Volba ústavních soudců aneb Mysleli jsme to dobře, a dopadlo to jako vždycky

Vrátím se k volbám ústavních soudců ještě několikrát, pokud redakce svolí a čtenář vydrží. Je nutné mnohokrát zopakovat, že volba ústavních soudců je naprosto klíčová z hlediska našeho ústavního systému a má pro fungování České republiky rozhodně větší vliv než slušné chování pana prezidenta a jeho návštěvy ve vyloučených krajích. Pan prezident zvolil manažerské řešení, vyjmenoval jsem minule jeho klady a upozornil na rizika, která bohužel vyšla na 100 procent. Z volby a navržení skvělých osobností se stalo vybrání toho nejlepšího dobrého kompromisního kandidáta každé jedné instituce.

Nejdřív k vnitřním chybám při volbách jednotlivých institucí. Navrhují totiž všechny zásadně ze svého středu a navrhují ty kandidáty, kteří jsou kompromisní a schůdní pro všechny, jakýkoli střet chybí. Přiznejme si, že kvalitní kandidáti v tom nejlepším slova smyslu vždy alespoň trochu vybočují, a jsou v podstatě diskvalifikováni. Z toho, co prozatím došlo nebo je veřejně známo, je zjevné, že hlavní kvalifikační funkcí nejsou Senátem tolik vzývané publikační schopnosti v oboru práva, jako by ty samy o sobě něco zaručovaly, ale dostatečné působení v rozličných funkcionářských postaveních různých institucí, které se v právu pohybují. Ať v těch oficiálních, jako je kupříkladu Česká advokátní komora nebo funkce soudců příslušných soudů, resp. vedoucích funkcionářů příslušných soudů, nebo těch, které jsou jen zájmovými spolky, jako je Soudcovská unie či kupříkladu Unie státních zástupců.

Ptám se tedy přímo prezidentské kanceláře: Proč oslovila Unii státních zástupců, což je naprosto stejný spolek zahrádkářů jako Unie obhájců ČR – tedy přeloženo pro čtenáře, Unie státních zástupců není oficiálním reprezentantem žádné právnické profese, stejně tak jako Soudcovská unie. Takovými reprezentanty jsou Česká advokátní komora, Notářská komora a Exekutorská komora. To ostatní jsou vlivové lobby. Soudcovskou unii považuji za respektovaný vlivový spolek dobrovolně sdružených, nikoli všech soudců, ale Unii státních zástupců za extrémně vyprofilovaný spolek reprezentující pouze hrstku státního zastupitelství.

Proč nebyla oslovena Unie obhájců ČR? Přičemž rozhodně její prezidium nabízí naprosto špičkové právní odborníky, dokonce i profesory práv, nepochybně zkušené v lidskoprávních otázkách a zastupování před Ústavním soudem. Víte v prezidentské kanceláři, že trestní právo je nejradikálněji zasahující do lidských práv? Víte, pane prezidente, že prostě z povahy věci státní zástupci před Ústavní soud prakticky nepřijdou, a stejně tak exekutoři či notáři?

Zde si dovolím další krátkou odbočku, a tou je naprosto selhávající novinařina o justici. Zejména proto, že absolutní neznalosti věci se promítají celým psaním o právu a i o tomto problému. Dlouhodobě jsme na tom tak, jako kdyby sportovní novináři směle tvrdili, že ve druhé třetině fotbalového zápasu došlo k vstřelení rozhodujícího gólu. Asi takové znalosti a specializaci na justiční novinařinu máme.

Ale zpátky k osobám, které jsou navrženy. Pan prezident by si měl uvědomit, že to, co potřebuje, je dobrý člověk. Protože teprve dobrý člověk je dobrý soudce. A potřebuje, aby ten člověk měl také něco jako vnitřní plamen. Je jedno, jestli je to zapálení pro lidská práva, je jedno, jestli je to neotřelost v názorech a postupech. Prostě něco navíc. Moc bych prosil, aby se někdo veřejně pustil do komentování jednotlivých kandidátů. Já si dovolím na tomto místě vyjádřit se k jedinému, a to k dr. Baxovi. Je-li míněn na post předsedy Ústavního soudu, je to správná volba a dobrý přístup. K ostatním osobám se vyjadřovat nebudu, většinu z nich totiž osobně znám, s některými si i tykám a jsem opravdu soudný a rád bych, až půjdu k Ústavnímu soudu se svými klienty, měl nějakou naději na úspěch. To je ironie…

Pan prezident by si totiž měl také ujasnit, k čemu vlastně takový Ústavní soud je. Pokud je to vrcholný orgán odvolacích věcí pro běžné účastníky, což mimochodem podle všech učebnic není, pak opravdu stačí naprosto kariérní soudci a bude to dokonalé.

Jestli je to strážce ústavnosti, musí si položit otázku, co to ústavnost je, jak on sám ji vnímá, jak ji vnímá ústavní systém, a podle toho ty osoby obsazovat. Na začátku bych začal třeba technicky přemýšlet o tom, jak obsadit Ústavní soud z hlediska právnických profesí. Zažitý koloběh věcí u Ústavního soudu totiž produkuje spíše rozhodnutí nikoli zásadního charakteru, ze kterých si upřímně řečeno ani obecné soudy často nic moc nedělají. Potkal jsem se s tím vícekrát, kdy sice došlo k podstatnému porušení ústavou zaručených práv jednotlivého účastníka, ale to nepřesvědčilo obecný soud ani na prvním stupni, ani na odvolačce, že by to pro účastníka mělo dopadnout jinak. Věřte mi, že každého zajímá, jak to nakonec dopadne, a ne jestli byla porušena nějaká základní práva, či nikoli. To prozatím.

Složení Ústavní soudu z hlediska profesí je klíčem ke změně. Navrhuji složit ho z 5 advokátů, 3 právní teoretiků, 3 soudců a 4 politiků (pro ty, kteří hned začnou nadskakovat, tak politiků, kteří mohou pocházet z jakékoli právnické zkušenosti, která je předepsána ústavou). Pak bude totiž Ústavní soud vypadat úplně jinak a třeba se vrátí k tomu poslání, které tvůrci ústavy, když ji psali, měli na mysli, a to zejména z hlediska role Ústavního soudu jako specifického orgánu v našem právním a politickém systému. V tomto směru máte navíc, pane prezidente, vynikající možnost ještě pohovořit s těmi, kdo u toho byli, což už se vašemu následovníkovi asi stát nemůže. Třeba vám i odpoví na banální otázku, proč je Ústavní soud v Brně.

No a velectění senátoři, zkuste při posuzování nápadů pana prezidenta, ke kterému tak obdivně vzhlížíte, dělat něco jiného než probírat dokonalost publikací jednotlivého kandidáta ve vědeckých sbornících, protože to vám neřekne nic jiného, než že umí psát odborné články. Nepředpokládám, že byste ve valné většině byli schopni si ty alespoň zásadní přečíst a vidět v nich rozhodující právní myšlenky, které oslní, a zkuste to pojmout třeba jako názorovou orientaci a položte mu otázky, jak by je kladli vaši voliči.

Prozatím je cesta, která se volí, špatná a dobré obsazení Ústavního soudu bude dílem náhody.