s tím, že provoz také ovlivňují těžko řešitelné situace, jako probíhající války.

Co z jeho pohledu nedává smysl, je pak snížení kompenzací za zpoždění u delších letů. „U kratších letů se často stává, že kompenzace je vyšší než cena letenky,“ uvedl Jan Papež s tím, že naopak v případě delších letů může snížení kompenzace znamenat, že se aerolinkám často vyplatí raději provést větší změny bez přemýšlení, zda to nějak poškodí klienty, jelikož je kompenzace ve výsledku levnější, než nasadit kupříkladu náhradní letadlo. „Je to věc nevyváženosti a moc tomu nerozumím,“ dodal.

Nárok na kompenzaci podle současného nařízení nevzniká, pokud se o zrušení letu dozví cestující se čtrnáctidenním předstihem. Kompenzace pak také nenáleží zákazníkům v případech, kdy za zpožděním či zrušením letu nestojí problémy aerolinek, tedy například pokud dojde ke stávce zaměstnanců letiště, nepřízni počasí či například bezpečnostním problémům. Dopravce má však další povinnosti, tedy v případě zrušení letů či výrazném zpoždění například poskytnout včasné informace, v případě nutnosti ubytování i s odvozem tam i zpět na letiště, zajistit náhradní let či vyplatit zpět peníze za letenku. Cestující má nárok i na dva telefonní hovory či občerstvení. Pokud mají cestující pocit, že se jim nedostalo jejich práv, mají se nejprve obrátit se stížností na leteckou společnost. V případě nedostatečné či žádné reakce pak mají možnost obrátit se na příslušné vnitrostátní orgány či přistoupit k dalším krokům.