Rok s Petrem Pavlem. Na Hradě se mu potkaly různé krevní skupiny, soudí expert

Prezident Petr Pavel za sebou má přibližně rok od svého zvolení čtvrtým českým prezidentem. Za tu dobu potěšil mnohé své příznivce, průběžně ale z Pražského hradu také přicházely zprávy o zmatcích a velkých změnách v okolí hlavy státu, nebo o kontroverzních prohlášeních, jichž se Pavel dopustil. Přinášíme přehled prezidentových dosavadních úspěchu i neúspěchů společně s komentářem profesora politologie z brněnské Masarykovy univerzity Lubomíra Kopečka.

Pavel se ujal funkce po inauguraci 9. března. Následně jmenoval svůj tým, vedoucí prezidentské kanceláře se stala Jana Vohralíková. Ředitelkou hradního tiskového odboru a Pavlovou mluvčí se stala Markéta Řeháková. Od té doby se nicméně poměry na Hradě nepřestaly měnit.

Vohralíkovou nahrazuje manažer a výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institutu Milan Vašina, Řeháková skončila, na její pozici přišel z České televize Vít Kolář. Změnou už si také prošel poradní tým prezidenta. Z jeho čela odešel Tomáš Richter a přenechal jej doposud poradci pro vnitropolitické otázky Tomáši Lebedovi. Nadále se pak mění podoba jednotlivých odborů uvnitř prezidentské kanceláře.

„Problémy v hradní kanceláři plynou z faktu, že se tam potkaly různé krevní skupiny lidí, kteří byli jinak nastavení. Výsledkem z toho byl ne úplně pozitivní veřejný vjem, který z toho vzniká. Nebral bych to jako nic fatálního, to je něco, co si sedá. V danou chvíli to spíš poškozuje aktuální image prezidenta, ale je otázkou, jestli to bude mít větší vliv při hodnocení celého prezidentství,“ myslí si Kopeček.

Pavel, nebo okolí?

V souvislosti s tím se také hovořilo o tom, do jaké míry je konání prezidenta skutečně jeho vlastním a do jaké míry výtvorem jeho okolí. Původně se totiž podle spekulací chtěl o úřad ucházet poradce a lobbista Petr Kolář, nakonec ale padla volba na Pavla. Bývalému diplomatovi bez odpovídající prověrky se někdy přezdívá „přítel na telefonu“. Donedávna působil v kanceláři oficiálně, nyní už jen v expertním zahraničně-politickém poradním týmu.

Pavel minimálně zaujal důrazem na některá témata, jako byla novoroční výzva k přijetí eura, která rozpoutala dlouhé debaty o výhodách a nevýhodách společné evropské měny. Pavel také pronesl řadu projevů doma i v zahraničí (např. v OSN, Evropském parlamentu či na univerzitě College of Europe v belgických Bruggách), často se věnoval bezpečnostním otázkám a zasazoval se o podporu Ruskem napadené Ukrajiny. Mimo jiné rovněž otevřel téma změny způsobu hlasování o některých otázkách v rámci EU a možnosti zrušení nebo úpravy práva veta.

Prezident jmenoval několik nových ústavních soudců. V případě bývalého místopředsedy Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu a současného místopředsedy Vrchního soudu v Praze Roberta Fremra, kterého Senát jako budoucího ústavního soudce schválil, se Pavel nakonec rozhodl jeho jmenování odložit. Fremr se později nominace vzdal, a to kvůli mediálního tlaku vyvolanému pochybnostmi o jeho působení v předlistopadové justici. Neuspěl pak ani další prezidentův nominant Pavel Simon. Nominace na Ústavní soud se také řadí k prezidentovým určitým nedostatkům.

Rozumné chování

Mnozí naopak vyzdvihují styl, s jakým se Pavel ujal úřadu. Prezident zatím nevyužil některých možností Ústavy a nepustil se do boje s politickými oponenty. „Faktem ale také je, že Petr Pavel zatím neřešil žádnou složitější či krizovou situaci, což zvýšené prezidentské agilitě v minulosti vždy nahrávalo. Dá se také vypíchnout například u jmenovacích pravomocí prezidenta, že nedocházelo k prodlevám při navrhování kandidátů na ústavní soudce, totéž platilo u odvolávání ministrů a jmenování nových, s čímž obojím v minulosti byly problémy,“ dodává Kopeček.

„Česká společnost je zažitá na tom, že prezident se vyjadřuje ke kdečemu. Éra Miloše Zemana to zesílila, Václav Klaus to dělal taky a do určité míry i Václav Havel. Ale role prezidenta opravdu není o tom ke všemu se vyjadřovat,“ dodává Kopeček.

Pavel již podepsal řadu zákonů včetně kontroverzní vládní novely o omezení červnové valorizace důchodů na méně než polovinu. Uvedl, že je podle něj nezbytné, aby ji přezkoumal Ústavní soud. V listopadu podepsal vládní konsolidační balíček, který má vládě pomoci zlepšit hospodaření státního rozpočtu. Přes výhrady podepsal vládní penzijní novelu, která mimo jiné zpřísňuje pravidla předčasných důchodů a upravuje řádné lednové valorizace penzí.

Právě vztah s vládou Petra Fialy byl donedávna popisován jako harmonický. „Za relativní politickou blízkost k vládě a podporu některých jejich nepopulárních kroků platí ovšem Petr Pavel cenu v podobě nižší popularity, kdy nízká důvěra ve vládu se zjevně promítá i do jeho vnímání. Další moment, který má vliv na jeho popularitu, je nižší intenzita cest po regionech – kontrastuje to hlavně s prvním volebním obdobím Miloše Zemana, ale i Václava Klause, kteří v tom byli hodně aktivní, což jim oblibu dost zvyšovalo,“ myslí si politolog.

28. října loňského roku pak poprvé předával státní vyznamenání. Nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva mj. obdrželi bývalý předseda vlády a Senátu a právník Petr Pithart, donedávna předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Řád Tomáše Garrigua Masaryka, tedy druhé nejvyšší státní vyznamenání, Pavel udělil např. katolickému knězi Tomáši Halíkovi, sestře členů odbojové skupiny bratří Mašínů Zdeně Mašínové či zpěvačce Martě Kubišové.