Progresivní lidovci: zvýšení daní musí nastat, bohatí zaplatí víc
STÁTNÍ ROZPOČET
Občanští demokraté se svým ministrem Zbyňkem Stanjurou (ODS) nechtějí jít proti svým voličům. Odmítají zvyšovat přímé daně a nesouhlasí ani se zvýšením minimálních odvodů pro OSVČ. Proti nim však stojí ostatní koaliční strany. S poměrně radikálními daňovými návrhy přišli Starostové, kterým přizvukují i lidovci. Ti přicházejí s růstem daně z příjmu na 17 procent a progresivním zdaněním a také tvrdí, že pokud nechceme snížit náš sociální standard, nevyhneme se tomu, že státu budeme dávat víc. Nejpozději první květnový týden slibuje vláda oznámit pevně dohodnutá opatření ke konsolidaci rozpočtu veřejnosti.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v rozhovoru pro Týdeník Echo nedávno odmítl, že by zvyšování minimálních odvodů pro OSVČ byl vážně míněný plán v rámci konsolidace rozpočtu, a řekl, že návrhy některých koaličních partnerů pokládá za nedomyšlené. Ještě nedávno přitom tvrdil, že k určitému navýšení minimální částky u pojistného dojde. Nyní Stanjura vyloučil, že by se zvýšila daňová zátěž jen pro živnostníky, zároveň však připustil, že není vyloučeno zvýšení sazby daně z příjmu až na 18 procent.
ODS je tedy jak proti zvyšování odvodů na pojistné pro živnostníky, tak proti zvyšování základní sazby daně z příjmu nad současných 15 procent. V koalici jsou ovšem další strany spíše proti ní. S tvrdými návrhy na zvýšení přímých daní přišli Starostové a podobně progresivně hovoří i lidovci.
„Stojíme si nadále za svými návrhy. Co se týče odvodů u živnostníků, daňový základ je u nich poměrně dost vstřícný, mohou navíc využívat paušálních výdajů ve výši až 80 procent. Jsme v situaci, kdy 60 procent živnostníků odvádí na sociální pojištění pouze minimální zálohu, která dnes činí necelé tři tisíce korun. To je pro stát obrovský problém. Pokud někdo od 90. let, tedy přes třicet let, platí pouze tyto minimální zálohy, a bude čerpat prostředky z důchodového systému zhruba 20 let, vychází mu z toho důchod třeba šest tisíc korun, pokud to hodně zjednoduším. V našem systému má ale nárok na přibližně 13 tisíc korun. A těch zbývajících sedm tisíc doplácí zaměstnanci, ten systém je příliš solidární,“ říká pro deník Echo24 lidovecký poslanec a ekonomický expert Michael Kohajda.
Podle něj pak mnoho živnostníků přichází s tím, že chce mít důchod vyšší. „A tady se dostáváme do základního střetu. Někteří živnostníci říkají, že se o sebe postarají, a chtějí, aby je stát neobtěžoval, nic po něm nechtějí. To je pro mě přijatelný pohled. Ale pak jsou tady ti, kteří čekají, že budou mít průměrný důchod jako zaměstnanci, i když odváděli jen minimum. Určitě nechceme vyrovnávat odvody zaměstnanců a OSVČ, ale musíme se nevyhnutelně přibližovat,“ tvrdí Kohajda.
Lidovci tak navrhují, aby se minimální vyměřovací základ rovnal minimální mzdě. Živnostníci by tak na své důchody přispívali asi o 70 procent více, minimálně 5052 korun měsíčně. A stejně tak by k navýšení došlo u těch, kteří platí vyšší než minimální pojistné. Ti už by nepočítali své základy jako polovinu příjmů, ale 70 procent z nich.
Kohajda odmítá, že by se debata paušalizovala na to, že živnostníci stojí s nataženou rukou a očekávají pomoc od státu. „Já pouze tvrdím, že je nutné otevřít diskusi o tom, že současný stav je neudržitelný v tom, že chceme na jednu stranu vyšší důchody pro OSVČ, a na druhou stranu nechceme, aby odváděly více do systému. Můžeme si říct, že živnostníci se o sebe starají a neměli by státu odvádět více. V tom případě ale neposilujme v rámci důchodové reformy nastavenou solidaritu a jako společnost se shodněme, že člověk bude odcházet s penzí 13 tisíc, nic víc. Navíc by nemělo docházet k tomu, že takový důchodce pak bude chodit pro sociální dávky a bude zatěžovat systém kvůli tomu, že z té částky nezaplatí ani základní potřeby,“ vysvětluje.
Lidovci se snaží protlačit také vzrůst daně z příjmu fyzických osob až na 17 procent a daňovou progresi. „Před zrušením superhrubé mzdy bylo reálné zdanění na úrovni necelých 21 procent. Dnes je to 15 procent a chybí nám kvůli tomu v rozpočtu 120 miliard. Nechceme se vracet do stavu před zrušením superhrubé mzdy, ale patnáctiprocentní sazbu si zkrátka nemůžeme dovolit. Proto navrhujeme zvýšení na 17 procent. K tomu zavést pásmo zdanění od dvojnásobku měsíční hrubé mzdy, tedy od cca 80 tisíc korun a poté ještě třetí pásmo pro čtyřnásobek hrubé mzdy, tedy cca 160 tisíc. Aby zkrátka bohatší odváděli více, ale pořád by to bylo méně než před zrušením superhrubé mzdy,“ říká Kohajda.
Kohajda také tvrdí, že si nemyslí, že současné návrhy na zvýšení přímých daní znamenaly podvod na voličích, kteří volili koalici Spolu s tím, že slibovala nezvyšovat daně a dát státní finance dohromady především přes výdajovou stránku rozpočtu. „My jsme přeci neměli nějaký primární nedotknutelný princip, kterému bychom všechno podřídili. Říkali jsme, že rozpočet musíme dostat do rozumné kondice, a to už ani nemáme ambici mít rozpočet vyrovnaný, to už nikdo nebere jako reálnou možnost a raději o tom nemluvíme,“ vyjádřil se.
Lidovecký ekonomický expert pak doufá, že ODS se nechá přesvědčit a koalice na zvýšení přímých daní najde shodu. „Jinak strukturální deficit přes dvě stě miliard neodstraníme, jen na výdajích ho nelze sesekat. Podívejte se na výdaje dvě procenta HDP na armádu, valorizace důchodů, všechno to narůstá. Jediná možnost, jak dát do pořádku rozpočet a nezvyšovat daně, by byla smířit se s poklesem našeho sociálního standardu,“ říká Kohajda.
„Celé je to o tom, kdo dostane víc“
Jedním z mála ekonomů vstupujících do veřejné debaty, který odmítá nutnost zvýšit zdanění příjmů, je někdejší guvernér centrální banky Miroslav Singer. Ten upozorňuje na to, že celá politická diskuse o snižování vysokého strukturálního deficitu, se točí kolem toho, kdo dostane víc. Singer říká, že vláda si dosud plně neuvědomila, že je opravdu nutné šetřit. Nesdílí také přesvědčení, že je nutné vrátit vyšší zdanění zaměstnanců do doby před zrušením superhrubé mzdy. Vysoké daně příliš zatěžují ty, kteří se snaží vytvářet přidanou hodnotu, a český daňový poplatník přitom nedostává od státu stejné služby jako například pracovník ve Skandinávii, upozorňuje.
„Dokud se nezmění étos celé té debaty na skutečné vědomí toho, že je nutné šetřit, můžeme se bavit donekonečna,“ řekl Singer s tím, že je opravdu nutné škrtat ve výdajích. Celé pojetí debaty o úsporách, a to i přesto, že s každým dalším návrhem vládě hrozí protesty nespokojených, by se mělo podle exguvernéra změnit. Více o tom píšeme zde.
