Trpíme největší nedostupností bydlení v EU. Řešení vlády? Dávky a dotování nájmů

Na pořízení vlastního bytu v Česku potřebujete více než třináct ročních hrubých příjmů. Jsme na tom nejhůře z celé Evropy, ukázala nedávno zveřejněná data Deloitte Property Indexu. Praha je navíc nejméně dostupnou evropskou metropolí, hned po nizozemském Amsterdamu. Za posledních pět let u nás vzrostly ceny bytů dvojnásobně, v horizontu deseti let jde o trojnásobný nárůst. Byty jsou zkrátka moc drahé a jejich zdražování má obrovský náskok před růstem českých mezd. Bytů je málo, staví se pomalu, povolovací proces je strašně dlouhý, digitalizace stavebního řízení ztroskotala a vše je přeregulované. A od státu přichází „řešení“ hlavně v podobě rozdávání dávek a příspěvků na bydlení. Nově také vláda schválila program dotovaného nájemního bydlení.

Už předloni se Česko umístilo v dostupnosti vlastního bydlení nejhůře z celé Evropy. Loni nás přeskočilo Slovensko a nyní jsme opět nejhorší z celé Evropy. Stejně tak Praha zůstává druhou nejméně dostupnou metropolí, přestože na nový byt je zde potřeba méně hrubých ročních mezd než loni. Zatímco v roce 2023 to bylo 14,3 ročních hrubých mezd, letos to je 13,5. Průměrná cena nových bytů meziročně rostla o více než devět procent na 104 tisíc korun za metr čtvereční.

Hypotéky jsou u nás páté nejvyšší v Evropě a v dostupnosti nájemném bydlení je Praha na 24. příčce z necelých 60 sledovaných velkých evropských měst.

V poměru ke mzdám, které jsou stále nízké, jsou tedy ceny bydlení v Česku zkrátka moc vysoké. To je velký a dlouhodobý problém. Nejlépe jsou na tom naopak Dánové, Norové nebo Italové, kteří mají v poměru k jejich příjmům bydlení nejdostupnější.

V poměru k místním platům jsou nejdostupnějšími státy – co se pořízení nového bydlení týče – Dánsko, Norsko, Itálie a Rumunsko. Mezi nejvíce dostupná města pak patří Řím a Oslo, kde stačí na pořízení bydlení méně než osminásobek průměrné hrubé roční mzdy. Za nimi následují Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň.

Po sešupu prodeje nových bytů a klesající poptávce v kritickém roce 2022 ale zájem o byty v Praze i pře zdražování roste. Prodalo se jich za první polovinu roku tři a půl tisíce, což je oproti loňsku více než dvojnásobek.

Hlavní příčinou nedostupného bydlení je to, že bytů je málo a další se stavějí pomalu. V celém systému je příliš mnoho překážek. Povolovací proces pro rezidenční výstavbu je u nás nesmyslně dlouhý, trvá běžně sedm let, dochází k nekonečnému odvolávání se a zdržování. Aktuální problém s digitalizací stavebního řízení jen ukazuje na obrovský problém, ve kterém se nacházíme.

Developeři běžně vymýšlejí projekty a vědí, že klienti je koupí většinou až za deset let. Stejně tak do jejich plánů velkým dílem zasahují stále nové evropské regulace související s udržitelností, jako jsou požadavky na nízkou energetickou náročnost budov, používání udržitelných materiálů při výstavbě nebo správné chlazení budov.

Řešení: dávky a dotace

Situace s nedostupností bydlení je tedy stále horší. Co se ale ze strany státu děje je především to, neodstraňuje regulace a průtahy. Jen vymýšlí různé způsoby, jak některým skupinám „pomoci“ dávkami nebo novými dotacemi. Nemálo kritiků varuje před tím, že naše ekonomika se už dlouhodobě proměňuje z tržní na ekonomiku dotační.

Vláda ještě více rozvolnila už tak spornou dotaci Oprav dům po babičce. V rámci ní mohou lidé od státu dostat až milion korun na opravu a zateplení starých domů. Lidovecký ministr Petr Hladík s tímto rozdáváním přišel loni v létě a sklidil kritiku za populismus. Dotace nicméně běží a lidé ji čerpají o dost méně, než se čekalo. Proto ministr rozhodl, že milion dostane i ten, kdo už jednu nemovitost vlastní, což dříve nešlo.

Štědrý dotační program nabízející miliony na „opravu domu po babičce“ a k tomu ještě velmi výhodný úvěr od stavebních spořitelen se rozjel loni na podzim a zájemci mohli začít o milionovou zálohu začít žádat. Stát na dotaci potřebuje rozdat dohromady 40 miliard korun. Ty pochází z tzv. Modernizačního fondu, což je také jeden z nástrojů evropského Green Dealu, který čerpá peníze z prodeje emisních povolenek. Peníze čerpané z fondu musejí být využity na zelené a úsporné projekty. Prostředky z fondu končí ve Státním fondu životního prostředí, který jednotlivé projekty financuje, a tedy peníze rozděluje z programu Nová zelená úsporám.

Stejně tak dávka s názvem příspěvek na bydlení. V roce 2022, tedy v krizovém roce vysoké inflace a drahých energií, vláda přišla s programem Deštník proti drahotě. Vyzývala lidi, aby se neostýchali i a žádali o příspěvek na bydlení, protože není za co se stydět. To lidé činili a činí doteď. Jen za první letošní pololetí na příspěvku na bydlení stát vyplatil skoro 10 miliard. Zároveň peníze od státu na pokrytí nákladů na bydlení pobíral rekordní počet 281 tisíc domácností.

Příspěvek na bydlení mohou získat domácnosti, které za bydlení utratí přes 30 procent svého čistého příjmu. Stát jim přispěje na náklady, ale nejvýš do stanovených normativních stropů podle velikosti bydliště a počtu osob v rodině. Jak Echo několikrát upozorňovalo, nastavení umožňuje čerpat dávku i lidem, kteří netrpí nízkými příjmy a finančními problémy. Dochází proto ke zneužívání příspěvku, kdy ho lidé zneužívají k tomu, aby jim stát doplatil komfortnější bydlení. Resort práce a sociálních věcí chystá od příštího roku dávkovou reformu. Příspěvek na bydlení a další tři podpory by měla nahradit jediná dávka, jejíž výše se má odstupňovat podle příjmu a pracovní aktivity. Pro nárok na pomoc od státu se má posuzovat i majetek.

Na svém posledním jednání vláda také schválila program dostupného nájemního bydlení. Znamená to dotované nájemné pro některé skupiny lidí, které dostanou byty za nižší než tržní nájem. Podle vlády jde o cílení hlavně na mladé rodiny a seniory. Tito lidé nesmějí vlastnit žádnou nemovitost a nesmí jim být víc než 35 let. Stejně tak mají dostupné byty sloužit některým veřejně prospěšným profesím, jako jsou zdravotníci nebo policisté, kteří kvůli práci potřebují bydlet v jiném kraji, než kde mají vlastní nemovitost. Cílová skupina není úzká, protože pokrývá dohromady až dva miliony občanů.

Do dostupných nájemních bytů mají investovat obce a kraje. Čerpat se bude sedm miliard korun ze Státního fondu podpory investic. Dalších 3,5 miliardy korun by měla od příštího roku uvolňovat Národní rozvojová banka. Ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že „stát nechce nastavovat závazná pravidla“ a že poslední slovo budou mít obce, které si určí, komu dotované nájemné schválí. Není však zcela jasné, jak se bude kontrolovat, aby se nakonec k levnějším bytům nedostávali ti, kdo je podle státních měřítek nepotřebují.