Kdy se budeme mít jako v Německu? Je populismus, který teď předvádí premiér Petra Fiala, ten správný a demokratický? Na Echo Poradě diskutují Markéta Malá, Jiří ...
Miloš Zeman byl prvním přímo zvoleným prezidentem Česka a zkusil toho využít k maximálně aktivistické politice. Jak přiznal ve svém posledním rozhovoru ve funkci, během prvního funkčního období se pokusil zavést prezidentský systém. Pokud můžeme soudit podle prvního projevu Petra Pavla, v aktivistickém pojetí úřadu se chystá Zemana následovat.
První držitel vysokého úřadu, jakým je třeba funkce prezidenta, může nastavit zvyklosti a precedenty, které se stanou součástí systému, i když jeho tvůrci s tím nepočítali. Například první americký prezident George Washington odmítl kandidovat potřetí a tím ustanovil tradici, že prezident vládne maximálně po dvě volební období. Porušil to teprve Franklin Roosevelt, který byl zvolen dokonce čtyřikrát a v Bílém domě zemřel.
Byl to však takový odklon od normy, že limit dvou mandátů pak byl vepsán do americké ústavy. Podobným případem je Jules Grévy, třetí prezident třetí francouzské republiky. Jeho dva předchůdci byli monarchisté, kteří se pokoušeli o návrat ke království. Grévy byl tak první opravdu republikánský prezident a při svém nástupu slíbil nevykonávat rozsáhlé pravomoci úřadu. Jeho následovníci se drželi jeho příkladu a z ústavně poloprezidentské republiky se stala parlamentní.
V českém kontextu prezidentská očekávání vytvořili tři „první“ držitelé této funkce. Úplně první prezident Tomáš Masaryk jí dodal jakýsi monarchistický punc. První polistopadový prezident Václav Havel vytvořil očekávání, že hlava státu by měla být intelektuál. A Miloš Zeman se pokusil využít svého obřího přímého mandátu k vychýlení politické rovnováhy ve prospěch Hradu.
Jistě nemalá část voličů Petra Pavla pro něj hlasovala právě proto, že měla aktivistického Zemanova přístupu, který až ke konci mandátu otupily zdravotní problémy, plné zuby. Chtěli prezidenta kladeče věnců. Někoho, kdo bude dobře vypadat, nebude dělat ostudu a rozhodování o směřování země přenechá tam, kam patří podle ústavy, tedy vládě a parlamentu. Nicméně ve svém inauguračním projevu Pavel potvrdil domněnky, že pasivní hlavou státu být rozhodně nehodlá.
Klíčová pasáž zní: „Když politici nastupují do funkcí, často mluví o sto dnech hájení. Předchází tím případné kritice za vlažný start. To by mně nebylo vlastní. Raději budu kritizován za příliš aktivní start. Proto brzy zveřejním svůj plán konkrétních cílů na prvních sto dní ve funkci. Místo slov mě tak můžete posuzovat podle skutků.“
Bude zajímavé sledovat, jaké body bude tento plán obsahovat. Podle ústavy prezident toho příliš nezmůže. Pokud nehodlá oznámit všechny kandidáty na ústavní soudce – letos jich končí sedm – nebo vysedávat na jednáních vlády a parlamentu, na což má právo, těžko plán může obsahovat zásadní cíle, které by prezident mohl splnit sám o sobě. Zahrnutí konkrétních bodů tak bude jasným signálem, do jakých oblastí chce prezident vládě zasahovat.
Jisté náznaky najdeme v projevu dále. „Při nápravě systémových problémů, bez které se objektivně neobejdeme, jako je dlouhodobá neudržitelnost stávajícího daňového nebo důchodového systému, bude nezbytné ne plošně, ale adresně směrovat pomoc těm nejzranitelnějším,“ tvrdil Pavel. Nebo: „K dlouhodobé prosperitě také potřebujeme podporovat inovace a investice do nových technologií a posunout se díky nim k moderní ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. A tím i k vyšším mzdám a životní úrovni.“
Daňová, důchodová, ekonomická a průmyslová politika opravdu nejsou v gesci prezidenta. Je to ale právě přímý mandát od milionů voličů, který dodává prezidentovi sebevědomí mluvit i do těchto oblastí. „Stejně silná jako můj mandát z přímé volby je i tíha vědomí vašich očekávání a pocitu odpovědnosti za jejich naplnění. Role prezidenta je nejtěžší právě tam, kde končí rozsah jeho pravomocí,“ prohlásil v projevu Pavel. Evidentně cítí, že počet voličů ho opravňuje k aktivismu.
Znovu se tak ukazuje škodlivost zavedení přímé volby prezidenta. Z hlavy státu je osoba s málo pravomocemi, ale zdánlivě obří podporou. I pokud Pavel nekandidoval s plánem být aktivistickým obyvatelem Hradu, více než 3,3 milionu hlasů je prostě obří pokušení.
Mandát je ale pouze jedním kouskem skládačky. Kdyby se Zeman po přímě volbě nepokusil rozšířit pravomoci prezidenta, třeba jmenováním vlastní vlády nebo blokováním ministrů, Pavel by neměl předem vyšlapanou cestičku a cítil by se svázán tradicí ostatním složkám státní moci do fungování tolik nemluvit. Když tedy Pavel signalizuje, že bude aktivním prezidentem, je vlastně pokračovatelem Miloše Zemana.
00:02
