Evropské banky nepřiměřeně riskují

ÚHEL POHLEDU: Trochu kuriózní zprávou tohoto týdne je, že francouzský finanční ústav Société Générale se ve druhém čtvrtletí vrátil k zisku. Navíc tento zisk překonal očekávání akciových analytiků. Konkrétně čistý zisk za duben až červen činil 900 milionů eur (21,6 miliardy Kč), zatímco ve stejném období loni banka vykázala ztrátu 1,5 miliardy eur.

A teď si asi říkáte, co je na tom kuriózního. Vždyť přece cílem akciových společností by logicky mělo být dosahovat zisku. A když se ještě navíc jedná o banku, každý si jistě přeje, aby banky byly bezpečné pro vklady, a tedy v zisku. Tak tedy kuriózní na této zprávě je, jakým způsobem si Société Générale k zisku pomohla. Tento zisk byl totiž dosažen zejména díky nižším rezervám na ztrátové úvěry.

Pokud vás ještě pořád nic netrklo, vězte, že v pátek byly zveřejněny pravidelné výsledky takzvaných stress testů bank. Tyto stress testy provádí Evropský bankovní úřad (EBA) ve spolupráci s Evropskou centrální bankou (ECB) každé dva roky a jedná se o test, při kterém se simuluje, jak by se té které evropské bance dařilo v případě zhoršení ekonomického prostředí. Jde zejména o zjištění, zda v případě nenadálého pohybu úrokových sazeb nebo při poklesu tržních cen aktiv v bilanci banky by tato banka splňovala předepsané limity pro takzvanou kapitálovou přiměřenost. Tedy pro krytí rizik vlastním kapitálem.

A k tomu jsou nutné dva dodatky. Zaprvé způsob, jakým se stanovuje kapitálová přiměřenost bank, je v podstatě směšný. Všechna aktiva v bilanci banky, od poskytnutých úvěrů po nakoupené státní dluhopisy či akcie, se váží oficiálně přidělenou rizikovou váhou. A kupříkladu státní dluhopisy jsou považovány za bezrizikové, tedy mají rizikovou váhu nula. Tedy není nutné z pohledu regulátora je krýt žádným vlastním kapitálem. Mluvíme tu o státních dluhopisech evropských vlád, tedy třeba i řecké vlády. A Řecko, jak víme, v nedávné minulosti defaultovalo. Jeho dluhopisy tedy rozhodně nejsou bezrizikové. Naopak jsou velmi rizikové. Regulátor ale vůči nim nepožaduje žádné kapitálové krytí.

A zadruhé stress testy jsou tradičně prováděny tak, že „rizikové scénáře“ jsou stanovovány velmi slaboučce. Jako dvakrát vylouhovaný čajový pytlík. V podstatě se u nich vůbec nepočítá s opravdu prudkým zhoršením ekonomického prostředí, tak jako k němu došlo třeba v roce 2008, případně se systémovým rizikem, kdy jedna banka „běží“ na druhou banku a vybírá ze své kolegyně kapitál, přičemž tento náhlý pokles likvidity se začne dominově šířit napříč celým mezibankovním trhem.

V těchto velmi poddimenzovaných stress testech, které máloco kvůli své měkkosti odhalí, vyšly různé banky různě, ale minimálně dvě banky se vymykají. Totiž Deutsche Bank, největší německá banka, a Société Générale. Ne že by obě banky testy vůbec neprošly, byli i větší hříšníci, jako třeba DZ Bank AG Deutsche Zentral-Genossenschaftsbank nebo Norddeutsche Landesbank, ale to jsou banky menší. Jak Deutsche Bank, tak Société Générale dopadly značně podprůměrně. Což vzhledem k jejich velikosti je obzvláště zneklidňující.

A do toho se dozvíme, že banka, která má zjevné problémy s dostatkem kapitálu, dosáhla nečekaně zisku skrze nižší kapitálové rezervy.

Akcioví analytici tedy vesele oslavují dobré účetní výsledky banky. Střadatelé a obecně daňoví poplatníci by naopak měli zbystřit, protože celou záležitost lze interpretovat tak, že banka nepřiměřeně riskuje a dosahuje zisku na úkor bezpečnosti, která nevychází moc dobře ani podle velmi mírných měřítek evropských autorit. V tomto rozporu je obecně vzato možno hledat pochopení také pro nedávný růst akciových trhů.

(Jen na okraj: velmi dobře obecně v testech dopadly polské a skandinávské banky. Tedy banky zemí neplatících eurem. České a slovenské banky se testů neúčastnily.)