Dnes je lék zadarmo, zítra doplatíte 200 korun. Proč se liší ceny stejných přípravků?

Ceny léků se mohou měnit prakticky před očima a co pacient jednou dostane na předpis bez doplatku, může druhý den draze zaplatit. A nejde přitom vždy o drobné, objevily se i výjimečnější případy, kdy rozdíl činil tisíce korun. Taková je realita úhrad a cen léků na českém trhu. Znovu se tak vrací debata, zda nemá být systém mnohem více předvídatelný. V debatě proti sobě stojí tradičně zájmy menších lékáren a řetězců či zdravotních pojišťoven. Ministerstvo zdravotnictví změny dlouhodobě spíše odmítá.

V boji o nastavení doplatků se všechny strany zaštiťují blahobytem pacientů, mají k tomu však zcela jiné argumenty. Současné nastavení systému úhrad a cen léků na předpis pro člověka znamená podle kritiků nepředvídatelnost a ponižující potřebu „turistiky“ po lékárnách, tedy hledání, kde člověk zaplatí nejméně, podle druhé strany sporu však naopak umožňuje konkurenční prostředí, které alespoň části pacientů nabízí nižší platby za léky.

Systém u léků na recept nyní funguje následovně: to, co pacient zaplatí či nezaplatí, ovlivňují pravidelné revize maximálních cen léků a úhrad zdravotních pojišťoven. Ty i v rámci podnětů pojišťoven či výrobců provádí Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). V konečném důsledku se pak s přelomem každého měsíce mohou změnit ze dne na den ceny u celé škály léků. Lékárna totiž může v jednom měsíci nakoupit léky za cenu, kterou pojišťovna celou uhradí, v tom dalším už za ně ale lékárně dá jen třeba polovinu peněz. Nedoplacenou část tak musí uhradit buď pacient, nebo lékárna.

Kupříkladu, pokud si jeden z dostupných léků na cholesterol pacient vyzvedl letos 31. srpna, dostal ho zcela „zdarma“, tedy uhradila ho pojišťovna v plné výši. Pokud si ho však přišel vyzvednout o den později, musel doplatit navíc 270 korun. SÚKL zkrátka snížil úhradu ze strany pojišťovny. Pacientům se tak snadno může stát, že přijdou do „své“ lékárny a za stejný lék, který byl naposledy bez doplatku, musí zaplatit. Ač většinou nejde o tak horentní sumy, objevily se a mohou objevit i případy, kdy rozdíl činí tisíce.

Podle nich nepředvídatelnou praxi kritizuje dlouhodobě Česká lékárnická komora. „Revize cen léků probíhají často a dotýkají se prakticky všech léčivých přípravků. Přestože oficiálně mají lékárníci na doprodej léků za původní cenu tři měsíce, nižší úhrada platí ihned. Reálně se o revizi dozvídáme maximálně 20 dní před změnou. V takovém případě je často nemožné optimalizovat zásoby, protože chronické léky jsou většinou předepisovány pacientům na tři měsíce léčby a lékárník nemůže ovlivnit, zda si pacient v rozhodných 10 či 20 dnech lék přijde vyzvednout,“ uvedl prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.

„Vede to i k tomu, že se zásoby u mnoha přípravků drží v minimální úrovni,“ dodal s tím, že sice lékárna může objednávat lék denně, pacient ale musí přijít do lékárny znovu. Řešením by podle Krebse bylo, aby lékárna mohla léky, které už má nakoupené, vydat pacientům za původních podmínek. Případě by komora uvítala, kdyby měli výrobci či distributoři léků povinnost léky odebrat v případě změn zpátky za původní cenu.

Z ministerstva zdravotnictví ale dlouhodobě zaznívají spíše negativní postoje ke změnám. Současné nastavení vidí jako konkurenční prostředí, z kterého pacienti a i samotné pojišťovny těží. Kupříkladu ekonomicky silnějším lékárenským řetězcům umožňuje současné nastavení doplatky výrazně snižovat či zcela vypouštět, vzniká tak obecně tlak na snížení cen léků. Pro menší lékárny to ale může znamenat zkrátka ztrátu, kterou musí vzít na sebe. Tím se tak situace vrací ke zmiňované lékové „turistice“.

V případě zmiňovaného návrhu, který by umožnil lékárnám vydat pacientům léky za původních podmínek, tedy jednoduše za takových nákladů a úhrady od pojišťovny, které platily v době, kdy lékárna lék pořídila, se pak hraje o náklady pojišťoven. Jak je patrné, v případě, že by nezačala nižší úhrada platit okamžitě, znamenalo by to z jejich strany více vynaložených prostředků.

Před přílišnými výdaji na doplatcích pak pacienty chrání také stanovené zákonné limity, nad které jim pojišťovny peníze vracejí. Limit se liší podle věku. U dětí a seniorů nad 65 let je 1000 korun, u starších 70 let a zdravotně postižených 500 korun a u ostatních dospělých 5000 korun. Pokud součet doplatků nad tento limit za čtvrtletí překročí 200 korun, pojišťovna ho vyplatí na účet nebo zašle složenkou. Pojišťovny dlouhodobě upozorňují, že si lidé peníze ze složenky často nevyzvedávají, částečně proto, že mají u pojišťovny nahlášenou adresu, kde fakticky nežijí.

Lékárnická komora pak navrhuje i v tomto systému změnu. Informace o tom, jakou částku na doplatcích pacient zaplatil, zdravotní pojišťovny i SÚKL mají, podle lékárníků by tak bylo možné informaci zobrazit prostřednictvím systému elektronických receptů. Peníze by tak lidé nemuseli nad limit vůbec platit, pojišťovna by je přímo vyplácela lékárnám. Ke změnám je však potřeba změna zákonů o veřejném zdravotním pojištění a o léčivech.