Parťák hlavně do města, to je Honda HR-V

Honda HR-V je za loňský rok podle statistik druhým nejprodávanějším modelem japonské značky – vybralo si ji 302 zákazníků. Aby i nadále zůstala v hledáčku těch, kteří hledají převážně městské SUV s délkou kolem 4,3 metru, přišla Honda loni na podzim s faceliftem. Ten není zvenku, a popravdě ani uvnitř, kdovíjak zásadní – omezil se na tradiční retuše přední masky a světlometů, přibyly tři nové barvy a zadní okna získala zatmavení, což autu dodává při pohledu z boku luxusnější vzhled. V interiéru se zapracovalo na lepším odhlučnění a upravila se středová konzole.

Honda HR-V jinak zůstává věrna svému předchozímu pojetí, což je výhoda. Řidiči totiž stále servíruje přehledný kokpit s jednoduchým a rychlým ovládáním všech důležitých funkcí. Třeba klimatizace se nastavuje klasickými ovladači, takže je to rychlé a zcela intuitivní. Snad jen volič automatu působí až zbytečně robustně a při startování se mi poměrně často stávalo, že jsem namísto běžného režimu D pákou zabral až moc a skončil jsem na B, tedy rekuperaci. Jinak jsem se s interiérem sžil rychle a bez problémů – nevadil mi ani menší displej infotainmentu, který má úhlopříčku jen 9 palců, protože má jasnou strukturu menu a poměrně málo funkcí, takže se s ním dobře pracuje. Ten, kdo touží po sofistikovaném uživatelském rozhraní, sice bude zklamán, ale HR-V ho možná přesvědčí jinými vlastnostmi.

Třeba podvozkem, který je u tohoto malého vozu naladěn opravdu precizně a nedělá značce, která byla charakteristikami svých podvozků vždy vyhlášená, žádnou ostudu. Auto v pohodě tlumí i větší nerovnosti, přitom je stabilní, a byť se v zatáčkách trochu více naklání, drží poslušně stopu a je čitelné až na limit. Rovněž sedačky, pozice za volantem i pocit z řízení jsou velmi dobré a člověk snadno podlehne dojmu, že řídí o něco větší auto.

Na zem ho však vrátí pohonné ústrojí. Ne že by bylo špatné, ale hybridní pohon má své limity a jeho přednosti se projeví převážně jen v městském provozu. K pohonu HR-V slouží benzinový nepřeplňovaný čtyřválec o objemu 1,5 litru, který má výkon 79 kW a pracuje v Atkinsonově cyklu tak, aby byl pro dané účely co nejefektivnější. S ním spolupracuje elektromotor o výkonu 96 kW. Ten je zároveň primárním zdrojem pohybu, přičemž spalovací motor se dostane ke slovu, když je potřeba dobít akumulátor nebo když vyžaduje řidič vyšší výkon. Vše je zcela automatizované a optimalizované, takže se řidič nemusí o nic starat a ve většině situací ani nepostřehne, jak se elektronika právě rozhodla. O přenos sil se stará převodovka e-CVT, která má stálé převody. Ve městě dokáže být tento způsob pohonu velmi úsporný a klidně lze jezdit v rozmezí 4 až 5 l / 100 km. S rychlejší jízdou mimo město či s dálnicí už si ale tolik nerozumí. Zde přichází ke slovu častěji spalovací motor, roste tedy spotřeba a zároveň i hlučnost, která dokáže do interiéru prostupovat docela dost. Například při potřebě akcelerace v připojovacím pruhu na dálnici se motor vytočí, drží vysoké otáčky a uvnitř je slyšet. Spotřeba při takové jízdě se pohybuje kolem 7 l / 100 km, já měl na konci testu kombinovanou průměrnou spotřebu 5,8 l / 100 km. Vzhledem k rozměrům auta i jízdnímu režimu to považuji za normální, s ohledem na 40litrovou nádrž nabízí HR-V i docela slušný akční rádius.

Velkou pochvalu jsem si však schoval pro variabilitu. Základní objem kufru 335 litrů sice není kdovíjak velký, ale auto disponuje skvělým systémem Magic Seats, který umožňuje zadní dělená (1/3 ku 2/3) sedadla jednoduše složit a zapustit do podlahy tak, že vznikne rovná plocha. Skvělé!

Honda HR-V se v základní výbavě Elegance prodává od 739 900 Kč, nejdražší provedení pak stojí lehce přes 900 tisíc Kč. Za auto této velikosti to není kdovíjak nízká cenovka, kdo však hledá kvalitně zpracovaný vůz pro převážně městský provoz, je u tohoto modelu na správné adrese.

Plusy: spotřeba ve městě, naladění podvozku, variabilita

Minusy: hlučnost při vyšší rychlosti, jednodušší infotainment, limity hybridu na dálnici